Tato virtuální keš Vás zavede do Petřínských sadů, kousek od zastávky lanové dráhy Nebozízek, kde se nachází polozapomenutý minerální pramen Petřinka.
Pozor! Otevírací doba Petřínských sadů je následující:
Březen: 10:00 - 20:00
Duben - Září: 10:00 - 22:00
Říjen: 10:00 - 20:00
Listopad - Únor: 10:00 - 18:00
Minerální voda v Praze
Přestože Praha (na rozdíl třeba od maďarské metropole Budapešti) rozhodně nikdy neproslula jako město léčivých lázní a minerálních pramenů, na území našeho hlavního města se v jistém rozsahu prameny minerálních vod vyskytovaly a vyskytují. Ve více či méně vzdálené minulosti byly některé z nich dokonce využívány k léčebným účelům.
Ze zhruba 300 vodních pramenů evidovaných v současnosti na území Prahy má zvýšený obsah rozpuštěných solí a plynů, a tedy charakter minerální vody, pouze několik. Převážně jde o vody obsahující sírany (sádrovec CaSO4 a hořká sůl MgSO4), které se vyskytují zejména v pásmu od Malé Strany přes Klárov do Holešovic a Vysočan.
Na jiných místech Prahy se setkáváme s železitými vodami síranovými nebo vápenatosíranovými. Ačkoliv některé z pramenů vykazují poměrně vysokou přítomnost zmiňovaných látek a i dalšími charakteristikami plně vyhovují normám pro minerální vody, unikají pozornosti. Vesměs totiž postrádají výraznější chuť či zápach a jejich teplota se pohybuje obvykle mezi 8 - 11°C. Také jejich vydatnost je většinou velmi nízká.
Přesto však pražské minerální prameny neunikly v minulosti zájmu Pražanů a v některých případech daly dokonce vzniknout lázním s léčebnými kúrami. Patrně nejstarší dochovanou přímou písemnou zmínkou o minerálních vodách pramenících na území Prahy je relace perkmistra pražských "viničných hor" (pozdějších Vinohrad) z roku 1725, která popisuje situaci v tehdy oblíbené odpočinkové lokalitě pražských měšťanů, kteří sem "chodívají v létě i v podzimu na osvěženou, pijí tu vody kyselé i jiná lékařství dobrá".
Z vinohradských pramenů si později získal oblibu železitý pramen Křížovka v místech dnešní ulice Anny Letenské, o kterém se zmiňuje popis Prahy z roku 1835. V té době zde byly zřízeny celé, poměrně rozsáhlé lázně s koupelemi, sprchami a ubytováním pro hosty, z nichž mnozí za "nabytí zdraví mají co děkovati koupání ve zdejší vodě".
Řada dalších pražských pramenů se může honosit ještě starší, avšak nedoloženou a spíše legendární historií. Podle tradice byl nejstarším a nejznámějším pražským minerálním pramenem Svatováclavský pramen neboli Pučka, který vyvěral pod Karlovým náměstím asi 80 m jižně od kostela sv. Václava na Zderaze. Podle pověsti pramen vytryskl pod kopyty bílého jelena pronásledovaného knížetem Václavem v době, kdy celou oblast pod Vyšehradem pokrýval hluboký hvozd. V městských knihách z 15., 17., 18. a 19. století nalézáme opakovaně zmínky o majitelích lázní v blízkosti tohoto pramene.
Do historie se objekt Svatováclavských lázní jednou pro vždy zapsal památnou revoluční schůzí Pražanů v roce 1848. Později (1867) však byl objekt přeměněn v německý fyziologický ústav a pramen z nejasných příčin zanikl. Jeho "léčivá voda" obsahovala oxid sírový, síran hořečnatý a vápenatý a údajně pomáhala při únavě, pakostnici, bolestech hlavy a dně.
Patrně nejúspěšnějšími pražskými minerálními lázněmi se staly v první pol. 18. století lázně v Malé Chuchli, které na rozdíl od svých konkurentů jinde po Praze jako jediné dokázaly vzbudit jistý zájem dokonce i v cizině. Majiteli objektu, do něhož byla potrubím přiváděna voda z pramene nad Chuchlí, byli Zbraslavští cisterciáci. Vrcholný rozvoj lázní je spojen právě se jménem jejich převora Theodora Schonfelda, podle něhož bývaly někdy lázně nazývány Theodorovy (jinak též Mariánský pramen či ženské lázně). Léčily se zde neduhy vnější i vnitřní jak pitnými kúrami, tak i koupelemi.
