Obec Velké Karlovice, ležící na horním toku Vsetínské Bečvy při hranici se Slovenskem, je úzce spjata se sklářským řemeslem. Ačkoliv se to tak již dnes nezdá, sklářství se zasloužilo o nebývalý rozvoj obce v druhé polovině 19. století a počátku 20. století. Za První republiky měly více obyvatel, než Rožnov pod Radhoštěm, což je na do té doby chudý zemědělský region poměrně pozoruhodné. Celý region však oplýval ve velké míře něčím, co do té doby nemělo velký hospodářský význam a pro rozvoj sklářství mělo naopak význam zásadní. A tím něčím mám na mysli dřevo, tvrdé bukové palivové dřevo.

Sklářská historie se na Valašsku počítá zhruba od poloviny 17. století, kdy v horských údolích Rožnovské a Vsetínské Bečvy začaly vznikat malé lesní sklárny. Ty se stavěly v místě hojném na dřevo a po jeho vytěžení v širokém okolí se přesouvaly na další lokality. Tyto sklářské pece byly velmi jednoduché a ekonomicky bylo výhodnější přesunout pec na nové místo, než dovážet dřevo na velké vzdálenosti. Po těchto pecích obvykle nezbylo vůbec nic, ale o tom kde bývaly se často dozvídáme z místních názvů, například V Huti, Hutisko a podobně. Na lesní sklárnu v údolí Kněhyně odkazuje keš Hutě a nebo Podstupně.

Zhruba v první polovině 19. století však začínají vznikat větší sklářské provozy přímo v obcích a jde o první rané průmyslové objekty. První takovou sklárnou na území Velkých Karlovic je Františčina huť, založená v roce 1826 panstvím Valašské Meziříčí – Rožnov. Nacházela se v dnešním centru obce pod vrchem Kyčera v ohbí Vsetínské Bečvy. V provozu byla do roku 1912. Druhá karlovická sklárna, Mariánská huť, vznikla v roce 1863 výše proti proudu řeky v Leskovém, v provozu byla do roku 1931. Od roku 1842 sklářskou výrobu rozvíjí význačná židovská sklářská rodina Reichů, konkrétně Salomon Reich.

O rodině Reichů pojednává blíže keš Hrobka rodiny Reichů, ale bude dobré si připomenout základní fakta. Bratři Samuel a Salomon Reich se přistěhovali do Velkých Karlovic v roce 1840 z Buchlovic a v roce 1842 si pronajali panskou Františčinu huť. V roce 1863 si pronajali v Leskovém továrnu na výrobu dehtu a ještě tentýž rok zprovoznili vedle ní novou huť Mariánskou. Salomon Reich mezitím v roce pod hlavičkou rodinné firmy Samuel Reich a spol. Buduje v nedalekém Novém Hrozenkově v roce 1862 Karolinu huť neboli Charlottenhütte, pojmenovanou po jeho nevlastní matce Charlottě, tedy česky Karolině. Kolem huti později vznikla samostatná obec a dnes město Karolinka. Mimoto do rodinného podniku patřily i sklárny na Vsetíně a v Krásně nad Bečvou. Protože do roku 1863 nemohli ze zákona židé vlastnit žádné nemovitosti, měli karlovické sklárny pouze v nájmu. V roce 1888 je však od panství Reichové odkoupili a mohli tak s nimi volně nakládat a rozvíjet. Salomon Reich (1814-1900) byl dlouholetým starostou obce Velké Karlovice. Zasloužil se o založení a vybavení karlovských škol, o budování silnic v obci, o regulaci řeky Bečvy nebo o napojení na železniční síť. Čeští i němečtí obyvatelé si ho velmi vážili.

Jak již bylo řečeno výše, sklářské hutě měly pro rozvoj obce zásadní význam. V chudém zemědělském regionu nebylo příliš příležitostí k obživě, ale zároveň byl velmi bohatý na dřevo, které nemělo v té době valné hospodářské využití. Založením skláren se však situace změnila. V době největšího rozmachu zaměstnávaly 350 lidí, ale další stovky lidí se uplatnily v doprovodných řemeslech a profesích. Byli potřeba lesní nádeníci a dřevorubci, uhlíři vyrábějící dřevěné uhlí, drasláři či flusaři vyrábějící potaš (zásadní surovina pro výrobu skla), bednáři, pilaři a další profese. Před postavením železnice, která končila u Františčiny huti, byli potřební formani s koňskými potahy, kteří odváželi hotové výrobky do Vsetína a dováželi sklářské písky. Rozvíjely se také služby a živnosti v pohostinství, ubytování, obchodu a podobně. Nezanedbatelný je i rozmach stavebnictví.

