Poslední, stá cache TFTC serie
vás privede na místa, kde nedobrovolne skoncilo i mnoho lidských
životu. Na nejvyšším míste Kostelce stávalo
totiž popravište.
Keš je tematická, myslím že se vám bude hodne
líbit.Neni sice na nejhezcím míste, ale popravište nebývala
u zurcícího potucku, se zelenou louku,na keré se pasou srnky.A
vzhledem k provedení keše jsem ji musel dát ponekud stranou,
aby nelákala mudly. Chovejte se nenápadne, at zde dlouho
vydrží.
Prvním katem v Kostelci nad Cernými lesy byl Jirík
Cajšner. Jeho práci i obydlí prebírá v roce 1661
Daniel Mydlár, vnuk Jana Mydláre. Mistr Daniel, behem své krátké
pusobnosti v Kostelci, jako kat moc práce nemel. Proslavil se
spíše svými znalostmi bylinek, prípravou hojivých mastí
a lektvaru. Katovnu na dnešní Pražské ulici
navštevovala rada meštanu, vetšinou za tmy,
protože se nehodilo verejne chodit na návštevu
k necisté osobe. Daniel Mydlár pomáhal nezištne, ale
osud vydedence nesl velmi težce, hur než jeho známý
predek. Popravcí mec, který se v rodine dedil z otce na
syna a který stínal dvacet sedm hlav ceských pánu, zmizel
„záhadne“ z kostelecké katovny 17. ríjna
1664. V den, kdy Daniel Mydlár zemrel. Telo jednoho
z posledních potomku kata Jana Mydláre bylo podle nejasných
zpráv pohrbeno u tehdejšího popravcího místa, dnes se
tam ríká Na spravedlnosti. Pouze jednoduchý drevený kríž
ukazuje, kde hrdlem propadlí prožívali poslední vteriny
života. Neslušelo se, aby odpocívali na hrbitove mezi
pocestnými meštany.
Kdo ví, co
vedlo uhrínevského zednického tovaryše J. Zelenku, aby vlezl
do starého románského kostela v Tismicích a ukradl obraz Panny
Marie.
Odskákal to trestem
nejvyšším. Byl obešen 4. brezna1763 na
kosteleckém popravišti v míste U Cihelny, které opet od roku
2003 pripomíná drevený kríž. Vstoupil tak do dejin - byl zde
totiž posledním popraveným.
Jedna poprava se
udála v Kostelci ale i v dnešní dobe. Jak jinak lze nazvat
vraždu, kdy na konci dubna 1992, tresklo pred pulnocí pred domem
Václava Dvoráka v Kostelci nad Cernými Lesy nekolik ran z pistole.
K zemi padl mrtev podnikatel a novinár Dvorák. Bylo mu 49 let!
"Kolem deseti vecer osudný den zazvonil u dverí domu neznámý
clovek. Když mu majitel otevrel, vrah na neho nekolikrát
vystrelil z bezprostrední blízkosti," popsala tehdy vraždu
stredoceská policie. Zpráva o odhalení vraha Václava Dvoráka
zpusobila v Kostelci nad Cernými lesy poprask. "Myslím si, že
rozhodne mel kontakty na Mrázka a tudíž i nejaké
informace. Jestli je poskytoval novinárum, to nevím," dodal jeden z
místních obcanu.Kriminalisté vyšetrující vraždu
podnikatele Františka Mrázka prišli na to, že si
tento podnikatel najal Buhuslava Hájka (35) z Prahy 2 k hruzné
službe. Práve Hájek je podezrelý, že zastrelil
nepohodlného novináre Václava Dvoráka. Vyšetrovatelé
zahájili trestní stíhání Bohuslava Hájka za vraždu pred
nekolika dny, kdy vyšly pri vyšetrování Mrázkovy
smrti najevo nové informace. "V dubnu 1992 byl ve svém dome v
Kostelci nad Cernými lesy práve Bohuslavem Hájkem zastrelen Václav
Dvorák. Objednavatelem vraždy byl František Mrázek a
organizátorem Antonín Bela," rekla Blesku Blanka Kosinová ze
speciálního policejního útvaru. Duvodem vraždy novináre
Dvoráka zrejme byly jeho clánky v místním tisku. Týkaly se práve
Františka Mrázka. Dvorák navíc predával informace i
novinárum z celostátních novin. "Mrázek se obával, že by
zverejnené informace mohly omezit jeho zacínající "podnikatelskou
kariéru". Tak si vraždu objednal," míní Kosinová. Jak
František Mrázek, tak Antonín Bela, který byl šéfem
pražského podsvetí, byli pred casem sami zastreleni. Proto také nebyli za
nájemnou vraždu novináre Dvoráka nikdy vyšetrováni.
