Dědové vyrůstali na knihách, otcové na filmech a synové či vnuci už Vinnetoua vůbec neznají. Tak by se daly charakterizovat jednotlivé generace po 111 letech od úmrtí Karla Maye, velkého spisovatele malého vzrůstu (166 cm).
Narodil se 25. února 1842 v saském městečku Ernstthal jako jediný chlapec ze 14 dětí. Téměř všichni jeho sourozenci zemřeli, zůstal jen malý Karel a jeho dvě sestry. Otec Karla dbal tvrdě na to, aby synek postupoval bez ohledu na své stáří. Dal ho do školy už v pěti letech a díky svým schopnostem se devítiletý Karel ocitl mezi dvanáctiletými. Otcem byl nucen opisovat celé knihy (i pětset stran), musel chodit na hodiny latiny, angličtiny a francouzštiny a přitom pomáhat do hospody, aby si vydělal na školné za tyto hodiny.
Mayův život byl pohnutý, od slepoty v dětství k obnově zraku, od pobytu ve vězení za drobné i větší delikty a od nenávistného tažení proti němu po bouřlivé davové oslavy, od chudoby k bohatství. Jeho životní zkušenosti jej dovedly postupně k popisování boje a vítězství dobra nad zlem, které tak rád vtěloval do svých románů včetně přátelství mezi lidmi různých ras. I jeho působivé ztotožnění se s hlavními postavami Old Shatterhanda a Kara ben Nemsiho dávalo zdání autenticity jakoby jím prožitých vlastních příběhů.
Karel May navštívil celkem třikrát Prahu k jednání se svým nakladatelem J. R. Vilímkem a vždy přenocoval v bývalém hotelu de Saxe v Hybernské ulici.
Za svého života napsal řadu povídek a 65 knih. Jako teenager jsem přečetl 23 z jeho románů, 8 ze série Ve stínu padišaha, 5 ze série Vinnetou, 5 v sérii Třemi díly světa, 2 z Velké série (Poklad ve Stříbrném jezeře a Petrolejový princ), 2 ze série Mezi supy (Syn lovce medvědů a Duch Llana estacada) a jeho Vyznání ("Můj život a mé snahy"). Nejradši jsem měl ta stará vydání v první polovině 20. století z vydavatelství Toužimský & Moravec ilustrované Zdeňkem Burianem.
Zvlášť na mě v tehdejší době zapůsobila moje návštěva Muzea Karla Maye v Radebeulu u Drážďan. Vidět na vlastní oči vilu Shatterhand, což byl dům, kde Karel May žil i zemřel, i stylizovaný srub "Bärenfett" s mnoha exponáty ve stylu Divokého západu s postavami indiánů a zálesáků v životní velikosti a legendárními puškami henryovkou, medvědobijkou a stříbrnou puškou, bylo pro mě tenkrát velkolepé a nezapomenutelné.
Karel May zemřel 30. března 1912 v sedmdesáti letech tiše a spokojeně po malém nachlazení a po několikahodinové rozmluvě se svými postavami ve své vile Shatterhand. Ještě 8 dní předtím, 22. března, se dočkal obrovských oslav od svých ctitelů ve velkém žofínském sále ve Vídni, kde přednášel před více než třemi tisíci posluchačů o tom, jaká cesta podle jeho názoru vede vzhůru k ušechtilému lidství.
*
Listing tohoto eventu mi neumožňuje popsat rozmanitý život a dílo Karla Maye, zájemce může navštívit web karlmay.cz nebo Wikipedii, kde se podrobně seznámí s kapitolami jeho života, dílem, postavami i popisem filmového ztvárnění jeho knih.
Pro naše setkání jsem vybral vnitřní volné prostranství u Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, které mi připadá pro připomenutí osobnosti Karla Maye nejvhodnější. Současně bude možné pohovořit o geocachingu a vyměnit si CWG a TB.
