Naše zeme je pokryta z jedné tretiny krásnými, rozmanitými lesy, bohatými na lesní plody a predevším houby.
Tyto jsou odedávna s oblibou vyhledávány a sbírány. Už naši predkové znali a sbírali mnoho druhu hub pro nejruznejší kuchynské využití. Již v Mathioliho Herbári, který do ceštiny preložil mistr Karlovy univerzity Tadeáš Hájek z Hájku a vydal ho
Jirí Melantrich v r. 1562, jsou popisovány jedovaté i jedlé houby. Prekladatel uvádí "...u nás Cechuv známé a obycajné jsou
tyto houby: hriby, smrže, posadky, špicky, holoubky, podborovníky, kozáky a ryzce".
Nekterí "houbari" sbírají jen hriby, prípadne pár nejznámejších hub a pohrdají desítkami druhu, které jsou mnohdy chutnejší než ty jejich oblíbené. Navíc hribovitých a nekterých dríve bežných hub v lesích ubývá, a tak je dobré se naucit znát i druhy méne známé /napr. holubinky, ryzce, ciruvky atd/. Nezapomente se ovšem také seznámit i s houbami nejedlými a hlavne jedovatými - predevším venujte pozornost tem, které jsou pri troše neopatrnosti lehce zamenitelné s jedlými. Pokud se rozhodnete prohloubit svoje znalosti z této velmi zajímavé a bohaté skupiny organizmu, tak je dobré se naucit používat predevším latinské názvy, protože u tech ceských se muže vyskytnout nejednotnost. Ta je dána nejen krajovými odchylkami jazyka a jeho vývojem, ale nekdy i odlišnostmi v pojmenování v populárne naucné literature. No a aby to nebylo tak jednoduché, tak i latinské názvy mohou být zavádející, takže nelze než doporucit jejich konfrontaci z více zdroju.
V místních lesích mužete mimo jiné narazit nejen na hrib dubový/C/, ale i na velmi aromatický a méne známý hrib strakoš/K/.
Na krajích lesa nelze prehlédnout oblíbenou pýchavku obrovskou/L/ a také pestrec obecný/I/, který bývá obcas zamenován
za její malou sestricku-pýchavku obecnou. Opravdový gurmán nenechá bez povšimnutí holubinku mandlovou/A/ a predevším výbornou muchomurku ružovku/H/, která byla nejednou zvolena za nejchutnejší houbu našich lesu.
Kremenác brezový/D/ sice jejich kvalit nedosahuje, ale zato patrí k nejvyhledávanejším a spolu s jedovatou muchomurkou cervenou/J/ patrí ke skutecným ozdobám lesa. Prehlédnout se nedá ani jedlá holubinka jahodová/B/ a na parezech rostoucí velmi chutná "polévková houba" -openka menlivá/E/. Liška obecná /M/ je sice známá, ale zde nyní již dost vzácná, narozdíl od václavky obecné /N/, které bývá na podzim plný les.
Jako ukázka z bohaté nabídky ryzcu je na obrázku /G/ ryzec cernohlávek a z nabídky méne známých a ne moc rozšírených druhu je tady strocek trubkovitý /F/, dríve vcelku bežný a hojne sbíraný jako neodmyslitelná soucást známého lidového vánocního jídla - houbového kuby. Bedla cervenající /O/ je stejne jako bedla vysoká dost sbíraná pro kuchynské využití - na sušení sice vhodná není, ale obalenou ji zná asi každý. No a protože zbylo místo, tak si predstavíme ješte penízovku máslovou /P/, na podzim hojnou a vcelku chutnou houbu.
KUEHNEROMYCESMUTABILISCRATERELLUSCORNUCOPIDOIDESIRUSSULAVESCABODLETUSAESTIIVA
LISLANGERMANNIAGIGANITEABOLETUSVARIEGHATUSAMANITAMUSCARIALECICINUMVERSIPELIS
RUSSULAPALUDOSALACATARIUSLIGENYOTUSAMANITARUBESCENASSCLERODERMACITRIBNUMCANTH
ARELLUSCIBARIUSMACROLEPIOTAREHACODESRHODOCOLLYBIABUTYRACEABARMILLARIELLAMELLEDA
keš posunuta, od výsledku odečtěte: u N 9, u E 7
Pri návšteve lesa pamatujte také na to, že dobrý houbar by mel být i ochráncem prírody,
a dnes i ochráncem vzácných a chránených druhu. V lese by se mel chovat nejen tak,
aby mu neškodil, ale ani aby nerušil klid jeho prirozených obyvatel.