Zděný železniční tunel eliptického průřezu, je jediný na 275 km dlouhé trati tzv. Severní dráhy císaře Ferdinanda. Říká se, že byl postaven na přání císaře, který prý si nedovedl představit železnici bez tunelu. Důvod jeho stavby je však mnohem prostší, a to přírodní podmínky a majetkové vztahy. Podle nalezených historických dokumentů měl tunel zabránit pohybům půdy na svahu, které se začaly projevovat při stavbě. A k tomu ještě občané Slavíče byli proti stavbě dráhy, protože rozdělovala obec na dvě části. Původně měla totiž trať obcí procházet na náspu nebo otevřeným zářezem. Tunel, postavený z otevřeného výkopu tak vyrešil oba problémy.
Historie stavby
S myšlenkou dopravního propojení Vídně se Slezskem a Haličí, přišel v roce 1829 profesor vídeňské polytechniky Franz Xaver Riepel, který rozpoznal význam velkého nerostného bohatství těchto oblastí (uhlí, sůl). Navrhl vybudování železniční tratě protínající celou Moravu v délce asi 455 km, s jejíž stavbou bylo započato v zimě 1836 ve Vídni a jejíž výstavba byla ukončena o dvacet let později v Krakově (nikoliv až v haličské Bochnii, jak bylo původně plánováno). V linii Vídeň - Břeclav - Přerov se v roce 1842 dostala trať až do Lipníka nad Bečvou. Zde se postup prací zastavil pro nedostatek financí. Až půjčka Rothschildovy banky zajistila v březnu roku 1844 pokračování prací na další části Severní dráhy a 1. května 1847 byl předán veřejné dopravě úsek tratě z Lipníka nad Bečvou do Bohumína.
Budování železnice bylo velkým zásahem i do podoby a života obce Slavíč. Pro pokračování stavebních prací v roce 1844, ve směru z Lipníka nad Bečvou na severovýchod, byl řízením stavby pověřen vrchní inženýr Karel Hummel. Ten je autorem úpravy projektu, jež spočívala ve změně vedení tratě obcí Slavíč tunelem, namísto původně plánovaným otevreným zářezem. Tuto úpravu projektu si vyžádalo především nestabilní geologické podloží, jež by ohrožovalo trať v otevřeném zářezu sesuvy půdy. Úředním rozhodnutím byl dne 8. srpna 1845 dán souhlas ke stavbě slavíčského tunelu, jež byla vzápětí zahájena. Na stavbě tunelu se podílelo 2500 dělníků - jednak z blízkého okolí, jednak z oblasti Jeseníků a Slezska. Dohledem nad dodržováním podmínek bezpečnosti byl pověřen přerovský krajský úřad. Oproti původnímu projektu, který vyžadoval demolici pěti selských statků a 12 chalupnických usedlostí, při stavbě tunelu se počet budov, jež bylo nutno strhnout a znovu postavit, snížil na dva grunty (Vašinkův a Stržínkův) a osm chalup. Zvýšené náklady na stavbu tunelu oproti otevřenému zářezu (zdivo, výdřeva, kvalifikovaní pracovníci) byly do značné míry kompenzovány zmenšeným objemem vytěžené zeminy (zhruba 16 000 m3 oproti asi 30 000 m3 při stavbě zářezu). Nová trať byla uvedena do provozu na podzim 1846.
