Je to jeden z
nejznamejsich a nejoblibenejsich svetcu. Byl mucednikem ve 3.
století. Jako pomocnik v nouzi je v Evrope uctivan uz od 5.
stoleti a v zamori od 16.stoleti.
Atributy:
Je zobrazovan jako obr nesouci na ramenou
male dite, Jeziska, s rukou opirajici se o mohutnou hul.
O svatem Krystofovi
vime jen to, ze zemrel jako mucednik v Male Asii a že v
Bithynii, v dnesnim severnim Turecku, mu byl kolem roku 450
zasvecen kostel. Podle legendy se narodil v kananske zemi a rodice
byli pohane. Byl mohutné postavy, jako obr. Rozhodl se
slouzit tomu nejmocnejsímu panovnikovi. Svetsti vladcove jej
vsak zklamali a on nabidl sve sluzby i dablu, který se mu
zjevil v podobe rytire na cernem ori. Kdyz vsak se dal dabelsky pan
na utek, jakmile uvidel bily kriz, Krystof se rozhodl, ze bude
hledat Krista. V krestanske vire ho vzdelaval poustevnik, a dal mu
za ukol zit pobliz drave reky a prenaset lidi na druhou stranu.
Jedne bourlive noci ho oslovil maly chlapec a usadil se na jeho
ramenou. Behem brodu pres reku dite stale vice tezklo, takze obr
sotva sel. Na druhem brehu ho Krystof zmozen postavil na zem a
uslysel detsky hlas: "Nediv se, nesl jsi vice nez cely svet, nesl
jsi toho, kdo svet stvoril! Jsem Kristus, kral, jehoz hledas."
Mohutnemu obru dal potom jmeno Christoforus, to znamena nosic
Krista. Jezis mu take prikazal, aby prebrodil reku a zasadil tam
svou hul do zeme, ze nazitri vykvete a budou na ni rust
datle.
Je patronem
vseho, co ma neco spolecneho s dopravou; ridicu, automobilistu,
vozku, voraru, lodniku, prevozniku, namorniku,
poutniku;
cestujicich; atletu; horskych cest; horniku, tesaru,
kloboucniku, barvicu, knihvazacu,
hledacu
pokladu, obchodniku s ovocem, zahradniku, pevnosti, deti,
proti nahle smrti, proti moru, proti nakazam, proti nebezpeci z
ohne nebo z vody, proti suchu, proti necasu, proti kroupam, proti
chorobam oci, proti bolesti zubu, proti ranam apod.
Chudolazy:
Prvni zminky o nich se objevuji v historickych
pramenech k roku 1357 (in Chudolaziech). Ve svem dile o mistnich
jmenech v Cechach jazykovedec Antonin Profous uvadi, ze toto mistni
jmeno vzniklo z pridavneho jmena chudolazsky od mistniho jmena
Chude Lazy nebo z podstatneho jmena chudolaz s vyznamem "nuzny
clovek", takze znamenalo "ves chudolazu". Staroceske podstatne
jmeno 'laz' oznacovalo pozemek, pole, louku, ktery byl ziskan
vypalenim lesa. Byly to pozemky mezi lesy nebo na jejich okrajich a
zpravidla na rovinatem miste vyse polozenem. Vesnice v udolich
ziskavaly pudu tak, ze lesni porosty musely ustoupit do vrchu tak
daleko, pokud uhel svahu dovoloval obdelavani. Proto se mistni
jmena na laz nevyskytuji ve vysokych horach, ale v nize polozenych
mistech, vzdy vsak v lesnatem udoli.
Pro obec je charakteristicka
lidova hrazdena a roubena architektura severoceskeho typu, ktera se
zde zachovala ve velmi malo narusene podobe a huste koncentraci
nejen v samotnem udoli potoka Libechovky, ale i po okolnich
stranich.
Zajimave a podrobne udaje o
zdejsi architekture se dozvime z informacni tabule primo v
Chudolazech:
Prizemi lidovych staveb slouzilo hospodarskym ucelum - byly zde
umisteny chlevy. Hrazdeny patrovy dum vychazel z tradice
gotickeho domu 14. stoleti, s patrnymi vlivy nemecke kolonizacni
architektury. Ve vetsim rozsahu se objevuje i v okolnich obcich.
Prevazna vetsina staveb vsak byla pozdeji prestavena. Rozdil mezi
roubenymi a hrazdenymi domy byl ve stavebni konstrukci a snazsi
prizpusobivosti baroknimu stavebnimu tvaroslovi. Pro oba typy byla
spolecna orientace domu celem ke komunikaci nebo potoku a goticke
cleneni interieru do hloubky, coz je dodnes patrne. V pruceli domu
byvala svetnice, ve stredove casti potom vstupni sin, pruchodna za
dum - do zahrady. Mivala v boku k hlavni svetnici ohniste s peci,
odtud vytapenou. Ze vstupni sine se rovnez vchazelo do staje, ktera
tvorila zaver domu. Ze sine vedlo casto lomene drevene schodiste do
horni sine, odtud do paradni svetnice nad hlavni obytnou mistnosti
nebo do susarny chmele. Pozdeji sem byly situovany komory (loznice)
pro deti a celed, velmi casto pristupne z pavlace.