TFTC #100 POPRAVISTE Traditional Geocache

Herman Kryštof Rusworm

První zmínka o poprave kata Mydláre je poprava Hermana Kryštofa Rusworma. Byl popraven 29. listopadu 1605 Janem Mydlárem, bez pacholku, ve velké síni na Staromestské radnici. Herman Kryštof Rusworm, který slavil nejvetší úspechy za tureckých válek v letech 1593 až 1606, padl do lécky souboje s generálem Belgiojosem, když ho zabil výstrelem z pistole na jedné z malostranských ulic. Jako viník byl uveznen díky spiknutí italských generálu a nechvalne známého císarova komorníka Filipa Langa. Pikantní je, že jen nekolik hodin po provedené poprave dorazil na radnici posel s osobním príkazem císare Rudolfa II., v nemž udeluje svému vojevudci milost. Samotný Filip Lang byl uveznen v cervnu roku 1608 v Bílé veži na Pražském hrade, kdy zacaly vycházet na svetlo jeho financní machinace a podvody.

Vrazi františkánu

11. brezna 1611 odtáhlo pasovské vojsko. Konšelé hledali ty, kterí behem jeho pobytu vraždili a loupili v staromestských katolických klášterech pri pátrání po pasovských žoldnérích. Nejhure dopadl klášter františkánu u Panny Marie Snežné na Novém Meste Pražském, který napadl velký dav. Mniši byli zabíjeni, stríleni a rozsekáni na kusy. Z patnácti zustal naživu jediný. Popravcí mistr Jan Mydlár s pacholky, dostali príkaz popravit dvanáct nejhorších provinilcu ve trech dnech za sebou pro vetší odstrašující úcinek. První den ctyri odsouzence, po výslechu na mucidlech, obesili na staromestském popravišti na velké šibenici. Další den, pred františkánským klášterem Panny Marie Snežné, dva ze ctyr dalších odsouzencu prišli o pravé ruce. S utatými pravicemi v klíne byli vyvezeni na popravište za Horskou bránou, kde byli všichni ctyri stati mecem. Tretí den byli nejvetší vrazi nejprve pred františkánským klášterem a pak ješte na dvou dalších místech trháni žhavými kleštemi a ze zad jim rezali remeny. Na staromestském popravišti byli dva lámáni kolem shora a dva zdola, od nohou. Všichni byli vpleteni na kola a vyzdviženi do výše.

Vrazi Vendelína Maye z Maywaldu

Dva vrazi byli souzeni 5. dubna 1614. Zabili v dome na Konském trhu novomestského radního Vendelína Maye z Maywaldu a jeho hospodyni. Pred novomestskou radnicí odsouzencum sedreli za zad tri pruhy kuže, pred staromestskou radnicí rezání remenu pokracovalo. Potom byli trháni rozžhavenými kleštemi – kat jim rval maso z prsou. Pruvod se vrátil na Nové Mesto, kde pred domem radního Maye opet sedreli pruhy kuže a poté kat utal pravice, jimiž se dopustili vraždy. Kleštemi pripálili krvácející pahýly, aby nevykrváceli. Obe pravice byli zatím pribity na pranýr uprostred Konského trhu. Pak na staromestském popravišti byli lámáni kolem a potom rozctvrceni, jednotlivé cásti byly povešeny na šibenici.

Martin Fruwein z Podolí

7. cervna 1621, pri odvodu do mucírny, uprchl Martin Fruwein z Podolí do podkroví a odtud se vrhl do Jeleního príkopu. Neštastnému advokátovi a právníkovi bývalého direktoria (mluvcí direktoru a tvurce znení všech proklamací, mandátu a právních aktu) nebylo odpušteno ani po smrti. Soud rozhodl, že ortel má být vykonán alespon na mrtvém tele. Dne 9. cervna 1621 prijel ke zdi hradní zahrady u Bruské brány kat Jan Mydlár s povozem a se svými pacholky, kterí prelezli zed a sebrali Fruweinovu mrtvolu a dali jí do pytle. Na popravišti ji kat stal, poté ji pacholci rozctvrtili a jednotlivé kusy rozvesili pred mestskými branami na kuly. Pravou ruku a hlavu pribili na šibenici na Konském trhu.

