Svatojirsky les - Hajovna Traditional Geocache

O keši

Nacházíte se v blízkosti bývalé řepařské drážky, dnes cyklostezky Thurn-Taxis, vedoucí kolem rybníka a osady Jívák, nedaleko obcí Vlkava, Jizbice, Patřín a Loučeně. Řepařská dráha procházela oblastí dnes nazývanou Svatojiřský les, odtud tedy název této keše i celé série keší, kterou v současné době v této oblasti pro Vás připravujeme. Tato keš je umístěna v blízkosti první vyhýbky při jízdě od vlkavského cukrovaru, odbočky ve směru hájovny. Keš samotná je umístěna přibližně 30 metrů od cyklostezky ve snadno dostupném terénu. Prosím vracejte keš na původní místo a dodržujte připravené maskování. Keš je oproti svému původnímu umístění přemístěna přibližně o 60 metrů. Došlo tedy ke změně původních souřadnic.

Přehledná mapa celé původní zemědělské železnice

Trocha Historie

V těsném sousedství řepařské oblasti dolního Pojizeří nechal majitel loučeňského, dobrovického a vlkavského panství, vlastník tisíců hektarů polí, lesů a rybníků, držitel mnoha mlýnů, cukrovarů a pivovarů, jedna z nejvlivnějších osobností druhé poloviny 19. století, Hugo Maxmilián kníže Thurn-Taxis, vystavět v obci Vlkava roku 1871 nový cukrovar. Bylo to přesně rok po otevření dráhy Nymburk - Mladá Boleslav. Taxis dovedl všestranně využívat všech technických vymožeností doby, a tak byl nový závod ihned na tuto trať napojen vlečkou.

Cukrovar ve Vlkavě se velmi úspěšně rozvíjel a brzy se stal nejvýkonnějším v zemi. Jeho varnu bylo třeba sytit potřebnou řepou. Ta z okolí již nepostačovala, a proto bylo nutné pomýšlet na spádové oblasti a vhodnou dopravu.

V té době jednoznačně nejvýhodnější byla úzkorozchodná drážka. Projekt původní dráhy vedoucí z cukrovaru ve Vlkavě přes Jizbice do Loučeně s odbočkou do Patřína byl zadán firmě Orenstein & Koppel. Ta zvolila rozchod 760 mm a celou stavbu provedla velmi precizně a předimenzovaně. Paty náspů a zářezů byly zpevněny kvádry, odvodňovací příkopy místy dlážděné, propustky a mosty betonové či zděné z kvádrů, koleje položené ve štěrku. To vše tehdejší normy pro podobné dráhy nepožadovaly a svědčí to o solidnosti provedené práce. Průměrné stoupání bylo 16‰, přesto zde bylo několik obávaných "houpaček" se stoupáním až 22‰. Trať byla osazena skloníky, hektometrovníky i pískacími kolíky, tzv. pískáčky.

Cyklostezka na tělese původní řepné dráhy, nedaleko keše ...

    Pro provoz byly dodány firmou Krauss v Linci dvě třínápravové lokomotivy označené jmény VLKAVA a RONOV (výr.č. 4139 a 4140/1899). Ty byly určeny pro traťovou službu. Na posunu jim vypomáhala ještě jedna třínápravová lokomotivy se jménem STUDCE, vyrobená firmou O&K (výr.č. 1284/1904), koupená v roce 1913, a jedna malá dvounápravová, pocházející z období výstavby dráhy a od téhož výrobce.

    Pro svoz řepy bylo k dispozici 130 čtyřosých vozů většinou rovněž od firmy O&K a více než 200 vozů s výklopnými bočnicemi od firmy Káš a Werner, dále pak několik dalších vagonků vlastní konstrukce pro různé účely.

    Kromě cukrovaru, kde bylo sídlo vedoucího provozu, měla drážka další dopravny v Ronově a Studci a mnoho nákladišť.

    Celá síť se pochopitelně postupně rozrůstala. Bylo potřeba stále více řepy a úzký pás kolejí "Vlkavky" zamířil do revíru nedalekého cukrovaru Ronov. Tento zastaralý, téměř manufakturní provoz nemohl vlkavskému cukrovaru konkurovat a pro Taxise nebyl problém získat jej do svého nájmu. Ihned na to prodloužil drážku do Studců na severu a Ronova-Oskořínku na jihu, cukrovar v Ronově zrušil a získal tím další řepné oblasti, na které si brousily zuby konkurenční podniky, hlavně pak cukrovar v Nymburce.

    Prodloužením severní větve ze Studců do Mečíře v roce 1922 vzrostla celková délka vlkavské řepařky téměř na 23 km a dosáhla do těsného sousedství Křince, tedy rajonu rožďalovického cukrovaru a jeho řepařské úzkokolejky.

Lokomotiva VLKAVA (výr.č. 4139) z roku 1899

    V době největšího rozkvětu bylo na Vlkavce zaměstnáno v kampani 13 lidí v lokomotivní a dílenské službě, 12 lidí vlakového personálu, 6 na údržbu tratě a 4 výhybkáři.

    Počátkem zániku vlkavské drážky byl neobjasněný výbuch a následný požár cukrovaru dne 10. března 1945. Společně s cukrovarem lehla popelem také velká část vozidel. Podnik už obnoven nebyl a celá drážka pozbyla významu. Několik let se ještě využívala ke svozu cukrovky, která se ve Vlkavě překládala na vozy státní dráhy, ale v průběhu 50. let dvacátého století byl provoz definitivně zastaven, zbylá vozidla rozprodána a trať nejzápadněji položené řepařky následně snesena ... . A co hájovna? Hájovna je dle dostupných neověřených informací využívána jako penzion ....

Informační zdroje

Navštivte také další keše ze série Svatojiřský les