Tento text prináší dosud nepublikované skutecnosti o pobytu J.Cimrmana na Morave, jeho práci a doplnuje poznatky, které v minulosti vynesli z prachu zapomnení na denní svetlo cimrmanologové z Cech. Ovšem - nejedná se o divadelní hru ani seminár, ale o suchá fakta, která se dotýkají osoby nám všem blízké, Cecha, jenž se umístil ve volbe nejvetšího krajana na prvním místě a svetoobcana, který zanechal snad ve všech oborech lidské cinnosti svoji hlubokou a nesmazatelnou stopu - Járy (da) Cimrmana. V cachi je pietně pritomna i Járova oddana prítelkyne, slepice Zora. Tato cache byla předána ke schválení v den 22.02.2012 a respektuje tak mistrovu geniální myšlenku "lehce zapamatovatelného data",na které si sám Mistr velmi zakládal. Také technické provedení je v duchu Cimrmanovy teorie, která říká: "Proč něco udělat jednoduše, když to jde tak krásně složitě!" Nachází se v zalesneném terénu nedaleko "Hrušovanské mostní opery", místa, kde Cimrman posunul hranice lidského vedení zase o kus libovolným smerem. Místo uložení cache je místem, kam si Jára s oblibou, minimálně jednou, možná, odskočil, aby ulevil svému (dlouhým vysedáváním na kamenné opěře) prochladlému měchýři. To dokazuje, že byl mimo jiné i "zaníceným" fyzikálním experimentátorem. Při odlovu buďte nenápadní a dávejte pozor na geomudly, mudlohoubaře, mudloturisty, mudlochataře, atd., atp., ať nám geoobjekt dlouho vydrží! Terén není až tak moc obtížný (také díky geoprovozu a jím vzniklé geokomunikaci), ale pokud se rozhodnete využít své prítomnosti zde k prohlídce monumentálního torza opery, je nutné dbát zvýšené opatrnosti. Na samotné teleso opery se nedoporucuje vstupovat. Prostor kolem opery je poset zbytky stavebního materiálu a armatur!!! Ještě jednou prosím o šetrné zacházení s keší i jejím úkrytem, který je pevně uchycen. Do cryptexu nevkládejte zádné předměty, je určen výhradně pro logbook a psací potřeby - k uložení trakovatelných předmětů, CWG a předmětů na výměnu slouží černý pytlík, který je součástí cache! Díky!!!
Prostudujte waypointy. Poradí vám, jak na kešku bez trní, kopřiv a klíšťat...
-LOVU ZDAR!-
Nyní se vydejme proti proudu času a oživme vzpomínky na události dávno minulé....
LP 1874 pobývá jedenadvacetiletý J.Cimrman v malé vesnicce, Böhmische Branitz (dnes Moravské Bránice). Je sem vyslán firmou Maschinenfabrik Reschitza, která dodala strojní vybavení mašinhózu, stejně jako válcované železo na nové mostní pilíře. Náplní jeho práce je cerpat technicke zkušenosti.
Zejména s parním soustrojím, které sloužilo k cerpání vody z údolí reky Jihlavy na místní nádraží (to při výškovém rozdílu bezmála 45m nebyla snadná záležitost a vyžadovala opravdu kvalitní technické provedení).
Mladý Jára je ubytován u sedláka Nowáka. V místním hostinci se setkává s francouzským konstruktérem firmy Cail et Comp, Gustave Eiffelem (15.12.1832-27.12.1923 ),
rešícím v té dobe problémy nevyhovujících pilíru prvního celoželezného mostu na území monarchie, stojícího pouhé dva kilometry od obce (podrobné info o historii mostu najdete na archiv.zrcadlo.info).
Spolu pak tráví dlouhé vecery odbornými diskusemi nad technickými výkresy príhradových konstrukcí slavného francouze. Ten je ohromen velikostí technického talentu mladého cechorakušana a použije dokonce jeho myšlenku "obloukove klenuté príhradové konstrukce". Pri stavbe železné veže v Paríži (kterou uskutecnuje mezi léty 1887 a 1889 dle architektonického návrhu Stephena Sauvestreho) pozmenuje své puvodní plány a namísto tehdy již hojne užívané "prímé príhradové konstrukce" aplikuje Járovu "obloukovku". Nevaří přitom z vody, neboť si s Járou Cimrmanem v Bránicích u Nowáka zmenšený, železný model "Eiffelovky" zkonstruovali!
Toto technické rešení, totiž "obloukovku", uplatnuje Eiffel i na železnicních mostech, které postaví v následujících letech.
