Když v roce 1493 koupila boleslavská
vrchnost dvory Jemníky a Vodice (tzv.
Dolánský
statek), náležela již k jemnickému dvoru i
cást lesa, v níž byl místním lidem
patrne znám
pramen cisté vody, který tu vyveral.
Trvalo však ješte dlouho, než
toto místo vešlo v širší
známost. V roce 1740 vypukla válka o dedictví
rakouské mezi Marií Terezií a Pruskem a
hned
následující rok zaplavili Prusové
znacnou cást Cech. 10.zárí 1741
pritáhli až k Mladé Boleslavi
a z obavy pred násilnými odvody,
drancováním a loupením opustila mesto
znacná cást
obyvatel. Predstavitelé mesta, krajský sudí
Baltazar Rier, dekan Adam de Scholz a mestský
sudí Jan Kohout vyšli vojsku v ústrety ke
kaplicce sv. Trojice poblíž Nemeckého domu
(nyní
Slovanka) a podarilo se jim vyprosit si, aby se armáda
chovala ve meste slušne.
Brzy nato se
do mesta zacali vracet jeho obyvatelé, kterí
šírili zvest o lesním pramenu nad
Jemníky, který
jim pomohl prežít v lesním
vyhnanství.
Studánka byla zprvu jmenována "Bílá" a bližší polohu
urcoval název "Pod Karmelským lesem".
Opravdový vehlas však tento
vodní zdroj získal až po roce 1745.
Historické prameny uvádejí,
že 15. dubna 1745 došlo k zázracnému
uzdravení špitálníka Ríhy,
"který se k pramenu tri
hodiny z mesta vlekl a tam se umyv a napiv, šel prý
zpátecní cestou tak lehce, že se ani
poznati nemohl." (Dejiny lázenského místa
Boží Vody, Venceslav Fr. Rudolf, 1877).
Následujícího roku bylo
zázracné vode pricítáno i
cástecné pozdravení jemnického
domkáre
Jirího Cihláre, postiženého dnou.
Lidé prisuzovali lécivé úcinky
pramenité vody Panne Marii a
pramen pojmenovali Mariánský.
Mestský správce Jan Šustr spolecne s myslivcem Jirím Rysem
a repovským hajným Janem Švejdou nechali zrídlo vycistit a v roce 1747 byla nad pramenem
postavena roubená kaplicka s obrazem P. Marie Sedmibolestné a opodál drevené stavení se
dvema komorami ke koupání. Pro místo se patrne krátce poté vžilo jméno Boží Voda.
Lidé z mesta i širšího
okolí zacali pramen vyhledávat a podle
dobových svedectví pribývalo i
tech, kdož zlepšení svého
zdravotního stavu pricítali koupelím ci
pití této pramenité vody. Za
všechny jmenujme petadvacetiletou Johanu Bendovou,
která trpela dnou a dva roky mohla
chodit pouze o berlích. Pravidelným
užíváním lécivé vody se
však zcela uzdravila a až do roku
1812 visely v kaplicce její berle jako projev
díkuvzdání Panne Marii a Boží
Vode.
Rímskokatolická církev i mesto
mely prirozene zájem na tom, aby se z Boží Vody
stalo známé
lázenské a poutní místo. V roce 1771
byla nad pramenem postavena nová zdená kaplicka
a
opodál lázenský dum. Patrové
stavení melo v prízemí byt hostinského,
tri pokoje pro hosty,
kuchyni a šest koupacích komor. V prvním
poschodí byl prostorný sál se dvema
vedlejšími
pokojíky, kolem patra byla pavlac. Hostinským byl
revírní lesník Pavel Petr, který musel
mestu
odvádet 3 krejcary z každé lázne. I v
dalších letech mesto pronajímalo objekt
ruzným
nájemcum, jednou z podmínek prirozene bylo
odebírat pivo z mestského pivovaru.
Boleslavské spolky zde porádaly své
slavnostní schuze, konala se sem procesí
(nejznámejší
pout o svátku sv. Anny - 26. cervence), strelecké
závody, tanecní zábavy, od 40. let 19.
století národní manifestace, poute,
tábory lidu (1869-1870) atd.