V roce 1729 založil nad obcí polský šlechtic z vděčnosti nad svým uzdravením kostel sv. Jana Křtitele. Někdejší sláva lázní však již počátkem 20. století skomírala a také novější chemické rozbory vody jsou, pokud jde o obsah rozpuštěných minerálů a léčivé účinky chuchelské vody, opatrnější.
Jedinou "pravou" pražskou minerálkou, stáčenou svého času i do lahví a vyváženou také mimo město, byla branická Ocelka (či Ocelovka). Během 20. a 30. let se čerpala z vrtu nedaleko vily Maroldka (v ulici Stará cesta). Majitel pozemku Polant tento objev z roku 1908 obchodně náležitě využil, jak dokládá dobový reklamní text: "Ocelka vyniká bohatým obsahem snadno stravitelného železa, chrání tělo před chudokrevností a z ní povstávajícími chorobami tím, že nahrazuje denní úbytek železa z organismu. Přitom nepůsobí zácpy jako obyčejné železité vody. Svou silnou radioaktivitou osvěžuje. Slouží co lahodný nápoj buď sama, nebo smíšena s vínem, ovocnými šťávami nebo horkým mlékem."
Přestože se jednalo o skutečně kvalitní minerální vodu (s její radioaktivitou bylo i podle dnešních norem vše v pořádku), byla produkce roku 1931 úředně zakázána a prameny byly zaplombovány. Důvodem bylo zjištění organického znečištění vody amoniakem.
Léčivé účinky jsou dále připisovány i některým dalším pražským pramenům. Ke známějším patří např. Topolka - Libušin pramen v Sinkulově ulici v Podolí či prameny na svazích Petřína. Tyto i další pramínky však k založení pověsti lázeňské Prahy pochopitelně nepostačovaly a nepostačují.
Petřinka
Pramen vytéká ze schodovitě tvarované obloukové zídky vyzděné ze žulových kostek. Voda padá do kamenného oválného korýtka a zářezem odtéká do kanalizační vpusti. Nápis na mosazné tabulce "studánka Petřínka 1982" připomíná rok úpravy studánky do dnešní podoby. Na Den Dětí v roce 1986 proběhlo slavnostní otvírání studánky za účasti režiséra Elmara Klose, který bydlel nedaleko v domku u Hladové zdi. Místo jímání bylo v minulosti údajně vícekrát změněno. Dlouho byl pramen podchycen skružovou jímkou ve svahu cca 50 m severozápadně, dnes je do studánky sveden výtok z drobné štoly vylámané v pískovcových výchozech nad studánkou.
Zdejší minerální voda je středně mineralizovaná, s neutrální reakcí, hydrochemického typu Ca-HCO3. Vykazuje vysoké obsahy vápníku a hořčíku, celkově je tvrdá. Byla zaznamenána přítomnost agresivního CO2. Pramen vykazuje ovlivnění podpovrchovými podzemními vodami antropogenním a mikrobiologickým znečištěním. Podzemní voda obsahuje zvýšené koncentrace dusičnanů (85 mg/l) překračující limit pro pitnou vodu. Dlouhodobě mírně roste obsah dusičnanů a celková mineralizace. Ostatní ukazatele vykazují relativní stálost. Zvýšila se přítomnost běžných kultivovatelných bakterií (opad, splachy), proto se již nedoporučuje pít. Vydatnost pramene se pohybuje zpravidla od 0,01 do 0,1 l/s.
Podmínky pro zalogování
Úvodní souřadnice Vás zavedou k pramenu Petřinka. Zde vyfoťte sebe (nemusí být vidět obličej), svoje GPS nebo osobní předmět. Fotografie připojte k logu, neposílejte mi je, prosím, na profil.
Logy nesplňující tuto podmínku budou bez milosti smazány.
Zdroje:
https://www.estudanky.eu/200-studanka-petrinka
http://www.praha-priroda.cz/vodni-plochy-a-potoky/studanky-abecedne/petrinka/
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/mineralni-prameny-v-praze/15638
Virtual Rewards 3.0 - 2022-2023
This Virtual Cache is part of a limited release of Virtuals created between March 1, 2022 and March 1, 2023. Only 4,000 cache owners were given the opportunity to hide a Virtual Cache. Learn more about Virtual Rewards 3.0 on the Geocaching Blog.