První kůzle
Žila, byla tři malá kůzlátka, která měla, za osmero kopci svůj malý domeček. Ve svém okolí neměla žádnou babičku, která by je pohlídala a tak je musela stará koza nechat doma samotné. Musela jít na pastvu. „Ať přijde kdokoli, nesmíte otevírat. Jen tři kilometry odsud žije zlý vlk a ten by vás snědl!“ varovala svá kůzlátka koza. „Neboj, maminko, vlka k nám nepustíme a zamkneme za tebou na osm západů“ přikývala kůzlátka.
Kůzlátka si vesele hrála. Zrovna když stavěla kostky, někdo čtyřikrát zaklepal „Kůzlátka, otevřete vrátka, jsem vaše maminka a vrátila jsem se z pastvy“ zahulákal vlk. „Ne, ne ty nejsi naše maminka, naše maminka má jemnější hlásek, to my poznáme“ zasmála se kůzlátka. Vlk se mrzutě zašklebil a odešel. Šel kilometr do nedalekého Neustupova ke kováři. „Kováři uštípni mi kus jazyka, dám ti čtyři zlatý“ hodil vlk zlatky před kováře a vyplázl svůj hrubý jazyk. Kovář se divil, co to po něm vlk chce, ale když viděl, jak se zlatky blýskají, ušmikl vlkovi část jazyka a neměl žádné otázky.
Vlk se vrátil k chaloupce, kde bydlela kůzlátka a znovu zaklepal, teď už jen jednou a povídá: „Kůzlátka, otevřete vrátka, jsem vaše maminka a vrátila jsem se z pastvy“. Kůzlátka se na sebe zmateně podívala, protože maminka říkala, že nemají otevírat. „Tohle je naše maminka, to poznám po hlase“ řeklo nejmenší kůzlátko. „Já si také myslím, že je to naše maminka, ta má takhle jemný hlásek“ přitakalo prostřední kůzlátko a nejstarší souhlasilo „Tak jí otevřeme“. A to kůzlátka neměla dělat. Jakmile otevřela, vběhl do chaloupky zlý vlk! Kůzlátka vykřikla a rozeběhla se ze dveří rovnou do lesa, kde chtěla najít spásu.
Nejmenší kůzlátko utíkalo, seč mohlo, ale vlk mu byl v patách. Netrvalo dlouho a dostihl ho u vzrostlého stromu. Kůzle se mu snažilo schovat ke kořenům, ale díra, do které se soukalo, byla malá. Vlk na nic nečekal, kůzle chytl a snědl. Protože bylo kůzle malé, snědl ho rychle a utíkal za prostředním kůzletem.
Stará koza se mezitím vrátila do chaloupky. Už zdálky věděla, že něco není v pořádku. Dveře byly do kořán. Když vešla dovnitř, všude se válely rozházené kostky. „Snad nejdu až tak pozdě“ posteskla si koza a vyšla z chaloupky. Všimla si, že nahoře kousek od ní se valí kostka a tak k ní šla. Došla k smrku. Kousek od něj se válel řetízek, které nosilo nejmladší kůzle. „Ach moje nebožátko“ začala plakat koza „tohle tomu zlému vlkovi nedaruji!“. Rozhlédla se a vydala se po vlčích stopách, které vedly ke Kozímu vrchu.
Pokračování na: http://coord.info/GC6CP5H
