Tkalcování na Zlatém potoce
V hospodářství českých zemí měl textilní průmysl vždy velmi významné postavení. K oblastem s nejvyšší koncentrací textilní výroby patřily severovýchodní Čechy, zejména Podkrkonoší a oblast pod Orlickými horami. Tato keš nebude věnována textilním továrnám, nýbrž malým mechanickým tkalcovnám na vodní pohon v údolí Zlatého potoka.
Historie těchto tkalcoven skončila teprve nedávno, kolem roku 2001 a bylo škoda aby toto řemeslo, v mnoha případech také jediný zdroj obživy mnoha lidí, upadlo v zapomnění.
Zlatý potok je jedním z nejvýznamnějších vodních toků severozápadní části Orlických hor. Délka jeho toku je 53 km, rozloha povodí je 337 km2. Pramení pod Sedloňovským vrchem v nadmořské výšce 992 m. Malé mechanické tkalcovny byly zřizovány výhradně na jeho horním toku, mezi obcemi Sedloňov a Chábory.
Téměř polovina tkalcoven na Zlatém potoce a jeho přítocích vznikla v letech 1891 až 1920 na místě bývalých mlýnů, které v této době již nemohly konkurovat levné mouce dovážené z velkomlýnů v úrodnějších oblastech. Někteří mlynáři zastavili mletí a sami začali tkalcovat, jiní mlýn prodali a tkalcovnu založil nový majitel. První mechanické stavy na Zlatém potoce si pořídili bratři Josef a František Světlíkovi. František si podle mechanických stavů v tkalcovně F. Přibyla v Krčíně zhotovil náčrtky jednotlivých dílů, které jeho bratr vyrobil ze dřeva a spolu pak sestavili svůj první stav, který byl ale poháněn šlapáním. Teprve v roce 1894 je napadlo využít k pohonu vodní sílu. Bratři si pronajali místnost v Mizerově mlýně (dnes Bystré - Doly č.p. 52) a ze dřeva vyrobili 4 stavy, snovačku i soukačky na osnovu a útek.
obr.1 – Tkalcovna Bystré – Doly 52
obr.2 – Dnešní podoba tkalcovny
V nejmenších tkalcovnách (do čtyř stavů) pracoval majitel zpravidla sám, případně s manželkou nebo jiným členem rodiny. Ve větších pracovala jednak rodina majitele, jednak zaměstnanci z blízkého okolí. V tom případě obvykle zaměstnanci pracovali u stavů, zatímco členové rodiny se věnovali náročnějším přípravným pracím.
Jeden tkadlec obsluhoval zpravidla dva stavy.Vyměňoval cívky v čluncích a kontroloval, jestli se nepřetrhla osnovní nebo útková nit. Nitě navazoval speciálním tkalcovským uzlem. Při přetržení útkových nití se stav zastavil sám, při přetržení osnovní nitě musel stav zastavit tkadlec. Až kolem roku 1940 byly instalovány lamely, které stav samy zastavily. Pak mohl jeden člověk obsluhovat 4 až 6 stavů. Vedle prací ve výrobě zboží byla ještě celá řada činností, které obvykle zajišťovali majitelé sami (údržba strojního zařízení a vodního díla). Byli zároveň také návrháři, sami vymýšleli vzorky a v neposlední řadě museli být i zdatnými obchodníky. Až na výjimky se zároveň živili také zemědělstvím, někteří majitelé, kromě tkalcovny provozovali ještě pilu.
Tkalcovny byly vždy spojeny s bydlením jejich majitelů. Tam kde měl majitel jen 2 až 4 stavy, byly obvykle umístěny v jedné místnosti obytného domu. Pro větší počet stavů byly zřizovány přístavby nebo samostatně stojící tkalcovny v bezprostřední blízkosti. Celou usedlost tedy obvykle tvořila obytná část, chlév, stodola a tkalcovna. Vodní dílo tvořil splav, náhon přivádějící vodu k vodnímu kolu nebo turbíně a „odpad“ kudy se voda vracela do potoka. Splav byl zpravidla dřevěný (později betonový), navazující náhon byla většinou strouha vykopaná v zemi (někdy vybetonovaná), široká asi 1 metr. Náhony bývaly různě dlouhé, nejdelší měřily až 600 metrů, nejkratší byly kolem 25 metrů. Před vodním kolem končil náhon česlicemi, což byla hustá řada svislých železných pásků zachycujících nečistoty. Tyto nečistoty se musely odstraňovat hráběmi, aby se neucpal přívod vody.Těsně před česlicemi byl jalový přepad, tzv. „jalovák“, odkud odtékala přebytečná voda. V počátcích se používala výhradně vodní kola, většinou na vrchní vodu, později pak turbíny Francisova nebo Bankiho.
Na dalším obrázku vidíte torzo vodního kola, které se ještě dochovalo v objektu Bystré-Doly č.p. 52. Dokud nebyla do zdejších obcí zavedena elektřina, řada majitelů si pořizovala benzinové motory, aby mohli pracovat i v době sucha nebo v zimě, kdy potok zamrzal.
obr.3 Torzo vodního kola
Na Zlatém potoce pracovalo celkem 29 tkalcoven, započteme-li i jeho přítoky, dojdeme k číslu 50. V době jejich největšího rozmachu v nich bylo přibližně 570 stavů. Celkem 24 tkalcovny, tedy téměř polovina, byly zřízeny z bývalých mlýnů. Nelze opomenout, že zásluhou vodního pohonu se jednalo o vysoce ekologickou výrobu.Díky kombinaci obživy textilní výrobou a zemědělstvím bylo zároveň postaráno o to, co se dnes označuje jako údržba krajiny.
Pramen : Pavlíčková, Tereza: Malé mechanické tkalcovny na Zlatém potoce v Orlických horách (OS Libri, Dobré 2009)
Nezapomeňte si opsat bonusová čísla, co kdyby.....!
Pro připomenutí – do série patří následující keše: