-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Kostnice v kraji vlašimském.
Ve vlašimském kraji je mnoho památek, které zná jen malý okruh lidí.
Mezi ne patrí plným právem malá, ale pozoruhodná kostnice ve Zdislavicích. Kostnice je nevelká stavba v tesné blízkosti kostela sv. Petra a Pavla. Mnoho lidí z okolí o ní vubec neví, nekterí snad o ní alespon neco slyšeli, ale jen málokdo se na ni dojel podívat. Je to škoda, nebot podobných funerálních památek je v naší zemi velmi málo.
Zdislavickou kostnici nemužeme co do velikosti srovnávat s témer svetoznámou kostnicí v Sedlci u Kutné Hory. Svou vnitrní výzdobou a clenením ji sice pripomíná, ale presto je skutecným unikátem. Prameny k jejímu postavení a usporádání musíme hledat v 18. století a nejprve si pripomenout alespon nekolik duležitých skutecností.
Puvodne se pohrbívalo kolem kostela a celá plocha byla témer pokryta hroby. Tehdy se šírila nákaza z Persie ci dokonce až z Indie, ale jak se to presne událo, historikové dodnes nezjistili. Mor postihl nejen obyvatelstvo naší zeme, ale šíril se až k pobreží Baltu. Odtud prišla další vlna pres naše území až na východ. Mor zanechával za sebou poloprázdné vesnice. Nejhure na tom byla v blízkosti Zdislavic Bolina, kde zemrely dve tretiny tehdejšího obyvatelstva. Morem byli nakaženi a umírali mladí, starí, bohatí i chudí. Lidé se z obavy pred nákazou prestali stýkat a snažili se šírení této zhoubné nemoci zabránit. Nikdo netušil, jak se mor šírí. Nekterí se domnívali, že nákazu šírí komári, jiní tvrdili, že vzduchem a další, že vodou. Jeden mlynár prehradil mezi Zdislavicemi a Bolinou cestu. Povozy, které prevážely mrtvé, musely používat cestu, která koncila ve Zdislavicích u c.p. 139. Tato cesta je dodnes nazývána Umrlcí cesta.
Pohrbívalo se bez úcasti príbuzných i faráre. Hroby museli kopat i clenové rodiny zemrelých. Pokud v rodine nebyl nikdo schopný, byli zemrelí pohrbíváni do spolecného hrobu. Pri pohrbech používali rukavice, roušku na ústa a v kapse mívali i lahvicku alkoholu. I mezi temito lidmi si mor vybral jednoho muže. Zápis o moru je z roku 1772, kde se píše: Tak velké nemoci byly, že funusu za den pet až šest bylo, takže pri chrámu Páne Zdislavickém pres sto osob pochováno bylo, též u veže kostelní a nemeli místa, kde klást a museli za mestem pudu posvetit a tam je kladli. Téhož roku 1772 v rohu nového hrbitova postavena nová márnice. Nový hrbitov posvetil roku 1772 kondracký farár Arnošt Radimerský. O tom, že hrbitov u kostela byl preplnen, svedcí vyprávení, že u vchodu do kostelní veže byly dva hroby, které se pri vstupu do veže musely preskakovat.
Od odchodu posledního kališnického faráre roku 1624 patrily Zdislavice až do roku 1684 pod správu faráru vlašimských. V letech 1684 až 1787 prevzali duchovní správu ve Zdislavicích farári z Kondrace.
Vlastního faráre dostaly Zdislavice až roku 1787. Byl to Jan Bonaventura Böhnisch, bývalý karmelitán z kláštera u sv. Havla v Praze. Tento klášter byl císarem Josefem II. jako mnoho dalších zrušen. Farár Böhnisch byl clovek rozhodný a podnikavý. Pri shlédnutí neutešeného stavu, který byl kolem kostela, se rozhodl uvolnit tuto plochu. Nechával odstranovat staré hroby. Vykopané kosti trídil, dával je na hromadu, nevhodné balil do bílého plátna a ukládal na novém hrbitove. Potom následovalo cištení kostí. Podle vyprávení našich babicek delaly tuto práci jejich babicky. Používaly pritom rukavice, na ústech mely roušky, k cištení mely škrabky a kartáce. Farár Böhnisch sám ocištené kosti vyvárel a odnášel do márnice. O tom, že se nebál infekce, svedcí skutecnost, že pri práci i jedl.
Výstavba kostnice zacala roku 1810 a pro verejnost byla otevrena o dva roky pozdeji. Ze své práce se farár Böhnisch dlouho netešil, nebot roku 1813 umírá v požehnaném veku 74 let. V rohu vedle kostela sv. Petra a Pavla na míste, kde stávala márnice, stojí ctvercová budova naproti vchodu do sakristie.
To je zdislavická kostnice.
Dvere i okna jsou klenutá, podlaha je pokryta dlaždicemi. Strecha je tvarovaná, na vrcholku je vežicka se znakem lebky a nahore dvouramenný kríž. Strecha byla puvodne pokryta šindelem. Roku 1875 byla šindel nahrazena plechem. Kostnice se vnitrní výzdobou podobá nejvetší a nejznámejší kostnici sedlecké. Proti vchodu je malý oltárík. V jeho spodní cásti jsou prihrádky s kostmi. Na oltáríku stojí krížek. Kolem okna jsou umísteny lebky a kosti. Na nejvyšším míste nad oknem je upevnena nazelenalá lebka.
Místní povest o ní vypráví, že pri úprave kostnice byla tato lebka umístena na jiném míste, ale vždy do rána spadla na podlahu. Teprve když ji dali na nynejší místo, tak tam zustala. Prý je to lebka muže, který mel za svého života vysoké postavení, a proto i po smrti chce mít místo vysoko nad svými osadníky.
Vedle oltáríku stojí pyramidky sestavené z lidských hnátu. Kolem zdí jsou umísteny prihrádky, v nichž jsou srovnány další lebky a jiné cásti lidských koster.
Bohužel, ani tato ojedinelá památka nebyla uchránena pred vandaly. Mnoho lebek bylo odcizeno a pozdeji z nich cást vrácena. Nemálo jich bylo zniceno. Proto v soucasné dobe zeje nekolik prihrádek prázdnotou. Pokud jste kostnici ve Zdislavicích nevideli, prijedte se na ni podívat. Všichni milovníci i malých kulturních památek jsou srdecne zváni i vítáni.
Text je prejat z webových stránek obce Zdislavice viz http:///www.zdislavice.cz
Additional Hints
(Decrypt)
I ehžxh.