Cimrman se ve volných chvílích venuje studiu fyzikálních konstant a provádí na hrušovanské mostní opere experimentalni merení rychlosti zvuku. Dle obtížne dostupných informací probíhal experiment na principu vyslání silného zvukového impulsu, který vznikl odpálením malého množství dynamitu (vynálezu pozdejšího Cimrmanova prítele A. Nobela), uzavreného v silnostené papírové dutince a následného príjmu zvukové vlny odražené od protilehlé bránické opery. Pro zachycení zvukové vlny používal zarízení zhotovené z plechové trubky o prumeru 4,5cm, délce jednoho metru a obalené z vnejšku králicí kožkou, kterým eliminoval, za soucasného použití vatové ucpávky pro levé ucho, nežádoucí ruchy, jež vznikaly odrazem výbuchu od príhradové konstrukce pilíru mostu. Jára Cimrman tak jednoduše definoval a v praxi vyzkoušel princip fungování smerového mikrofonu. (Poznámka k puvodu trhaviny: jednalo se o zbytky materiálu použitého k ražení nedalekého tunelu poblíže obce Budkovice, jenž byl jako první v monarchii ražen práve za pomoci dynamitu.) Cirman znal vzdálenost mezi obema operami, která cinila 373,5m, a tak mohl vypocítat rychlost navrátivší se zvukové vlny. Problém, který vznikl Járovi tím, že nevlastnil odpovídající casomerné zarízení (tehdy to byla velice nákladná záležitost), vyrešil náš Mistr bravurne. Navrhl a vlastorucne zkonstruoval Kurzzeitmesser - jakési presýpací stopky. Pro predstavu velikosti Mistrova génia publikuji nákres techto "stopek" vytvorený dle dochovaných indicií.
Výsledky Járova úsilí byly opravdu pozoruhodné. Stanovil hodnoty rychlosti zvuku v závislosti na teplote a vlhkosti vzduchu, denní dobe, síle a smeru vetru a rovnež na únave jeho sluchu. Namerené hodnoty však zapisoval Cimrman ne v metrech za sekundu, ale v metrech za decizrnka. To byla pracovní jednotka, která znacila kolik metru urazil zvuk za dobu, jenž byla treba k odsypání jedné desítky jemných pískových zrn presýpacích hodin. Bohužel pro presný prepocet decizrnek na sekundy bylo treba manuálne prepocítat zrnka písku za delší casový úsek, v Járove prípade se jednalo o jednu minutu, za kterou poskocila velká rucicka vežních hodin na kostele v Ivancicích. Scítání tolika zrnek byla casove velice nárocná cinnost a poté, co se Mistrovi dvakrát vlivem pruvanu zrnka pomíchala, této cinnosti zanechal. Jelikož tak nebyla možnost prevodu Járovy jednotky rychlosti na obecne užívanou velicinu, Járova merení odbornou verejností prijata nebyla, Cimrman zanechal snahy o verejné publikování a výsledky jeho snažení tak prišla vnivec. Stopy po pobytu a práci Járy da Cimrmana v Moravských Bránicích lze spatřit v Paríži, kde se mesmazatelne zapsal do tváre mesta svou ladnou "obloukove klenutou príhradovou konstrukcí",
a rovněž v Bránicích samotných. Zde se totiž podařilo prokázat původ 3m vysoké Eiffelovky, která stojí na zahrádce u domu jednoho z místních obyvatel v části obce zvané "Na Potoku". Studenty VUT provedeným porovnáním železa použitého v již zmíněném modelu věže a vzorku materiálu pocházejícím z tělesa viaduktu bylo prokázáno, že oba vzorky jsou stejného složení. Toto zjištění dle mého názoru potvrzuje okolnosti vzniku tohoto díla. Model věže sedlák Nowák po odjezdu obou velikánů uložil na půdě svého statku, údajně na "horší časy". Po druhé světové válce byl jeho majetek znárodněn, Nowák ve spěchu opustil Moravu a uprchl do Rakouska. Když místní hasiči r.1967 prováděli sběr kovového odpadu, objevili na jedné z hromad i tuto věž. Rozhodli se ji restaurovat a vystavit v obci, ačkoli v té době mohli sotva něco vědět o jejích autorech. Díky této neuvěřitelné souhře náhod bylo toto cenné dílo rukou samotného Mistra zachováno nám i budoucím generacím.
Rozloučíme se stylově - notoricky známým citátem slavného génia:
"Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat..."
Zdroje: jarmara.at, wikipedie.cz, archiv.zrcadlo.info, Hobako, archiv autora
Foto: wikipedie.cz, web, archiv autora
Historie keše:
22.2.2012 předána ke schválení ... 23.2.2012 první kačeři hlásí nález ... 26.3.2012 provedeny drobné korekce listingu ... 15.7.2012 vytvořen waypoint usnadňující přístup ke keši a poupraven listing...
