Motto: "Hranice? Nikdy jsem je neviděl. Ale vím, že existují v myslích mnoha lidí."
Thor Heyerdahl
Ve světové historii zanechalo svůj otisk mnoho vynikajících mužů a žen s českými kořeny. Jedni jsou známí více, jiní méně a mnoho z nich je neprávem takřka zapomenuto.
Pojďme si některé z nich připomenout..
Jan Hasištejnský z Lobkovic
Tato keš je reinkarnací původní
https://coord.info/GC477G2, pro kterou jsme hledali novou, lepší finálku - jsou i tací hledači, kteří chodí pro krabičku zásadně za šipkou a pak se díví, že mají problém s ohradníkem pastviny.
Nové místo jsme našli, ale protože jde o zásadní posun, zveme k návštěvě tohoto nového koutu i ty, kteří mají původní krabičku odlovenou.
"A to město Jeruzalém i tu zemi okolní všecku drží král žoldán, král egyptský. A bylo někdy veliké město, ale nyní jest ho mnoho zbořeno a pusto. Ale proto ještě vedle zdání mého že jest ještě tak veliké jako dva Žatce v ohradě kromě předměstí. A leží na stráni a ve vysokých horách..." píše o svatém městě český poutník Jan Hasištejnský z Lobkovic léta Páně 1493.
Jan byl nejstarším synem Mikuláše Hasištejnského z Lobkovic. Měl tři bratry (nejmladším byl Bohuslav Hasištejnský), s nimiž se po otcově smrti rozdělil o bohatý majetek, sám z něj získal mj. Kadaň a Údlice u Chomutova. Politicky stál, ač katolík, na straně Jiřího z Poděbrad a poté Vladislava II. Jagellonského. Vladislav pověřoval Jana Hasištejnského celou řadou významných poselství: v 70. letech ho, spolu s Benešem Libštejnským z Kolovrat, vyslal přes Trevír do Lucemburku, aby tam jednal o Vladislavově sňatku s Marií Burgundskou (tu si ale nakonec vzal syn habsburského císaře Fridricha El. Maxmilián). V červnu 1487 zase jel Jan Hasištejnský s Půtou Švihovským z Rýzmburka do Říma, aby tam složili za krále Vladislava slib poslušnosti papeži; Inocenc VIII. za to uznal Vladislavův titul českého krále.
Po vzoru bratra Bohuslava, který po Středomoří putoval v letech 1490-91, se i Jan Hasištejnský vydal na pouť do Svaté země. 15. 4. 1493 vyjel z Kadaně směrem na Plzeň, v Chýších se k němu přidal jeho přítel Jetřich z Gutštejna. Přes Zwiesel, Deggendorf, Innsbruck a Treviso se dostali do Benátek, kde skoro měsíc čekali na loď. Do Palestiny odpluli 30. 5. 1493 na velkém korábu, na němž byly přes čtyři stovky poutníků (Hasištejnský si u každého z nich zapsal jméno a původ a napočítal mezi nimi 23 národností). Loď mnohokrát zastavovala, a tak si poutníci prohlédli mj. Zadar, Dubrovník, Korfu, Krétu, Rhodos a Kypr. Zejména Rhodos, který tehdy byl ve správě johanitů, na Jana velice zapůsobil:
„Hrad v Rodýzu proti městu nic není pevný, aniž má kterých příkopův, a leží v rohu města. Ale proti zemi má hluboké a široké příkopy, druhde dvénásob a druhde trénásob, a v nich mnoho králíkův...“
Dne 7. 7. 1493 loď přistála v Jaffě (dnes tvořící aglomeraci s Tel Avivem); protože však poutníci měli značné problémy se vstupem do země, do Jeruzaléma se na oslech a koních dostali až 23.7. Během osmidenního pobytu navštívili všechna hlavní poutní místa v městě i okolí a 7. 8. se velká skupina poutníků, mezi nimi Jan Lobkovic a Jetřich z Gutštejna, opět nalodila v Jaffě. Přes Kypr a Krétu se po moři vrátili do Benátek a stejnou cestou jako na jaře přešli Alpy, aby ve „středu po svátých Šimonu a Judovi, apoštolech božích“ (30. 8. 1493) se Jan Hasištejnský z Lobkovic vrátil do Kadaně.
Patrně roku 1505 sepsal Jan Hasištejnský z Lobkovic vyprávění o své cestě; původní rukopis se nezachoval, známe jen dva opisy (oba ještě ze 16. století) pod dlouhým názvem
„Od vysoce urozeného pana Jana z Lobkovic a na Hasištejně s tovaryšem svým vysoce urozeným pánem panem Jetřichem z Gutštejna do Jeruzaléma k svatýmu hrobu Pána Ježíše Krista, Spasitele našeho, léta 1493 začatý a šťastně vykonaný putování...“. Tiskem jej prvně vydal František Ladislav Čelakovský roku 1834, později ještě F. Strejček (1902) a F. Maleček (1907).
Detail pohřební tumby Jana Hasištejnského z Lobkovic v kostele františkánského kláštera v Kadani.
Jan Hasištejnský prožil na kadaňském hradu šťastný podzim života - byl dvakrát ženat, měl jednoho manželského a jednoho nemanželského syna. Spolu s bratry se věnoval správě rodového panství a stříbrnickému podnikáni na Kadaňsku a Kutnohorsku. Zemřel 8. srpna 1517, pohřben je v presbyteriu v kadaňském františkánském klášteře Čtrnácti svatých pomocníku.
Pokud si chcete zalogovat i bonusovou kešku této série, nezapomeňte si z logbooku opsat bonusové číslo.
Zdroj: nakladatelstvi Libri, wikipedia.org