Tunel sloužil dopravě jen půl století - v polovině 90. let 19. století dospěla Severní dráha k závěru, že tunel je zastaralý, bude opušten a nahrazen dopravou v obou směrech na rozšířeném tělese druhé koleje zbudované roku 1873. To vzbudilo odpor mezi obyvateli Slavíče, kteří dle zápisu z jednání obecního výboru a představenstva obce ze 4. dubna 1895 požadovali, aby "tunel, cesty jdoucí nad ním i jeho okolí dráha nadále udržovala v dobrém stavu, aby obci nebyla případným zřícením způsobena škoda, aby procházející železnice byla ohrazena vysokým plotem, aby nedošlo k úrazu, aby vlaky jedoucí přes Slavíč nehoukaly (nepískaly) a nekouřily, aby nerušily a neděsily obyvatelstvo". Železniční provoz byl v tunelu ukončen v květnu 1895. Tunel i s přilehlými pozemky se pak stal majetkem obce Slavíč - na koupi se usneslo obecní zastupitelstvo 21. března 1925. Železnice se tunelu vzdala z obavy z výdajů na jeho udržování. V roce 1965, kdy se uvažovalo o zřízení třetí koleje, zvažovala se opět možnost vést tuto kolej slavíčským tunelem. Myšlenka obnovy funkce této železniční stavby však nakonec nebyla realizována.
Hranice historický tunel opraví
Tunel byl opuštěn, postupně chátral a dlouhá léta sloužil jen k uskladnění brambor. Teprve na podzim 2005 se stavba dočkala prvních oprav. Hranická radnice (Slavíč je místní částí Hranic), chce postupně celý tunel opravit. Dosud byly z peněz města a ministerstva pro místní rozvoj obnoveny poškozené portály na obou koncích tunelu. Investice dosáhla výše 1,4 milionu korun, celkové náklady na generální opravu této technické památky dosáhnou 20 až 30 milionů. Další tři etapy rekonstrukce zahrnují obnovu tunelového tělesa, odvodňovacího systému a injektáž zdiva. Město chce na další opravy získat dotaci EU, čemuž má pomoci spolupráce s polským městem Bialsko-Biala, kde mají také významné památky z dob budování Severní dráhy císaře Ferdinanda. Hranice tak chtějí spolu s polským městem využít dotační tituly EU pro přeshraniční spolupráci.
Technické parametry tunelu
Jde o orientovanou hloubenou tunelovou stavbu s portály, provedenou zřejmě vzhledem k nepříznivým geologickým podmínkám technologií německé (tzv. jádrové) tunelovací metody. Ta spočívala ve vyhloubení dvou paralelních šachet v místě budoucích tunelových opěr ("svislých stěn") a jejich vyzdění do výše paty klenutí; poté se shora odstranila zemina mezi těmito stěnami, aby na ně mohla být nazděna horní klenba. Pak již jen zbývalo vyvézt zeminu z tubusu již hotového tunelu, vyzdít dolní klenbu a shora opět tunel zasypat zeminou.
délka tunelu 258,9 m
průměrná výška A,B m
průměrná šířka 5,CD
tloušťka horní klenby 0,6 - 0,8 m
tloušťka spodní klenby 0,4 - 0,8 m
průměrná tloušťka opěr 1,1 m
nadloží nad klenbou 0,9 - 1,4 m
Jak na keš:
Uvedené souřadnice vás dovedou k východnímu (drahotušskému) portálu. Poblíž něj najdete informační tabuli (wpt. Stage 1) a na ní informace o výšce tunelu ve tvaru A,B m a šířce tunelu ve tvaru 5,CD m.
Poté se přesuňte k západnímu portálu, kde najdete druhou infotabuli (wpt. Stage 2) a na ní informace o datu ukončení provozu v tunelu ve tvaru BF. května 1895 a o roku, kdy se tunel stal majetkem obce ve tvaru GHD5.
Zjištěné informace dosaďte do vzorce:
N 49° 32.ABF E 017° 39.G(C+D)H
Při pohybu na portálech tunelu dávejte pozor, ať nespadnete dolů!
Až keš najdete, nezapomeňte si opsat bonusové číslo. Bude se vám hodit při hledání prémiové keše „Železniční historie“.
Tunel bývá několikrát do roka volně přístupný a dá se s baterkou projít z jednoho konce na druhý. V květnu bývá osvětlen a vede jím trať cyklomaratonu. Je v něm trochu vlhko. Přejeme příjemný zážitek a úspešný lov.