....."Dala jsem mu to" řekla
Seděl, očistil si ruce o svoji truhlářskou zástěru, a vzal do ruky "Milana". Vlastně ani nevěděl proč té širočině začal říkat "Milan". Asi od té doby co mu řekla že Milan je lepší. Ale vždy, všem svým nástrojům dával nějaká jména. Dláto bylo Alois, hoblík Jarda, hrubá řašple byla Emilie, jeho tchyně. Zrudl. Cítil jak mu srdce buší v nějakých doposud neznámých intervalech. Ona to dala Plíhalovi, tomu nýmandovi, tomu revizorovi omnibusů, té nule, tomu koňákovi. Dala mu jeho kostku. Jeho sen. Ona mu dobrovolně nacpala do chřtánu jeho hlavotrap, řešení jeho kostky, které měl připravené pro patentový úřad a na kterém hodlal zbohatnout. Rozmáchl se.
Síla a váha širočiny ho překvapila. Její oddělená hlava odletěla až pod ponk. Chvilku si jí nevěřícně prohlížel. Pak našel starý jutový pytel ..........
Leopold Krubík byl povoláním truhlář, tesař a dřevořezbář. Po dokončení učebního oboru si díky dědictví po rodičích otevřel vlastní dílnu "Krubíkovo Prkno, Palupka, Práhy, Poličky, Ptačí budky, Palety, Podkroví, Pšenice, Námel".
Dále jen "KPPPPPPPPN"
Bohužel jeho smělé plány nedošly očekávání a firma "KPPPPPPPPN" zmírala na úbytě.
Leopold Krubík nebyl hloupý ani líný ale tesařina a podlahařina ho nebavila a nejraději se věnoval vymýšlení tzv. hlavozpytů a hlavotrapů.
V roce 1903 se oženil z rozumu se zámožnou vdovou Leopoldou Kočúrikovou z důvodu narůstajících dluhů.
Leopolda pracovala jako průvodčí omnibusové linky Tymákov - Rokycany a zpět, a na této trase se do Krubíka bláznivě zamillovala. Krubík uchopil příležitost a vdovu pojal.
Leč manželství nebylo štastné. Krubík trávil celé dny ve své dílně a výmýšlel nové a nové hlavotrapy. Marně vdova prosila, žehrala a loudila na Krubíkovi potomků. Krubíka zajímal jen jeho šestiboký sedmihran a jeho kostka.
Leopolda následně podlehla svodům fešného revizora omnibusů, pana Milana Plíhala. Tomu také předala veškeré Krubíkovo nákresy, finty a řešení hlavotrapů. Rodinná tragédie byla jen otázkou času.
.........Zamkl dílnu a přešel dvůr. Předtím do pytle k Leopoldě přidal ještě Jardu a Aloise. Sedmiboký šestihran stále neměl dokončen a myslel jen na něj. Ve světnici si připravil dva tlusté chleby se sádlem.
Do ruksaku dal kostku a cibuli. Vyrazil směrem k lesu. Jutový pytel ho tížil. Proč jí sebou vlastně bral ? Vztekle vyndal a zahodil Leopoldy ostatky na prvním rozcestí. Šel dál. Pak to přišlo. Najednou to měl. Měl řešení svého sedmihranného šestiboku. Nebo vlastně šestibokého sedmihranolu ? To už je jedno, pět let to vymýšlel, pět let hledal řešení. Teď ta chvíle přišla. Ať si Plíhal patentuje kostku, tohle nikdy nevyluští. Věděl že to musí schovat. Našel krásný plochý kámen na který usedl a začal kreslit. Pak vzal nůž, Jardu a Aloise, a pustil se do práce.
Je hotovo, teď už jen schovat kostku. Musí jí dát jinam než své patenty, návody a zápisky. Našel místo které si bude pamatovat. Teď už jen dojít na svůj oblíbený palouček pod velikány. Schovat plány a usnout.....
Leopolda Krubíka našli potulní houbaři sedm dní po tragické události. Seděl dehydrovaný pod stromy a usmíval se. Následně byl deportován do psychiatrické léčebny v Dobřanech. Do konce svého života už nepromluvil, jen se usmíval. Tajemství kostky a sedmihranu zůstalo nevyřešeno. Plíhalovi zůstal jen návod na kostku kterou nedokázal nalézt. Sedmiboký šestihran dodnes spočívá někde v Tymákovském polesí. Poldinky hlavu setnutou "Milanem" také doposud nikdo nenašel. Schránka s Krubíkovými patenty tam také někde zřejmě doposud je.
"KPPPPPPPPN" dle závěti zdědil Plíhal. Obratem jí pak prodal jistému Kodemskému. Jeho potomci prý dodnes v původní dílně "KPPPPPPPPN" cosi kutí a pak to nosí někam do lesa.
Keš
Snad tam ani nechoďte. Tymákovské polesí je zrádné a bludné kameny jsou na každém kroku. Krubíkovo hlavotrapy jsou navíc těžké a slovo naprosté zoufalství, vás bude provázet na každém kroku, pokud se na tuto keš vydáte.
Cesta je taková pohodovka . Keš je udělaná tak, aby byla i pro cykloturisty. Celkem ujdete /ujedete/ cca slabých 3.5 km. Více času ale zřejmě zabere luštění Krubíkových hlavotrapů a vzteklé kopání do všeho vůkol. Skrýše jsou klasické - maskované pouzdro a uvnitř lock-lock. Netřeba nikde hrabat, strhávat mech, obracet šutry apod. Stačí se jen zamyslet, podívat se a najít.
Souřadnice měřeny několikrát, několika přístroji, opět 5 metrů žádná míra. Geoobjekty jsou ale jednoznačné. Pokud se vám nějakým omylem nebo jasnozřivostí podaří dojít až do finále, nemusíte se vracet stejnou cestou zpět ale jít dolů na okraj lesa a potom okolo rybníčků zpátky na parking.
No a protože keš je těžká, tak nějaká ta nápověda :
Leopold se při vymýšlení svého šestibokého sedmihranolu nechal inspirovat květinami. Každý den zanořoval svůj nos do pestíků různých květů a nasával jejich vůni. Pochopil že pestík je základ. Navíc dodnes je patrná jeho činnost na místě, kde šestibok stvořil.
Leopoldinky hlava byla pěstěná a její barevné cůpky byly vyhlášené v celém okrese.
Free Counter