Adam Zapský ze Zap a Anna Kaprštejnová

13. listopadu 1625 byl zavražden výstrely z pušek na ceskobrodské silnici apelacní rada Jan Daniel Kapr z Kaprštejna, jeho kocí a sluha. Adam Zapský ze Zap si pocíhal se dvema svými služebníky na pana Kaprštejna, který na pozvání své choti míril v lehkém kocáru do pocernického zámecku. 30. ledna 1626 paní Annu Kaprštejnovou, rozenou z Greifenfelsu, vezli na popravcí káre. Poprvé ji zmrskali metlami na nahém tele pred malostranským domem jejího manžela, podruhé u zdejší šibenice a potretí u radnice staromestské. Pak ji kat Jan Mydlár na pripraveném malém lešení na tomtéž námestí stal. Milenec Adam Zapský ze Zap byl popraven 3. února 1626 na nádvorí Starého purkrabství na Pražském Hrade. Šlechtický vrah mel smulu. První rána nezasáhla jeho krk, ale cepel mece se zasekla zezadu hluboko do hlavy. Teprve další sek ukoncil život rytíre Zapského, který pred smrtí podal nekolik žádostí o milost.

Vavrinec Nižburský

Vavrinec Nižburský, katolický farár z kostela sv. Vojtecha v Jirchárích, byl popraven 7. dubna 1630. Prodával zpovední lístky tajným evangelíkum jako potvrzení o zpovedi z narízení (v breznu 1634) císarských komisaru pred nadcházejícími velikonocními svátky. Byl priveden na malé lešení na staromestském rynku, kde mu nejprve biskup Šimon Brosius z Holštýna odnal všechny znaky katolického duchovního, vcetne sutany. Potom mu cihlou sedreli vyholenou tonzuru na hlave i konce prstu pravé ruky, címž byl zbaven knežského svecení. Poté byl predán katu, který jej dole pod lešení uprostred rynku stal.

Dezertéri z bitvy u Lützenu

11. února 1633 byly vyneseny rozsudky nad sedmnácti obvinenými dezertéry z Valdštejnových kyrysníku a arkebuzíru z bitvy u Lützenu 16. listopadu 1632. Na popravcím lešení, v místech popravy ceských stavu, Jan Mydlár popravil plukovníka Hagena, podplukovníka Hofkirchena, kapitána Gaudendoma, lajtnanty Fabiána, Tortela a Waldenburga. Když kat Mydlár stínal hlavu obrovitého lajtnanta Jakuba Jucice, podarilo se to až napodruhé. Dále byli popraveni setníci Burg a Kleeblatt, rytmistr Warnstein a dvacetiletý rytmistr Straitz z Wobersnau. U šibenice, podle vojenského zvyku, byli vylosováni radoví jezdci, aby za všechny smyli svou krví zbabelost v boji. Lajtnant Hoermann z jízdního pluku byl odsouzen k smrti provazem, protože se jako první z dustojníku dal na útek a strhl tím i ostatní. Byl obešen v bezvedomí, protože omdlel. Na šibenici pribili tabuli s více než ctyriceti jmény dustojníku, kterí z bitvy u Lützenu uprchli. Predpokládá se že našli útocište u dosavadních neprátel, u Švédu. Valdštejnuv postup se zdá príliš krutý, ale ve velké armáde, složené z ruzných živlu, nebylo možné udržet kázen jinak. Valdštejn nedelal pri potrestání provinilcu žádné výjimky. Pod katovým mecem padly hlavy radových vojáku, stejne jako hlavy dustojníku.

Jan Mydlár a Jan Jessenius

Jednoho vecera Mydláre navštívil Jan Jesenský s prosbou, zda by mohl být prítomen poprave stetím. Pri jejich setkání se stala podivná vec. Když Jesenský vstoupil do katova domu, výrazne se na zdi pohnul mec, kterým se stínaly hlavy. To znamenalo, že dotycný clovek jednou skoncí na popravišti a bude sprovozen ze sveta práve tímto mecem. Jan Jesenský se katove obave smál, považoval to za hloupou poveru. Bohužel, tato veštba se naplnila – i on byl 21. cervna 1621 mezi popravenými pány. Jan Mydlár se stal dodavatelem mrtvol pro Jana Jessenia, který je používal ke svým anatomickým studiím. V roce 1600 se Jan Mydlár zúcastnil první verejné pitvy s výkladem profesora Jessenia.

