Z historie místní silnice...
Zdejší silnice se začala stavět až v roce 1894. Do té doby ji nahrazovala síť nejrůznějších stěžníků, stezek a cest. Finanční náklady na stavbu poskytlo žamberecké hejtmanství, ale pozemky musela zajistit obec. Kyšperský velkostatek daroval potřebné území s tím, že silnice bude kopírovat starou orlickou cestu, podobně to bylo i se směrem na Čermnou. Původní hlavní cesta vesnicí vedla kolem mlýna. Stavba silnice uhla z této staré cesty u školy směrem k č.p.61. Výkupem a zbořením 2 chalup (č.p. 4 a 8) mohla být vedena výhodnější trasou rovnou ke kamennému mostu, který byl budován současně s ní. V roce 1926 se měla začít stavět silnice do Jablonného n.Orl., avšak pro odpor Bystřece a Mistrovic se dále jak k předběžnému projektu a rozpočtu nedospělo. S její realizací se začalo až v roce 1935.
Nejprve byla nová silnice využívána pouze koňskými a kravskými potahy. První velociped, s tehdy ještě velkým předním kolem, si pořídil v roce 1897 kovářův syn Josef Sršeň. První benzinový motocykl vlastnil těsně před 1. světovou válkou zdejší obchodník Josef Budiš, který si koupil v roce 1927 také první automobil v obci. V roce 1926 zahájila provoz pravidelná automobilová linka Lanškroun-Verměřovice, která pětkrát denně dopravovala cestující k vlakovým spojům a zpět.
Důležitou součástí života obce byla vždy řeka Tichá Orlice. Kdysi tvořila hranici mezi panstvími a dělila vesnici na dvě části. Svojí životodárnou silou pomáhala jejímu rozvoji a ovlivnila podstatně architektonickou identitu obce. Díky ní nikdy zdejší obyvatelé nepocítili nedostatek vody pro sebe ani pro svůj dobytek. Známá bývala Tichá Orlice svým rybím bohatstvím a zvláště hojností pstruhů. Dokud byla řece ponechána volnost, zaplavovala při velkých povodních nejen celé Poříčí, ale také četná stavení na svém levém břehu a na dolním konci vesnice. První regulaci pro řeku představovalo postavení silnice s násypem a kamenným mostem, které částečně omezily rozlévání vody. V roce 1924 se přistoupilo k regulaci jejího levého břehu postavení důkladné hráze.
Kdysi tady nebylo žádného přejezdu přes řeku a přechody po lávkách byly velmi primitivní. Jezdilo se přes řečiště, hlavními brody byl přejezd u mlýna, dalším mezi železničním železným mostem a pozdějším silničním kamenným mostem a nechyběl ani na dolním konci vesnice. Na místě kamenného mostu tu bývala dříve jen lávka a později dřevěný most.
Důkladnější železné lávky přes řeku a mlýnskou strouhu byly postaveny až v roce 1892. Osvědčily se zejména po zřízení vlakové zastávky a při zástavbě Poříčí. Dřevěný most spojoval břehy rovněž na dolním konci vesnice.
V prvních letech po válce tu dokonce zaměřovali inženýři projekt pro výstavbu údolní přehrady.
Proč se říká Verměřovicím Turecko ?
První příběh o Turcích a Turecku: (druhý příběh ZDE)
Obyvatelém zdejší obce odedávna se přezdívá v okolí Turci a odtud také Verměřovicům často říká se žertem Turecko. Nikomu zde ani nenapadne, aby se pro přezdívky ty zlobil, by při různých zábavných příležitostech si zdejší lidé sami ta jména dávají. Vypravuje se, že při jednom požáru zdejšího dvora sběhlo se k němu z vesnice mnoho diváků, kteří však se škodou své vrchnosti mnoho účastenství neměli a nečinně přihlíželi na zhoubné řádění plamenů. Přítomný správce, netečností diváků popuzen, chtěl je k pomoci pohnouti a zlobně na ně vykřikl: "Pomáhejte hasit a nestůjte tu jako Turci" ! Neví se jestli nelaskavá pobídka pomohla, ale přezdívka padla na příznivou půdu a dobře se ujala.
--Texty převzaty z publikace TADY ŽIJEME - Verměřovice a jejich proměny--
K samotné KEŠI: Schránku s keškou nehledejte pod mostem, ale doporučuji se pod most na oblouky podívat. Krajní oblouk na západní straně (ke kurtům) slouží jako inundační, takže se dá suchou nohou podejít na druhou stranu. V roce 2008 proběhla kompletní rekonstrukce, při níž byla k mostu přidána železobetonová lávka pro pěší, která však most a výhled na něj částečně poškodila.