Kutná Hora je přímo přeplněná historickými památkami a raritami. Asi největší chloubou je ale pravděpodobně chrám sv. Barbory, v blízkosti se také nachází galerie Středočeského kraje GASK - Jezuitská kolej. Úvodní souřadnice vás zavedou na terasu před ní, kde najdete 13 barokních sousoší z 18. století. Krabička je ovšem na trochu klidnějším místě, tady bývá příliš rušno.
Parapetní zeď, na níž spočívají plastiky, dotváří typický ráz okolí Jezuitské koleje v Kutné Hoře. Samotná budova Jezuitské koleje byla vystavěna dle plánů architekta kniha Giovanniho Domenica Orsiho. Výstavba probíhala několik desetiletí (v letech 1667 až 1750, kdy byl areál kompletně dokončen).
Na zdi spočívá celkem 13 sousoší světců, 10 kamenných váz s rostlinným dekorem a 2 sochy andělů, které obklopují sousoší sv. Václava. Většina plastik pochází z let 1707 až 1716. Datace je na většině skulptur potvrzena chronogramem umístěným na podstavci sousoší. Autorem je zřejmě sochař a řezbář František Baugut (1668 – 1725) z Vartenberku.
Umění a ikonografie spjatá s řádem jezuitů byla ovlivněná několika faktory. Jezuitské umění se mimo jiné řídilo dekretem De invocatione, veneratione, Reliquiis Sanctorum, sacris imaginibus o úctě k obrazům odůvodněné hlubokou církevní tradicí, který byl vydán na Tridentském koncilu v roce 1563. Dále se opíral o představy zakladatele řádu Ignáce z Loyoly, dle něhož si člověk mohl domyslet souvislosti jednotlivých uměleckých námětů, které ve svém souboru působily na věřícího během jeho duchovních meditací. Jezuité měli teologicky propracované programy umělecké výzdoby. Zasvěcení a umělecké ztvárnění jednotlivých úseků v kostele se odvíjelo od významu konkrétních mystérií víry. Při vstupu se často objevovala tématika spojená s apoštoly a mučedníky, ve střední části Kristovy motivy, kolem hlavního oltáře ztvárnění Nejsvětější Trojice.
Také sochy před Jezuitskou kolejí v Kutné Hoře jsou z velké části typickým příkladem řádové ikonografie, která se řídila promyšleným rozvrhem. V jezuitském umění často reagovali na prostředí, v němž působili. Před Jezuitskou kolejí se tak nachází sousoší sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Všeobecně oblíbeným světcem v českém prostředí byl úl sv. Florián, proto nemohl chybět ani ve skupině plastik před Jezuitskou kolejí. Dalšími typickými světci jezuitské ikonografie jsou přímluvci za šťastnou hodinu smrti, v případě soch Františka Bauguta se jedná o plastiky sv. Barbory a sv. Františka Xaverského. Jezuité hojně uctívali světce – ochránce proti nepřízni počasí a patrony dobré úrody. Do českých zemí tudíž zavedli kult sv. Isidora. Sv. Isidor je považován za patrona zemědělství, proto jeho kultu převážně užívali k získání venkovského obyvatelstva. Mnoho světců vyskytujících se v ikonografii jezuitů jsou řádoví mniši, kteří se významným způsobem zapsali do dějin řádu. Před Jezuitskou kolejí v Kutné Hoře lze spatřit zakladatele Tovaryšstva Ježíšova – sv. Ignáce z Loyoly nebo šiřitele jezuitského řádu ve Španělsku a Jižní Americe – sv. Františka Borgiu (sv. Františka Borgiáše).
