"
Tato krajina je stavena jako kulisy, vidíme zároven více obzoru, vede nás to porád dál a dál, a je to perspektiva, která nemá konce. Každá jiná krajina je nejak uzavrena. Ale tato vaše krajina je otevrena do nekonecna. To je nejvetší její kouzlo." rekl jednou Jakubu Demlovi jeho prítel Walter Maras.
Básník si na tato slova jednou vzpomnel:
...až jednou, když jsem šel od Kreptova ke Lhotce a k Tasovu jako po stupních pozemského trunu Ducha svatého, sám a sám, a zapadalo slunce, ohromné a ružové, odcházelo velkodušné a moudré, bez nejmenší únavy, v plné síle a sláve odcházelo na druhou stranusvého království, v nemž není smrti, ani trápení, ani konce: v mých plicích vznala se krev a zahorela melodie, kterou jsem se snažil pro své prsty a pro svá ústa zachytiti temito prostými slovy:
Wahrscheinlich stamme ich nicht von hier,
ich sehe es an diesem Sonnenuntergang;
er kommt mir vor wie eine Tür
in meine Zukunft ewig lang
...
Tady se možná trochu zarazíme, když vidíme, jak ceskému básníkovi vytrysknou v nejniternejší chvíli z duše nemecká slova. Na pocátku minulého století to nebylo jev ojedinelý. Napríklad první ceský prezident T.G.Masaryk musel údajne odprednášet první rok na pražské univerzite nemecky, protože cesky v té dobe tak dobre neumel. Tím se paradoxne odlišoval od svého predchudce v cele ceské zeme, rakouského císare Karla I., který cesky mluvil velmi dobre. Myšlenky tohoto laskavého a Cechum nakloneného cloveka na reformování ríše skoncily ve vyhnanství. Kdoví, zda jsme tu nemohli mít evropskou unii o pár desítek let dríve...
Více si mužete precíst v knížecce, která je vložena do skryse. Neni urcena k odnaseni ci vymene. (Presto ji uz nekdo odnesl.)
Podmínky k odlovení cache:
Vypnout prípadný motor svého dopravního prostredku hned po sjezdu ze silnice.
Ke skrysi se dostat bez vstupu do obilí.
Postup:
Tato skrys je pro oci. Podivas se a uvidis. Podivas se pozorne a je to jistota. Teprve ted smeji prijit na radu ostatni geokoncetiny.