Žena Tobiáše Štefka z Kolodej

Na dobových kresbách a rytinách je zaznamenáno, že ženy odsouzených ceských pánu chodily prosit, plakat a podplácet úredníky, kterí mohli rozhodnout, bude-li ci nebude jejich manžel propušten. Tragická zoufalost žen, jejichž manželé byli odsouzeni k poprave, vrcholila v jejich odhodlání ucinit cokoli, aby svému choti, když nic jiného, ulehcili. Žena žalárovaného Tobiáše Štefka z Kolodej prišla za Mydlárem a dala mu pro chote jed a svedla jej. Historickými dokumenty je také potvrzeno, že v okamžiku, kdy se pražský kat Mydlár chystá stít hlavu Štefka, mení mec za ostrý, aby to odsouzeného „nebolelo“. Splnil prání jeho ženy i když kdokoli muže namítnout, že výmena mece byla náhodná.

Svedomí kata Mydláre

Kat Jan Mydlár skoncil jako obet útoku cizí moci na samou podstatu ceského státu. Jako pražský kat byl postaven pred rozhodnutí splnit nebo nesplnit príkaz císare Ferdinanda II. a císarského komisare Karla z Lichtenštejna. Rozkázali mu zvednout mec, ale pro cí blaho tak ciní? V historických pramenech nalézáme jeho vnitrní nesouhlas s popravou. O jeho chování pri poprave vydal svedectví knez Jan Rozacius. Kat Mydlár byl pod obojí, pri stínání pánu „dal pozor na to, že v modlitbách jim prekážeti nechtel, ale cekal casu, až smysl modliteb dokonán byl“. Nikdy se nevyrovnal s tím, že popravil svého prítele Jana Jesenského. Uvedomuje si, cemu se podvolil. Od onoho tragického dne se na neho dívají nevražive a nezvou ho, jako dríve, do své spolecnosti. Nic mu nejsou platné jeho penezi nadité mešce. Do té doby se cítil normálním obcanem, nyní je pro všechny krvavým katem. Ztrácí ženu, která neunesla jeho provinení a dobrovolne si vzala život. Bitva na Bílé hore byla nepripravená a naivne prohraná bitva. Kat Mydlár si klade otázku, proc práve on má pykat za prohru bitvy, v níž bojovali špatne placení žoldnéri a krále dosazeného na trun ceskými stavy.

Vyúctování za exekuci

V sobotu 19. cervna 1621 mel staromestský rychtár obavy, zda budou prípravy hotovy vcas. Prestože popravcí lešení pred staromestskou radnicí staveli tesari ctyri dny, nechal pracovat ctyricet delníku celou noc ze soboty na nedeli. Veškeré náklady spojené se stavbou lešení hradil staromestský kat Jan Mydlár. Po vykonání exekuce vystavil dve vyúctování. Jedno se týkalo vlastní popravy, druhé obsahovalo kompletní seznam všeho, co se zakoupilo ci zaplatilo pri stavbe nebo pozdejším rozebráním lešení. Sud bílého piva dostali delníci za zborení lešení. I další exekuce jsou nákladné, takže mestská rada s výplatou dlužné cástky otálela a staromestský mistr popravcí Jan Mydlár se musel pripomínat zdvorile psanou upomínkou. „Kterak že já za mou práci, i také co bych dále více k mé sníženosti s dedici budoucími svými vyhledávati chtel, že toho snížený clovek užiji, se za me sníženého mistra popravního laskave primluviti rácíte. Za kteroužto práci mou na vejš den jmenovaný vykonanou 500 kop míš. a celádce mé 20 kop míš. a obzvlášte na uklizení zlé pameti Martina Fruwaina 60 kop a na celed 4 kopy míš. spravedlive zaslouženo jest…“

Celková cástka cinila 584 kopy míšenských grošu, což predstavovalo cenu domu ve stredu mesta. Místodržící Karel z Lichtenštejna dal katovi velkoryse vyplatit ješte 50 kop navíc, celkem tedy 634 kop. Došlo k tomu 27. cervence 1621. Kat Jan Mydlár neváhal vzít peníze ci dárek od príbuzných i samotného delikventa za to, že zkrátí jeho utrpení. Svedcí o tom spis exekuce staromestského radního Jana Kutnauera, který nebyl stat, ale obešen: „Pomodliv se, když k nemu kat pristoupil a za odpuštení žádal, nejprv mu mešec s penezi dal a hned rukou k svázání podal.“ Rod Mydláru byl bohatý, nebot remeslo vynášelo a také byl na svou dobu nezvykle vzdelaný. Soupis majetku Jana Václava, syna a nástupce Jana Mydláre, uvádí nejen mnoho cenností a obrazu, ale predevším knihovnu obsahující nekolik stovek svazku.