"Hájek je trestne stíhán jako uprchlý, nebot je pet let
pohrešován," dodala Blanka Kosinová. Jedna z policejních
verzí, která se zdá být velmi pravdepodobná, je, že Hájek je
už po smrti. Odpravila ho asi ruka jiného nájemného
vraha!
Tresty tehdejší doby nejlépe priblíží popis poprav,
které provedl ded kosteleckého kata, sám mistr kat Jan
Mydlár.
Herman Kryštof Rusworm
První
zmínka o poprave kata Mydláre je poprava Hermana
Kryštofa Rusworma. Byl popraven 29. listopadu 1605
Janem Mydlárem, bez pacholku, ve velké síni na Staromestské
radnici. Herman Kryštof Rusworm, který slavil
nejvetší úspechy za tureckých válek v letech 1593
až 1606, padl do lécky souboje s generálem Belgiojosem,
když ho zabil výstrelem z pistole na jedné
z malostranských ulic. Jako viník byl uveznen díky spiknutí
italských generálu a nechvalne známého císarova komorníka
Filipa Langa. Pikantní je, že jen nekolik hodin po provedené
poprave dorazil na radnici posel s osobním príkazem císare
Rudolfa II., v nemž udeluje svému vojevudci milost.
Samotný Filip Lang byl uveznen v cervnu roku 1608 v Bílé
veži na Pražském hrade, kdy zacaly vycházet na svetlo
jeho financní machinace a podvody.
Vrazi františkánu
11. brezna 1611 odtáhlo pasovské vojsko. Konšelé
hledali ty, kterí behem jeho pobytu vraždili a loupili
v staromestských katolických klášterech pri pátrání po
pasovských žoldnérích. Nejhure dopadl klášter
františkánu u Panny Marie Snežné na Novém Meste
Pražském, který napadl velký dav. Mniši byli zabíjeni,
stríleni a rozsekáni na kusy. Z patnácti zustal
naživu jediný. Popravcí mistr Jan Mydlár s pacholky,
dostali príkaz popravit dvanáct nejhorších provinilcu ve
trech dnech za sebou pro vetší odstrašující úcinek.
První den ctyri odsouzence, po výslechu na mucidlech, obesili na
staromestském popravišti na velké šibenici.
Další den, pred františkánským klášterem Panny
Marie Snežné, dva ze ctyr dalších odsouzencu
prišli o pravé ruce. S utatými pravicemi
v klíne byli vyvezeni na popravište za Horskou bránou,
kde byli všichni ctyri stati mecem. Tretí den byli
nejvetší vrazi nejprve pred františkánským
klášterem a pak ješte na dvou dalších
místech trháni žhavými kleštemi a ze zad jim
rezali remeny. Na staromestském popravišti byli dva lámáni
kolem shora a dva zdola, od nohou. Všichni byli
vpleteni na kola a vyzdviženi do výše.
Vrazi Vendelína Maye z Maywaldu
Dva vrazi
byli souzeni 5. dubna 1614. Zabili v dome na Konském trhu
novomestského radního Vendelína Maye z Maywaldu a jeho
hospodyni. Pred novomestskou radnicí odsouzencum sedreli za zad tri
pruhy kuže, pred staromestskou radnicí rezání remenu
pokracovalo. Potom byli trháni rozžhavenými kleštemi
– kat jim rval maso z prsou. Pruvod se vrátil na Nové
Mesto, kde pred domem radního Maye opet sedreli pruhy kuže
a poté kat utal pravice, jimiž se dopustili vraždy.
