Druhé kůzle
Prostřední kůzle už jen z dálky vidělo, co se stalo jeho bráškovi a bylo moc vyděšené. Běželo a běželo. Když už bylo velmi unavené, nezbylo mu než se na malém kopečku, kam se s maminkou chodily kochat místním lesem, schovat za strom. Tak moc se bálo. Přálo si, aby se snad i do země propadlo než aby ho chytl vlk, ale marně. Vlk čenichal a čenichal a malé kůzle vyčenichal. Vyskočil zpoza stromu a prostřední kůzle chytl. Když ho snědl, musel se o strom chvíli opřít a odpočinout si.
Když mu aspoň trochu slehlo, zvedl se a šel si na vrcholek pro nejstarší kůzle.
Stará koza šla po stopách zlého vlka a bylo jí velice smutno. „Jestli už jdu pozdě, kde jen najdu vlčí doupě, abych svá kůzlata zachránila“ posteskla si koza. Když přicházela k vyhlídce, kam s kůzlaty chodívala, viděla, že u stromu leží další řetízek. Řetízek prostředního kůzlete. Poznala ho, protože na něm byl přívěšek ve tvaru čtyřlístku a na něm byla vyryta jeho šťastná čísla. Pro jistotu se podívala dvakrát. „Je to on“ kozu píchlo u srdce. „Ach moje nebožátko, tohle tomu zlému vlkovi nedaruji!“ řekla zarputile stará koza a vydala se do kopce po vlčích, hlubokých stopách.
