Tímto eventem si (opět u Thomayerovy nemocnice) připomeneme 170. výročí narození prvního ze dvou velikánů vnitřního lékařství, pocházejících z Chodska, profesora JOSEFA THOMAYERA. Narodil se 23. března 1853 v Trhanově a zemřel v Praze, 18. 10. 1927.
"Předskokanský" event se před Thomayerovou nemocnicí konal loni v říjnu (na půlkulaté výročí úmrtí pana profesora) a vysvětlili jsme si, co znamená termín středočeská zblbělost, který "vymyslel". Více zde: https://coord.info/GCA017F. V listingu aktuálního eventu se pokusím shrnout jen ty nejdůležitější informace a případně přidat to, co nebylo uvedeno minule.
Jeho dědeček byl ševcem a otec panským zahradníkem na trhanovském zámku. Celou "cestu" profesora Thomayera jeho rodnou vsí (od narození v areálu zámku po současné spočinutí na trhanovském hřbitově) mapuje velmi pěkně multina nesoucí jméno pana profesora https://coord.info/GC3HT6M.
Trhanovský zámek (po válce připadl armádě, následně sloužil pro školu v přírodě - uvnitř z původního vybavení tedy není prakticky nic...)
Pamětní deska profesora Thomayera na budově zámku + dobovky z jejího odhalení
Matka se doma starala o pět dětí. Podle Thomayera „v domě našem nebyl sice blahobyt, ale nebylo žádné nouze, a synové všichni studovali“. Strava byla prostá – chléb, brambory, placky. „Člověk, který v mládí živil se polévkou z trhaných krupek, naučí se snadno jísti sluky. Ale hůře je tomu, kdo rostl při slukách a šampaňském, a v stáří musí přejít k bramborům,“ podotkl k tomu. Doma byl Thomayer spokojený. V letech 1863 až 1871 studoval na klatovském gymnáziu a už zde se začaly projevovat jeho literární sklony, ovlivněné sblížením s celoživotním přítelem Emilem Frídou, pro kterého vymyslel slavný pseudonym Jaroslav Vrchlický (když spolu kráčeli přes jarem vonící údolí řeky Vrchlice u Kutné Hory). Sám pak při psaní drobných povídek a esejů používal přezdívku R. E. Jamot, což byl fonetický anagram jména Thomayer.
Po skončení studií se rychle propracoval z místa asistenta na vedoucího lékaře univerzitní polikliniky (již ve svých 30 letech - docentura 1883), roku 1886 byl jmenován mimořádným a roku 1897 řádným profesorem a od roku 1902 až do roku 1921 byl přednostou II. interní kliniky lékařské fakulty české univerzity a kliniku neobyčejně povznesl. Byl vynikající diagnostik a propagátor nových poznatků v medicíně. Ve svých jedenatřiceti letech byl Thomayer pozván, aby dne 14. května 1884 byl přítomen pitvě génia české hudby, Bedřicha Smetany. Vytvořil českou internistickou školu, či spíše ona se utvořila kolem něho. Hojně publikoval - v roce 1885 založil český lékařský časopis Sborník lékařský, v roce 1889 začal vydávat menší práce v Sbírce přednášek a rozprav, později nazývané Thomayerovou sbírkou. V roce 1893 vychází jeho stěžejní dílo - Pathologie a therapie nemocí vnitřních. Napsal téměř 200 různých časopiseckých a knižních publikací z oboru medicíny. Je tvůrcem českého lékařského názvosloví, autor populárně-vědeckých knih z oblasti lékařství, aktivně se věnoval i beletrii, publikoval cestopisné fejetony (projel skoro celou Evropu a cestoval až do vysokého stáří!) a črty do časopisů. Zavítal i do Alžíru a jeho cestovní reportáže jsou i dnes velice čtivé. Nějakou dobu pobýval i v Paříži se svým přítelem a vrstevníkem Vojtěchem Hynaisem (1854 – 1925) a při této příležitosti Hynais Thomayera portrétoval (olej na plátně, 65 x 50 cm) .
