Geokocary realneho socialismu 14-VAZ 2101 LADA Mystery Cache

Vážené kolegyně a kolegové, jsem tady opět s novou sérií keší tentokrát na téma poválečných automobilů. Co o nich víme? Téměř nic, a proto si dovolím toto téma trochu víc přiblížit.
Dříve narozeným, připomínané modely občas vytlačí slzu nostalgie a otázky kvízů, na kterých bude tato série založena, jim budou připadat směšně lehké, naopak mladší z nás těžce potrápí. Celá série, jak je u mne zvykem, je opět založena na třech P, tedy poznání, procházka a poklad. Keše budou jako vždy uloženy v krásném prostředí Poodří.

Trocha historie automobilky AvtoVAZ Togliatti

Kdo by jej neznal, autíčko s mnoha názvy od žigul, nulajednička, v silnější motorové verzi pak ruský mercedes, nebo kopějka.

Pokud nahlédneme do historie výroby automobilů v Rusku, zjistíme, že první sériově vyrobené ruské vozidlo bylo představeno  roce 1896 na ruské výstavě umění a průmyslu v Nižnem Novgorodu. Pravdou však je, že výroba osobních vozidel byla v této říši vždy nějak svázána se zahraničím, ať už legálně, či nelegálně. Vzpomeňme na Rolls-Royce, coby služební vozidlo V. I. Lenina, nebo na licenční Fordy A  (GAZ A), či okopírované americké Buicky ze zbrojovky Rudý Putilovec z dob generalissima Stalina. Ve výčtu bych mohl pokračovat třeba automobily Opel Kadett, nelegálně vyráběných pod značkou Moskvič na lince zabavené v rámci válečných reparací, až po dnes představované licenčně vyráběné vozidlo VAZ 2101.
S nástupem Nikity Chruščeva dochází v SSSR k nevídanému přehodnocení postojů spojených s vlastnictvím osobních vozidel, což bylo do této doby výsadou vládnoucí třídy. Řeší se motorizace pracujícího lidu. Realita je však krutá, výrobní základna neexistuje a rozjetí jakékoliv masové výroby nepřipadá v úvahu, a tak nastupuje osvědčená verze kolektivizace. Dnes bychom toto řešení nazvali carsharingem. Vznikají obrovská družstva zabývající se pronajímáním osobních vozidel, buduje se mohutná síť taxislužeb.
Po vnitrostranickém puči v roce 1964 máme u kormidla Leonida Brežněva a jeho program  výroby osobních automobilů aut pro nejširší vrstvy obyvatel. Existující automobilky Moskvič, Záporožec a GAZ s celkovou roční výrobou cca 200 000 automobilů tuto potřebu nejsou schopny uspokojit, ale máme tady dobré kontakty s Komunistickou stranou Itálie a jejím vlivem na automobilku FIAT. Slovo dalo slovo a vyhlášenou soutěž vyhrává novotou čišící model FIAT 124, pozdější vítěz soutěže automobil roku 1967. Politicky bylo vše probráno a schváleno, vždyť šlo o soudružskou spoluprácí dvou komunistických stran a v roce 1965 je slavnostně podepsána smlouva o poskytnutí technické pomoci při výstavbě nové automobilky a rozjezdu výroby.
Pro dokreslení stavu motorizace v SSSR lze z odtajněných dokumentů roku 1965 vysledovat katastrofální zaostalost motorizace SSSR, kdy jeden osobní automobil v SSSR připadal na cca 238 osob, oproti 2,7 osobám v USA. Je hrozné zjistit po 65 letech, co všechno se lidem tajilo.

Výstavba Volžského automobilového závodu ( VAZ ) ve městě Stavropol se rozjela na podzim roku 1966 a v rámci jednoho z bodů smlouvy, dorazilo do SSSR prvních několik desítek originálních Fiatů 124 ke zkušebním testům. Soudruzi usedli za volanty a po 14 dnech zkoušek a ujetí cca 5000 kilometrů v okolí Moskvy se vozidla prakticky rozpadla. Praskaly karosérie, lámaly se závěsy kol, nevyhovovaly brzdy, převodovky, diferenciály, dokonce ani na svou dobu špičkový motor neobstál, vozidla neměla odtahové háky a navíc chyběla možnost startování motoru klikou. Hotový armagedon a soupis požadovaných změn obsahoval víc než 800 položek. Technici v automobilce FIAT šedivěli a šokovaný pan ředitel se jen dotázal, zda skutečně v Sovětském svazu neexistují silnice. Vozidlo bylo dle požadavků sovětských soudruhů předěláno, řekl bych zodolněno a stalo se opravy schopným u vesnického kováře.
19. dubna 1970 v den stého výročí narození V. I. Lenina, opustila montážní linku největší a nejmodernější automobilky v SSSR šestice ručně vyrobených vozů VAZ 2101 Žiguli. Nepřekročitelný termín sledovaný z nejvyšších míst byl splněn, ale až v roce 1971 najíždí továrna na sériovou výrobu. V roce 1973 sjíždí z pásů bezmála 400 000 vozidel ročně, což jsou zhruba dvě třetiny plánované kapacity automobilky. Tady však naráží sovětští soudruzi na další problém, spočívající v pojmenování vozidla. Jeho jméno v cizině nikdo neumí vyslovit, ne tak přečíst. Dají tedy hlavy dohromady a z autíčka VAZ 2101 Žiguli se stává  VAZ 2101 Lada, která pak ve své původní podobě vydrží ve výrobě až do roku 1982.

Na náš trh přichází první automobily VAZ 2101 Žiguli v roce 1971 a stávají se okamžitě až do listopadového převratu roku 1989 podpultovým zbožím s prestiží rovnající se západním vozům. Do roku 1989 bylo u nás prodáno přes 365 000 kusů automobilů v celé řadě provedení. Zájemci se jen hrnuli a ještě v roce 1988 Mototechna evidovala  v pořadnících poptávku na 120 000 kusů vozidel, přičemž jejich dodávky se pohybovaly kolem 10 000 kusů vozů ročně. Cena vozu byla stanovena na 58 000 Kč, v Tuzexu pak 12 500 bonů. Změna režimu v roce 1989 otvírá západní trhy a zájem padá takřka k nule. V Rusku a dalších postsovětských zemích si však tato auta udržela svou popularitu až do roku 2012. Pokud mám správné informace, bylo do roku 2012 továrnou vyrobeno cca 18 mil.kusů vozidel v nedefinovatelné modelové řadě.