Kleštemi pripálili krvácející pahýly, aby nevykrváceli. Obe
pravice byli zatím pribity na pranýr uprostred Konského trhu. Pak
na staromestském popravišti byli lámáni kolem a potom
rozctvrceni, jednotlivé cásti byly povešeny na
šibenici.
Martin Fruwein z Podolí
7. cervna 1621, pri odvodu do mucírny, uprchl Martin Fruwein
z Podolí do podkroví a odtud se vrhl do Jeleního príkopu.
Neštastnému advokátovi a právníkovi bývalého direktoria
(mluvcí direktoru a tvurce znení všech proklamací,
mandátu a právních aktu) nebylo odpušteno ani po smrti.
Soud rozhodl, že ortel má být vykonán alespon na mrtvém tele.
Dne 9. cervna 1621 prijel ke zdi hradní zahrady u Bruské
brány kat Jan Mydlár s povozem a se svými pacholky, kterí
prelezli zed a sebrali Fruweinovu mrtvolu a dali jí do
pytle. Na popravišti ji kat stal, poté ji pacholci
rozctvrtili a jednotlivé kusy rozvesili pred mestskými branami
na kuly. Pravou ruku a hlavu pribili na šibenici na
Konském trhu.
Adam Zapský ze Zap a Anna
Kaprštejnová
13. listopadu 1625 byl zavražden výstrely
z pušek na ceskobrodské silnici apelacní rada Jan
Daniel Kapr z Kaprštejna, jeho kocí a sluha. Adam
Zapský ze Zap si pocíhal se dvema svými služebníky na pana
Kaprštejna, který na pozvání své choti míril v lehkém
kocáru do pocernického zámecku. 30. ledna 1626 paní Annu
Kaprštejnovou, rozenou z Greifenfelsu, vezli na
popravcí káre. Poprvé ji zmrskali metlami na nahém tele pred
malostranským domem jejího manžela, podruhé
u zdejší šibenice a potretí u radnice
staromestské. Pak ji kat Jan Mydlár na pripraveném malém
lešení na tomtéž námestí stal. Milenec Adam Zapský ze
Zap byl popraven 3. února 1626 na nádvorí Starého purkrabství
na Pražském Hrade. Šlechtický vrah mel smulu. První
rána nezasáhla jeho krk, ale cepel mece se zasekla zezadu hluboko
do hlavy. Teprve další sek ukoncil život rytíre
Zapského, který pred smrtí podal nekolik žádostí
o milost.
Vavrinec Nižburský
Vavrinec
Nižburský, katolický farár z kostela sv. Vojtecha
v Jirchárích, byl popraven 7. dubna 1630. Prodával
zpovední lístky tajným evangelíkum jako potvrzení o zpovedi
z narízení (v breznu 1634) císarských komisaru pred
nadcházejícími velikonocními svátky. Byl priveden na malé
lešení na staromestském rynku, kde mu nejprve biskup
Šimon Brosius z Holštýna odnal všechny
znaky katolického duchovního, vcetne sutany. Potom mu cihlou
sedreli vyholenou tonzuru na hlave i konce prstu pravé ruky,
címž byl zbaven knežského svecení. Poté byl predán katu,
který jej dole pod lešení uprostred rynku stal.
Dezertéri z bitvy u Lützenu
11. února 1633 byly vyneseny rozsudky nad sedmnácti obvinenými
dezertéry z Valdštejnových kyrysníku a arkebuzíru
z bitvy u Lützenu 16. listopadu 1632. Na popravcím
lešení, v místech popravy ceských stavu, Jan Mydlár
popravil plukovníka Hagena, podplukovníka Hofkirchena, kapitána
Gaudendoma, lajtnanty Fabiána, Tortela a Waldenburga.
Když kat Mydlár stínal hlavu obrovitého lajtnanta Jakuba
Jucice, podarilo se to až napodruhé. Dále byli popraveni
setníci Burg a Kleeblatt, rytmistr Warnstein
a dvacetiletý rytmistr Straitz z Wobersnau.