Byl ojedinělým pedagogem. Na univerzitní přednášky byl vždy pečlivě a svědomitě připraven a své bohaté zkušenosti a znalosti z lékařské praxe předával posluchačům. Na druhou stranu vyžadoval od studentů přesnost, pravdivost a spolehlivost. I v neděli dopoledne museli alespoň projít klinikou. K jeho studentům se řadil i druhý zmíněný rodák z Chodska, profesor Josef Pelnář, jehož jsme si připomněli na eventu ve VFN (proklik https://coord.info/GCA176M - listing obsahuje velmi podrobný text o profesoru Pelnářovi), a který, upřímně, podmínky nastavené profesorem Thomayerem pro mladší následovníky významně zlidštil.
Až do své smrti žil prof. Thomayer jako starý mládenec. Měl velké množství obdivovatelů i obdivovatelek, ale i stejné množství nepřátel. Byl i známým mecenášem a to nikoli pouze umění. Často léčil zdarma, v roce 1909 nechal ve svém rodišti postavit chudobinec pro čtyři rodiny. Každé z nich posílal ročně 400 korun. Publikoval i své lékařské poznatky, mnohdy popisoval složité sociální postavení nemocných dětí, souchotinářů nebo epileptiků.
Historická budova trhanovského chudobince (se slunečními hodinami;-) vystavěného z prostředků profesora Thomayera (stav v r. 2021, rekonstruován v r. 2014)
Do důchodu odešel předčasně v roce 1921. „Já nejsem žádná primadona, já jdu do penze, dokud jsem ještě neztratil hlas,“ komentoval svůj odchod do výslužby. Odcházel zřejmě v souvislosti s těžkým onemocněním (karcinom rekta = rakovina konečníku), kterému v roce 1927 podlehl. S onemocněním bojoval bez operace. Známá byla jeho nesnášenlivost s chirurgy. Chirurgické zásahy zásadně odmítal s tím, že „chce zemřít rukou Boží, nikoli rukou lidskou“. Nikdy nedoporučoval pacienta na operaci zánětu slepého střeva, ani když šlo o nemoc akutní, pravděpodobně hnisavou. Pakliže pacient vymáhal operaci, ukázal velebným gestem směrem k Chirurgické klinice se slovy: „Chcete-li umřít, jděte tam.“ Svoje nemalé jmění odkázal Ústřední matici školské, knihovnu a výtvarné sbírky Národnímu muzeu a Národní galerii. Pochován je na hřbitově v Trhanově.
Profesor Thomayer ztvárněn Maxem Švabinským, 1921
Jeho věhlas překonává všechny časové bariéry. Když se v roce 1954 Masarykovy domovy měly přeměnit v dnešní fakultní interní kliniku v Praze - Krči, bylo mezi návrhy na nové pojmenování budoucí nemocnice i jméno doktora Ivana Hálka, syna básníkova a velmi levicově orientovaného lékaře. Avšak i 27 let po smrti Thomayerově byla síla legendy taková, že máme dodnes nemocnici Thomayerovu. A právem.
Zdroje: wikipedia
https://neviditelnypes.lidovky.cz/veda/historie-znameniti-lekari-v-ceskych-zemich-6.A171029_214102_p_veda_wag
https://www.euro.cz/clanky/josef-thomayer-legenda-ceske-interny-900991/
https://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/chudobinec-se-brzy-ukaze-v-novem-kabate-20140910.html
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-sverazny-lekar-josef-thomayer-miloval-cestovani-a-nikdy-se-neozenil-40064445
a další
Následující historky sesbíral MUDr. Svatopluk Káš, na závěr a pro ukázku vkládám:
Tuhle ocení hlavně kačeři z oboru;-)
Tento trend je stejný i po 100(!) letech:-/ (akorát pacienti přicházejí diagnostikováni doktorem Gůglem)
A v tomhle se možná uvidí někteří z nás;-))