V jezuitské ikonografii se však mohou objevit i motivy, které nejsou v tomto prostředí zcela běžné. Jezuité často vycházeli vstříc zájmu mecenášů, stejně jako v případě skulptur na parapetní zdi. Příkladem je socha sv. Josefa Kalasanského, zakladatele řádu piaristů. Zřejmě jediným důvodem, proč se zde tato socha nachází, bylo výslovné přání rodu Trauttmansdorfů, kteří se stali jejími donátory. Další plastikou před Jezuitskou kolejí v Kutné Hoře, která není v uměleckém prostředí tohoto řádu výrazně akcentovaná, je socha sv. Ludvíka – francouzského panovníka a účastníka dvou křížových výprav. Sv. Ludvík byl považován za šiřitele křesťanství. Řád jezuitů se výrazně podílel na šíření katolické víry v českém prostředí po bitvě na Bílé hoře (1620), skulptura sv. Ludvíka tak mohla zapadat do celkové koncepce řádu. Překvapivě působí drak socha Karla Velikého, tento francký král a pozdější císař Svaté říše římské není oficiálně zapsán na seznamu svatých katolické církve. Církev však zobrazení Karla Velikého jako světce povoluje. Donátorem sousoší byl tehdejší starosta Kutné Hory, který postavu Karla Velikého považoval za svého osobního patrona.
Sousoší před Jezuitskou kolejí jsou často srovnávána s plastikami Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa na Karlově mostě. Díla vznikla v téměř stejném období. Autorem většiny sousoší je zmíněný František Baugut. Před příchodem do Kutné Hory působil jako řezbář. Právě jeho osobě je připisováno autorství rozvilinového oltáře s figurální výzdobou v jezuitském kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů na Chlumku v Lužích. Dle písemných dokladů měl přijít František Baugut do Kutné Hory v roce 1709. Ve městě se zdržoval celých devět let, poté odchází do Telče. Baugut pravděpodobně pracoval na 11 sousoších před Jezuitskou kolejí. S určitostí se nepodílel na plastice sv. Jana Nepomuckého, která byla před Jezuitskou kolej dosazena až dodatečně kolem roku 1740. Poněkud sporné je jeho autorství u sousoší sv. Isidora. Chronogram uvádí rok 1707, zatímco sochař přichází do města až o dva roky později.
Postavy byly zachycené na drobném soklu, který je obklopený plastikami zdůrazňujícími konkrétní atributy světců. Celé dílo je neseno mohutnějším soklem s reliéfem, kolem něhož stojí z každé strany postava anděla. Případně se zde nachází kniha zdobně ztvárněné obelisky (u sousoší sv. Ludvíka, sv. Františka de Borgia) nebo postavy žen (u sousoší sv. Ignáce) či mužů (u sousoší Františka Xaveria). Vedle podstavce sousoší sv. Václava se nacházejí další světci. Jsou jimi sv. Ludmila a sv. Vít.
Součástí sochařské výzdoby od Františka Bauguta je dále deset kamenných váz s převážně rostlinnými motivy.
První restaurátorské zásahy na sousoších byly provedeny již ve čtyřicátých letech 20. století. V průběhu druhé poloviny 20. století následovaly dílčí opravy. Kompletního restaurování se tak památce dostalo až během let 2005 až 2006.
Sochy jsou označené bronzovými deskami. Ty jsou zasazené do země před sochou a odhalují, kterého ze světců socha ztvárňuje. Nápisy jsou provedené česky i anglicky, ne každý se totiž vyzná v atributech světců.
Ke keši:
Vše potřebné najdete v listingu, čtěte hint, případně pište.
Keš je malá lock&lock krabička, může posloužit jako směnárna GC, TB, či nějakých těch kindercajků. Případné výměny prosím logujte.
Zasvěcení už jistě vědí, šťastný lov.
Zdroj:
NEVÍMOVÁ, Petra: Několik poznámek k jezuitské ikonografii. In: Barokní Praha – Barokní Čechie 1620-1740. Praha, 24.-27 září 2001, In: Documenta Pragensia, Praha 2004, s. 389-402.
ORAVOVÁ, Lenka. František Baugut a jeho dílo na Kutnohorsku. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2007, 43s.
NEVÍMOVÁ, Petra: Barokní kostel – chrám Boží nebo sbírka uměleckých předmětů?[online].Vystaveno 2001[cit.2011-04-01]. Dostupné z: http://www.souvislosti.cz/101/nevim.html