U šibenice, podle vojenského zvyku, byli vylosováni
radoví jezdci, aby za všechny smyli svou krví zbabelost
v boji. Lajtnant Hoermann z jízdního pluku byl odsouzen
k smrti provazem, protože se jako první z dustojníku
dal na útek a strhl tím i ostatní. Byl obešen
v bezvedomí, protože omdlel. Na šibenici pribili
tabuli s více než ctyriceti jmény dustojníku, kterí
z bitvy u Lützenu uprchli. Predpokládá se že
našli útocište u dosavadních neprátel,
u Švédu. Valdštejnuv postup se zdá príliš
krutý, ale ve velké armáde, složené z ruzných živlu,
nebylo možné udržet kázen jinak. Valdštejn nedelal
pri potrestání provinilcu žádné výjimky. Pod katovým mecem
padly hlavy radových vojáku, stejne jako hlavy dustojníku.
Jan Mydlár a Jan Jessenius
Jednoho
vecera Mydláre navštívil Jan Jesenský s prosbou, zda by
mohl být prítomen poprave stetím. Pri jejich setkání se stala
podivná vec. Když Jesenský vstoupil do katova domu, výrazne se
na zdi pohnul mec, kterým se stínaly hlavy. To znamenalo, že
dotycný clovek jednou skoncí na popravišti a bude
sprovozen ze sveta práve tímto mecem. Jan Jesenský se katove obave
smál, považoval to za hloupou poveru. Bohužel, tato
veštba se naplnila – i on byl 21. cervna
1621 mezi popravenými pány. Jan Mydlár se stal dodavatelem mrtvol
pro Jana Jessenia, který je používal ke svým anatomickým
studiím. V roce 1600 se Jan Mydlár zúcastnil první verejné
pitvy s výkladem profesora Jessenia.
Žena Tobiáše Štefka
z Kolodej
Na
dobových kresbách a rytinách je zaznamenáno, že ženy
odsouzených ceských pánu chodily prosit, plakat a podplácet
úredníky, kterí mohli rozhodnout, bude-li ci nebude jejich
manžel propušten. Tragická zoufalost žen,
jejichž manželé byli odsouzeni k poprave, vrcholila
v jejich odhodlání ucinit cokoli, aby svému choti, když
nic jiného, ulehcili. Žena žalárovaného Tobiáše
Štefka z Kolodej prišla za Mydlárem a dala
mu pro chote jed a svedla jej. Historickými dokumenty je také
potvrzeno, že v okamžiku, kdy se pražský kat
Mydlár chystá stít hlavu Štefka, mení mec za ostrý, aby to
odsouzeného „nebolelo“. Splnil prání jeho ženy
i když kdokoli muže namítnout, že výmena mece
byla náhodná.
Svedomí kata Mydláre
Kat Jan
Mydlár skoncil jako obet útoku cizí moci na samou podstatu ceského
státu. Jako pražský kat byl postaven pred rozhodnutí splnit
nebo nesplnit príkaz císare Ferdinanda II. a císarského
komisare Karla z Lichtenštejna. Rozkázali mu zvednout
mec, ale pro cí blaho tak ciní? V historických pramenech
nalézáme jeho vnitrní nesouhlas s popravou. O jeho
chování pri poprave vydal svedectví knez Jan Rozacius. Kat Mydlár
byl pod obojí, pri stínání pánu „dal pozor na to,
že v modlitbách jim prekážeti nechtel, ale cekal
casu, až smysl modliteb dokonán byl“. Nikdy se
nevyrovnal s tím, že popravil svého prítele Jana
Jesenského. Uvedomuje si, cemu se podvolil. Od onoho tragického dne
se na neho dívají nevražive a nezvou ho, jako dríve, do
své spolecnosti. Nic mu nejsou platné jeho penezi nadité
mešce. Do té doby se cítil normálním obcanem, nyní je pro
všechny krvavým katem. Ztrácí ženu, která neunesla jeho
provinení a dobrovolne si vzala život. Bitva na Bílé hore
byla nepripravená a naivne prohraná bitva. Kat Mydlár si klade
otázku, proc práve on má pykat za prohru bitvy, v níž
bojovali špatne placení žoldnéri a krále
dosazeného na trun ceskými stavy.
Vyúctování za exekuci
V sobotu 19. cervna 1621 mel staromestský rychtár obavy,
zda budou prípravy hotovy vcas. Prestože popravcí
lešení pred staromestskou radnicí staveli tesari ctyri dny,
nechal pracovat ctyricet delníku celou noc ze soboty na nedeli.