Výrobky, které hutě vyráběly, byly velmi rozmanité a v čase se proměňovaly. Základní sortiment tvořilo převážně duté hostinské sklo jako sklenice, láhve a kalíšky, tabulové sklo, osvětlovací sklo jako lustry a cylindry k lampám, skleněné perly a knoflíky.

Zánik sklářských hutí v Karlovicích je spojen v velkou hospodářskou krizí ve 30. letech 20. století. Špatná rozhodnutí v předchozích letech a hospodářská krize zapříčila uzavírání hutí, přesun výroby do jiných podniků a rodina Reichů se stala pouze minoritním akcionářek nově transformované akciové společnosti. Františčina huť byla uzavřena již v roce 1912, Mariánská huť zanikla v roce 1931. Sousední Karolina huť fungovala pod značkou Crystalex Nový Bor až do roku 2020, kdy ohlásila úpadek a výroba skla v tomto regionu definitivně skončila. S historií výroby skla je možné se podrobněji seznámit v muzeu sklářství v Karolince nebo v Karlovském muzeu.

Do dnešních dní se toho z bývalých skláren v Karlovicích mnoho nedochovalo. Na místě Mariánské huti se nachází prodejna stavebnin a dřevoprodej, po Františčině huti toho také mnoho nezbylo. Dochoval se však panský dům, ve kterém rodina Reichů bydlela a fungovala v něm soukromá synagoga. Za domem byla veřejnosti nepřístupná velká zahrada se skleníky a lesopark. Panský dům leží hned u hlavní silnice, svými zdobnými prvky na fasádě a výrazným průčelím je nepřehlédnutelný. V dnešní době v něm sídlí ředitelství soukromého dřevozpracujícího podniku, který zabírá celý prostor původní sklárny, pily i zahrady.

Jak na keš

První zastavení - Františčina huť

Souřadnice první zastávky vás přivedou k hlavnímu vjezdu do areálu dnešní pily skrz parkoviště. Vpravo je ocelová konstrukce vyplněná dřevem a drátěný plot, když nahlédnete za něj, uvidíte na zelené tyčce v trávníku červenou cedulku s bílým nápisem (je i na plotě kousek vedle). Počet slov na cedulce vynásobte dvěma a odečtěte počet řádků, výsledek je indície A. Pro kontrolu, když zařízení označené cedulkou pojmenujete jedním slovem, tak první písmeno tohoto slova (kterým se toto zařízení běžně označuje) má v abecedě pořadí shodné s indícií A.

Nalevo uvidíte světlezelenou budovu Panského domu s výraznými vikýři se zdobenými šambránami kolem oken v prvním patře. Počet oken v prvním patře na fasádě otočené směrem k hlavní silnici je indície BC. Okna v dřevěné zimní zahradě na straně k vjezdu nepočítejte.

Druhé zastavení - Mariánská huť

Souřadnice druhé zastávky vás přivedou před prodejnu a sklady stavebnin. Naproti přes cestu je malá hasičská zbrojnice s věžičkou se sirénou. Napravo od vrat je zasazený kámen s letopočtem, ten je indície X.

Kousek od zbrojnice se nachází dřevěná reklama stavebnin s kruhovou šindelovou stříškou. Za reklamou je betonový sloup elektrického vedení s několika cedulkami. Jen jedna je úplně celá bílá s černým čtyřmístným číslem na prostředním řádku. Toto číslo je indície Y.

Odečtěte menší číslo od většího (X-Y nebo Y-X) a dostanete zbylé čtyři indície pro dosazení do finálních souřadnic = DEFG

Výpočet finálky

N 49° 22.(A-F)(E+C)(A+B)' E 18° 21.(B-G)(D+B)(E-F)'

Finálka vás dovede na místo, které nemá s hutěmi na první pohled nic společného. Ale když se dobře rozhlédnete, uvidíte všude kolem zásadní surovinu pro výrobu skla a důvod, proč byly sklárny právě zde. Ano, hádáte správně, všude je spousta dřeva :).

Zdroje