A cache by mopepa Message this owner

Hidden : 4/10/2017

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

... kdepak, není to z lotyštiny ...

„Na počátku slovo bylo
a jen pouhé slovo zbylo“

- duch vyvanul.

Ke krásám života náleží zajisté také zpěv a hlasy ptačí, zejména ptactva drobného.
Všimněme si jen, jak národ náš - spolu s ostatními — stvořil svou ptačí řeč, jak ji rozvinul; je stará jako národ sám i rozšířena po celém jeho území.

Neznají-li ji naše slovníky, zná ji každý z nás od malička.

Ale i jen hrubé napodobení těch zvuků ptačích vyjadřuje každý národ jinak: náš kohout zpívá kikiriki, francouzský kokorikom - ale jeho zpěvu říkáme „kokrhání“.
Všimněme si jen těch výrazů, jež lid naplnil významem, jimž vdechl duši, jimiž utvořil skutečné české slovo ptačí.
Pro příklad nepůjdeme daleko: všichni známe napodobení hlasu vran a havranů;
všichni říkáme ‚kvá-kvá‘.
Ale neříkáme o vráně, že ‚kváká‘, nýbrž že ‚kráká‘,
jako zase ‚kvákati‘ neříkáme o vranách, nýbrž o žábách.
Samo kvá-kvá je sice (vlastně má býti) ptačí hlas, ale není ještě ptačí řeč;
musí nějakou úpravou dostati smysl.
České děti si upravily celou rozprávku s vránou: ptají se jí ‚Kam, kam‘ - tu máme další napodobení zvuku onoho - a ona odpovídá:K vám! K vám!
Tu je tedy již hotová česká ptačí řeč. Že arci ani české ‚k vám, k vám‘ není jediná možnost, rozumí se samo sebou.
Slezské děti volají na vránu ‚Tvá, tvá, tvá‘ anebo ‚Drák!‘ - jejich ptačí řeč je tedy nářečně odchylná.
Křepelce bylo jiným ptákem slíbeno pět darů a ona ho upomíná „pět peněz“, což má v Čechách variantu ‚moc peněz, moc peněz‘, na Moravě a ve Slezsku bývají nářeční ‚pojď pod mez‘.
Chřástal volá chrást, chrást v moravské znění ‚křástele! žeň tele!‘. Podle jiných se chřástal vzpírá platiti křepelce ‚pět peněz‘.
Koroptev volá štyři, štyři, štyři, na Slovensku vlaštovka Tri bily, štyri bily… .
Jméno čejky je odvozeno od zvuku čej-čej. O čejce se praví, že říká vždy ‚kníhy, kníhy‘m, ale nikdy jich nečte.
Čechové již v nejstarších dobách slyšeli hlas žežulčin „Žežhulka volá ‚kuku, kuku!‘. Ale skutečná řeč ptačí vznikla teprve z dvojího opakování: v Čechách říká žežulka ‚kluku, kluku!‘, na Moravě ‚kup mi sukňu‘.
Také nevíme, co říká kavka, ale vytýká se jí, že sice mnoho mluví, ale beze smyslu. Říká se, že ‚kváká‘ nebo ‚krákoře‘.
Drozd je chválen, že krásně zpívá, zrovna tak u havrana zvíme jen, že kráká, jako u vrány, že všechny najednou.
O výru se praví, že jeho strašný hlas připomíná neštěstí.
Sova, kalous i výr se ironicky chlubí „všickniť jsme ptáci zpěvaví, zahochceme a zazpíváme, velmi líbej hlas vydáme“.
Nyní ‚sýček‘ volá „půjď, půjď!“ a tak bývá uváděn i hlas výrův a sovin.
Jinak je s hlasem vlaštovky, o tom se ví, že její zpěv věští osud, volá: vidím, vidím. Podobný je i hlas moravských vlaštovek „šidly, vidly - šidly vidly“;
sýkora ve Slezsku volá týmž způsobem‚vidím, vidím, ty jsi pán‘ atd.

Taktéž existuje zmínka o strnadu a jeho řeči „Ty-ty-ty! Jel bych vorat, nemám šlí“.

Pták crk poletuje a křičí na ostatní ptáky, aby odpočinuli.
Rovněž o crčale se vypráví, že mnoho žvatlá a nemlčí.
Totéž platí o jiřici, jež vábí jiné ptáky jako žena; totéž o kvíčale, jež křičí strašlivě, jako by se člověk smál;
o lebdušce, jež šálí ptáky a vybízí;
o lelkovi, jenž ohlašuje neštěstí;
o plchovi, jenž stále křičí;
o stehlíkovi a o strace;
o strakapounovi, jenž křičí, jako by byl chycen;
o špačkovi, jenž hovoří lépe než ostatní ptáci;
o ťokovi, jenž křičí, aby jiné ptáky zlákal do osidel, atd.

U jiných ptáků se říká, že kvočna a slepice kvokají,
bukáč a bukomorník bouká,
čáp, řeřáb, pěnice a pěnkava pěkně zpívají,
labuť zpívá umírajíc,
páv křičí, když se podívá na své nohy,
holub vrká,
kohout budí v noci,
kuřata pípají,
husa, houser, housata buď pípají, nebo křičí atd.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 2, s. 33-43