Boží Voda se také stala
vyhledávaným cílem procházek obyvatel
mesta, kterí meli možnost
se i cestou obcerstvit v hostinci i v nekterých
statcích v Jemníkách, kde se napr.
podávalo
mléko, podmáslí, syrecky apod. K
známým nájemcum Boží Vody patril i
vinárník od "Modrého
hroznu" Vavrinec Flakl a zejména Václav Telcer, za
nehož došlo k rozšírení
lázenského domu,
k založení ovocného sadu, kulecníku,
kuželny a byla též upravena silnice od
Jemník k Boží
Vode, kde však koncila a dále na Bojetice a Dobrovici
vedla pouze pešina.
V roce 1836
koupilo Boží Vodu právovárecné
meštansko boleslavské.
Zlomovým rokem pro lázne byl rok 1864. Tehdy 9. zárí vypukl v kulne požár, který zcela
znicil lázenskou budovu.
Trvalo dlouhých 6 let, než byla 31.
cervence 1870 postavena
budova nová, a to podle plánu
význacného místního stavitele
Jirího Fichtnera; stavbu vedl
mistr Josef Gras. O rok pozdeji za nájemce Aloise Nejtka
byla z Mladé Boleslavi do Boží Vody
zavedena dokonce doprava omnibusy. Jeho predchudce a pozdeji znovu
nástupce
Ferdinand Tejnil proslavil lázne výbornou
kuchyní a vyhlášenou kávou.
Boží Voda má své
místo i v regionálních dejinách kraje.
V roce 1841 se tu konala jedna
z prvních ceských besed, proklamujících
práva v monarchii národne, politicky,
hospodársky i
jazykove utlacovaných Cechu. Tehdy vlály cestou do
lázní cervenobílé a
modrobílé prapory,
z Dubcu se strílelo na pocest pruvodu z moždíru,
lázenské budovy byly ozdobeny verši
Karla
Vinarického. Na programu byly politické projevy v
národním duchu, koncert, zpev a recitace -
samozrejme každý si doprál bohatého
pohoštení.
V léte 1861 byla pri pouti konána
sbírka
na podporu dcery Karla Havlícka Borovského Zdenky.
O vehlasu Boží Vody svedcí i
skutecnost, že místo navštívil Bedrich
Smetana, Antonín Dvorák a koncertovala tu i
slavná
kapela Františka Kmocha z Kolína.
Od 80. let 19. století náležela
Boží Voda soukromým vlastníkum.
Nedostatek financních
prostredku postupne omezoval spolecenský a zejména
lázenský život v míste. Zahrady,
altány, parcíky a kdysi peclive udržované
pešiny pustly a zarustaly, zanikl kolotoc i
kuželník a
po case i hostinec. Ješte v polovine 70. let minulého
veku se tu vyrábela slazená limonáda
duverne zvána "božívodka".
Neúspešnou snahu o obnovu podnikl i poslední
vlastník, mladoboleslavská automobilka.
Všechny budovy byly postupne demolovány, a tak jedinou pripomínkou vehlasu a více jak
dvousetleté tradice láznicek u Mladé Boleslavi je jednak
pramen stále ciré vody, jednak kaplicka, která jakoby symbolizovala prírodní zvláštnost s všemocí svého Tvurce.
Ostatne, jak
lze doložit v historických pramenech, jeden z
nápisu, který byl umísten na letitém
dubu nad
pramenem, znel:
Odtud plyne pramen živý,
povest o nem hlásí divy.
Všemohoucí z nebes Buh
požehnání své nan
vylil,
by lid obcerstvoval, sílil
a hojíval zlý neduh.
Proto od daru všech puvoda
sluje dávno již "Boží
voda."
UPOZORNENÍ: U
pramene byl udelán nový rozbor vody a kvuli
chemikáliím, které byli ve vode
zjišteny NENÍ VODA Z PRAMENE
PITNÁ!!!