Veškeré náklady spojené se stavbou lešení hradil
staromestský kat Jan Mydlár. Po vykonání exekuce vystavil dve
vyúctování. Jedno se týkalo vlastní popravy, druhé obsahovalo
kompletní seznam všeho, co se zakoupilo ci zaplatilo pri
stavbe nebo pozdejším rozebráním lešení. Sud bílého
piva dostali delníci za zborení lešení. I další
exekuce jsou nákladné, takže mestská rada s výplatou
dlužné cástky otálela a staromestský mistr popravcí Jan
Mydlár se musel pripomínat zdvorile psanou upomínkou.
„Kterak že já za mou práci, i také co bych
dále více k mé sníženosti s dedici budoucími svými
vyhledávati chtel, že toho snížený clovek užiji, se
za me sníženého mistra popravního laskave primluviti rácíte.
Za kteroužto práci mou na vejš den jmenovaný vykonanou
500 kop míš. a celádce mé 20 kop míš.
a obzvlášte na uklizení zlé pameti Martina Fruwaina 60
kop a na celed 4 kopy míš. spravedlive zaslouženo
jest…“
Celková
cástka cinila 584 kopy míšenských grošu, což
predstavovalo cenu domu ve stredu mesta. Místodržící Karel
z Lichtenštejna dal katovi velkoryse vyplatit
ješte 50 kop navíc, celkem tedy 634 kop. Došlo
k tomu 27. cervence 1621. Kat Jan Mydlár neváhal vzít
peníze ci dárek od príbuzných i samotného delikventa za to,
že zkrátí jeho utrpení. Svedcí o tom spis exekuce
staromestského radního Jana Kutnauera, který nebyl stat, ale
obešen: „Pomodliv se, když k nemu kat
pristoupil a za odpuštení žádal, nejprv mu
mešec s penezi dal a hned rukou k svázání
podal.“ Rod Mydláru byl bohatý, nebot remeslo
vynášelo a také byl na svou dobu nezvykle vzdelaný.
Soupis majetku Jana Václava, syna a nástupce Jana Mydláre,
uvádí nejen mnoho cenností a obrazu, ale predevším
knihovnu obsahující nekolik stovek svazku.
Poznámka ke katu Janu
Mydlári
O dospívání a studentských letech Jana Mydláre se
mužeme jen dohadovat, protože chybí verohodné údaje. Pres
spekulace o datu Mydlárova narození je jisté, že
v léte roku 1603 zažil Jan Mydlár už jako
pražský kat pád Jeronýma Makovského z Makové,
nejvyššího osobního komorníka Rudolfa II. Byl
také svedkem vzestupu intrikána Filipa Langa, nástupce Makovského,
který byl 1. cervna 1608 uvržen do žaláre, kde
skonal prirozenou smrtí pred vynesením rozsudku v hrdelním
procesu. Jan Mydlár byl ve své funkci svedkem událostí
provázejících vydání Majestátu Rudolfa II., 9. cervence
1609. Na prání císare Rudolfa II. se vypravil za magistrem
Kelleym na Krivoklát, aby z neho dostal tajemství elixíru
mládí a získávání zlata umelou cestou.
Jak by šedesátník fyzicky stacil na popravu mecem 27
mužu? V literature se autori kloní k názoru, že
padesátiletý clovek byl ve své dobe již starý
a popravovat 27 lidí v tak krátkém case bylo fyzicky
hodne nárocné. Jan Mydlár mel být v dobe popravy mladší
o pet až deset let. Mnozí se nechali zavést daty
v historickém románu Josefa Svátka, kde si autor, ac
zkušený historik, v rámci psaní díla mohl dovolit
menší úpravy, aby se více hodily do dejových zápletek.
Zdroje odkud Svátek cerpal, jsou v soucasnosti neznámé. Kat
Jan Mydlár roku 1632 prý pri jedné poprave zjistil, že na
stínání mecem jednou ranou už fyzicky nestací a rozhodl
se odejít na zasloužený odpocinek. Poslední roky života
prožil v klidu domova.
OPokud vás zajímají druhy poprav dnes, urcite si
prectete tento clánek na wikipedii.