Neco z historie
Na levém brehu rícky Nectavy, jsou zbytky mohutného
stredovekého hradu Plankenbergu. Ten je situován na kopci
obtékaného dvema potoky, které se pod hradem stékají a plynou do
zmínené rícky. Zachovány jsou zbytky zdiva, valy, príkopy a terasy.
Hrad vznikl po r.1352, kdy stavbu zapocali realizovat
príslušníci rodu z Lipé. R.1361 rozestavený hrad získal
moravský markrabe Jan. Hrad dokoncil a nazval jej podle zpusobu
stavby Plankenberg - Planke znamená lat, trám - Trámová hora. Pod
hradem bylo vybudováno podhradí. Vstup do nej byl ze zadní strany a
bylo chráneno dvojitým valem. Po smrti markrabete Jana r.1375, hrad
obdržel jeho syn Prokop. V r.1386, daroval hrad lénem
Ješku Puškovi z Kunštátu, svému vernému
spojenci v bratrské válce na Morave. Zrejme veril, že tím hrad
zachrání, nebot trnavské panství Joštovi spravoval
Ješkuv bratranec Herolt Starší z Kunštátu a
Skal. Presto r.1400 byl v stále trvající válce s markrabetem
Joštem, hrad dobyt. Po r. 1401 markrabe Prokop zastavil hrad
Janu Boskovicovi z Brandýsa. R. 1412 Plankenberg získal s mestem
Jevíckem od krále Václava IV., Herolt mladší Puška ze
Skal a Kunštátu. V dobe husitských válek byl hrad v
držení husitského vojska. Stal se jeho významným operným
bodem. R.1422 byl hrad pravdepodobne dobyt a znicen križáckým
vojskem, které tehdy táhlo na hrad a mesto Moravskou Trebovou, pod
velením vratislavského biskupa Konráda. Poslední zmínka o hradu je
z r.1475, kdy Jan Plankar z Kynšperka, ve výctu svého
majetku, jmenuje i pustý hrad Plankenberg.
Soucasnost
Dnes jsou videt valy, nepatrné cásti prorostlého
zdiva a dodnes je poznat i hradní studna. Vypálená hlína dokazuje,
že hrad byl znicen požárem. Celé hradní jádro je asi 120
m dlouhé a 30 m široké. Oválné hradište se zbytky
zdiva paláce a obvodové hradby, chránené na šíjové strane 2
prícnými príkopy, na opacné strane stopy príkopu a srubu na
špici. Prístup vedl nejspíš po západním úbocí a
dovnitr se vstupovalo od severu. Na úbocí jz. pod palácem mohutný
trychtýr, puvodne zrejme cisterna.
Legenda
Na kopci, v nadmorské výšce 440 m n.m.,
stával ve stredoveku strážný hrad nazývaný Plankenberg, tedy
hrad na kopci ohraženém kuly (z nemeckého Planke-lat). Jeho
pohnutá historie dobývání a majetkových zmen koncí nekdy v 15.
století vypálením, od roku 1493 je hrádek oznacován jako pustý. A
jak to bývá, mezi lidem se rozšírily povesti o zakopaném
pokladu, prestože ti, co jej hledali, našli nakonec jen
strepy ze stredovekých nádob a železných nástroju. Jednu
takovou povest vyprável v horáckém nárecí starý pán ze
Šubírova: "Take jeden chodák si prál najit na zámko trocho
teho bohatství. Chalópko mel drevenó, strecho na ni doškovó
a ho ni malickó zahrádko. To belo všecko. Doma nahlochló
ženo a rádek detí." Na zámek to nemel daleko. A tak tam chodil
s motekó a krompácem. Kdose mo radil o jakési zaklínací
knížce, ale nikde jo nemohl sehnat. Tak kopal a hledal
nadarmo. Moc ho to trápilo. Ríkaval žene: "Má to tam v zemi
rezavet, dež to tolik potrebojem?" Jednó mel sen. Zdálo se mo
v noce, že k nemu prešil doch a rekl mo: "Dež si
necháš málo a víc rozdáš, tak ti povim, kde
bodeš kopat, a poklad tam bode. A né malé! Ale to ti
povidám: Rozdelíš ho na ctere díle. Jeden dil dáš
kostelo do Biskopic, drohé na Kalvário do Jaromerec a tretí
doneseš na Šobírov. Tam majó nové kostel, ale
chodobné. Zbetek bode patret tobe!" Chodák sliboval, že to tak
hodelá. Potom mo doch ve sno vokázal na Zámko staré bok, zapichl k
nemo hulecku a rekl: "Žadnýmo nic neriké, kopé na tem míste a
pre práci nic nepovidé!" Chodák poslechl. Žádnymo nic neríkal,
hani doma žene a sám šel kopat na Zámek. Pod bokem
našel pokladno. Deš jo vetahoval z jame a bela moc
težká, rekl si sám pro sebe: "To bode škoda, tolik teho
rozdat. Šak to nemá ten doch spocitaný..." Nikdo to tam
neslešel, hale nemel to ani poticho povidat. Pokladna mo v
té chvilce vepadla z nároce a spadla haji s nem do jame. Nohe mo
prerazila a do zeme se propadla... A tak, místo habe se mel do
smrti dobre, bel do smrti chodákem a ješte k temo navic
mrzákem."