Přes tyto rozsáhlé aktivity se Cimrman nedočkal uznání a prakticky žádná jím navrhovaná rozhledna nebyla za jeho života postavena. Jeho génius se však nevzdával a tak Cimrman přišel s novým revolučním nápadem na stavbu rozhleden. Jak můžeme číst v náhodně nalezeném spise Volksaussichtsturmarbeite jehož je Cimrman nepochybně autorem: „Není důležité, aby byl z rozhledny daleký výhled nebo aby byla rozhledna vysoká. Od úpatí rozhledny může být úplně stejný rozhled jako z jejího vrcholu. Aby však vrchnost stavbu rozhledny posvětila, je velmi důležité, aby rozhledna stála na místě, kde jí může vidět co nejvíce lidí. Vhodné jsou tedy lokality na svazích naproti středně velkým městům, místa dobře viditelná z frekventovaných cest a podobně. Musíme přitom brát v úvahu, že vůz, pohybující se po cestě, může být zakryt střechou a není z něj vidět vzhůru. Proto volíme místa, na která je možné hledět z frekventované cesty pokud možno vodorovně. Jestliže již v dané lokalitě stojí stavba, která umožňuje výhled do okolí, navrhneme její demolici, případně jí necháme zarůst vysokými stromy. Vlastní návrh na stavbu rozhledny pak podáváme zásadně rok až půl roku před koncem volebního období městské rady. Jedině tak se dočkáme nové rozhledny.“
Cimrman sám vyznačil v České krajině hned několik vhodných míst pro výstavbu takové rozhledny. Pro označování míst v terénu vyvinul takzvaný polní tranzistor. Princip tohoto tranzistoru byl později osvětlen Juliem Edgarem Lilienfeldem a zřejmě na počest Járy Cimrmana byl tento tranzistor nazván Field-Effect Transistor. Potvrzením Cimrmanovy myšlenky „dobře viditelných rozhleden“ je námi objevená rozhledna, která byla na jednom takovém místě skutečně nedávno postavena. Bohužel díky nedůslednému archeologickému průzkumu byl polní tranzistor, který na místo jistě umístil sám Mistr, zabetonován. Našemu výzkumnému týmu se však podařilo za pomoci nejmodernější měřící techniky čínské výroby zaznamenat velmi slabé proudy, které pronikají stavbou rozhledny.
Studiem dobových materiálů jsme dospěli k názoru, že Cimrman napájel svůj polní tranzistor Voltovým sloupem o velikosti pěti článků. Dosahoval tak napětí přibližně srovnatelné s napětím baterie v dnešním mobilním telefonu. Sofistikované zařízení vysílalo souřadnice systému Gdě Preboha Som (GPS, který Cimrman sám vynalezl) pomocí akustických signálů podobných Morseově abecedě. Cimrman ovšem často kritizoval kolegu Morse za používání čárek a sám používal pouze tečky. Byl toho názoru, že současné použití teček a čárek telegrafistu zbytečně mate a vnese do předávané zprávy chaos. Použití čárky uznával pouze na konci depeše. Tato „závěrečná čárka“ měla být vysílána „zvláště nepříjemným tónem“ do doby, dokud telegrafista nevypne zařízení. Pro vlastní poslech signálu Cimrman zřejmě používal nízkoohmová sluchátka vlastní výroby, která se bohužel nedochovala. Existuje pouze nákres pravděpodobného zapojení, kterým byla ozdobena zadní strana libreta opery Úspěch českého inženýra v Indii.
Povšimněte si prosím, jaký symbol Jára Cimrman používal pro označení kladné svorky. Někteří historikové se ovšem domnívají, že se nejednalo o kladný pól, neboť jsou známy námitky Cimrmana týkající se směru proudu. Cimrman neuznával hypotézu André-Marie Ampère, který tvrdil, že proud teče od kladného pólu k zápornému. Dokonce údajně na vědecké konferenci v Königsbergu Cimrman prohlásil: „To, že proud teče od záporného pólu ke kladnému, je stejně tak zřejmé, jakože existuje magnet pouze s jedním pólem. Pánové Mexwell a Kirchhoff se mýlí. Až se na to přijde, bude už pozdě, něco měnit.“ Na základě tohoto faktu a s ohledem na určení polního tranzistoru se historikové domnívají, že Cimrman křížkem v neúplném kroužku označoval geograficky významná místa a v tomto případě se jedná pouze o shodu náhod.
Ještě na jedno úskalí je třeba upozornit. Cimrmanův systém Gdě Preboha Som nepoužíval elipsoid WGS84, ale vlastní souřadný systém, který lépe vyhovuje české kotlině. V tomto systému se nadmořská výška měřila v závislosti na výšce hladiny Vltavy pod Karlovým mostem v Praze, plus mínus výška Karlova mostu. Zeměpisná šířka a délka se určovala podle orientace Koňského trhu (nyní Václavské náměstí). Ze západu na východ tedy byla šířka, kdežto ze severu na jih byla délka. Dochovalo se o tom svědectví žákyně, která navštěvovala slavnou Liptákovskou školu: „On chtěl, že aby to každý pochopil. Že lidi nebudou vědět, jak je otočeno Středozemní moře. Budou to prý vědět teprve, až udělají veřejnou encyklopedii. Žertem té encyklopedii říkával Viki, podle žačky, která si myslela, že všechno ví. Také říkával, že nejdříve musíme vždycky zapisovat délku, protože je to důležitější, že abysme věděli, jak se máme obléct, pokud půjdeme na sever nebo na jih. Jestli půjdeme na západ nebo na východ, to prý pro Čechy není důležité.“
Experimentálně bylo zjištěno, že od Cimrmanovy délky je třeba odečíst 19.732 minut a od Cymrmanovy šířky 33.171 minut. Stupně Cimrman nezapisoval, protože tvrdil: „To snad každý pozná, jestli je ve Vídni nebo v Českých Budějovicích.“
Důležité upozornění: Jistě jste ze schématu zjistili, že tato cache není vhodná k odlovu za bouřky! Nezapomeňte před odlovem uzemnit pracovníky a také vaše zapojení. Při odlovu dodržujte vyhlášku č. 50/1978 Sb. Nikde nic nerozhrabávejte a nepřemisťujte. Vše je přístupné „zvenku“. Nezapomeňte si s sebou vzít kromě Voltova sloupu (správné výšky) také sluchátka a vodič asi takhle dlouhý.