Karel Havlíček Borovský je znám jako novinář a autor většinou břitkých satirických sklateb, ale uměl psát i poezii lyrickou a milostnou.
Když jsem býval malinký
věděl jsem jen málo,
každého jsem míval rád,
vše se na mne smálo.
Poslouchal jsem maminku
a tatínka taky,
čítali jsme s sestřičkou
hvězdy nad oblaky.
A tu jednu zářící
znala máti moje:
„Podívej se Karlíčku
tamhle ta je tvoje!“
Znal jsem svoji hvězdičku,
hráli jsme si spolu:
hvězdo, hvězdo, hvězdičko!
pojď sem ke mně dolů.
Když jsem školy proběhl,
byl jsem atheista,
nevěřil jsem na Boha,
na Ježíše Krista.
Zapoměl jsem na hvězdu,
na maminku taky:
nebe mne opustilo,
zakryly ho mraky.
Schovala se hvězdička
za oblaky husté
a já bloudil po světě,
srdce bylo pusté.
— — — — — — — — —
Co jsem poznal srdce tvé,
Julianko moje,
zase vidím hvězdičku,
ale ta je — Tvoje!
Moje hvězda bývala,
na věky již zašla,
s dítěcí mou důvěrou
také hvězda zhasla.
Báseň věnoval své lásce. Keš naleznete, pokud najdete odpovědi na níže položené otázky:
A je počet písmen názvu básnického prostředku, který je využit ve verši:
hvězdo, hvězdo, hvězdičko
B je počet hlásky ý v příjmení milované ženy
C je počet písmene Č v obou slovech názvu básně
D je počet písmen prvního slova v názvu básně
E je počet písmen jména milované ženy
N 49° 32.ABC+3' E 17° 9.DEC+6'