Královský vodopád Traditional Geocache

Píše se rok 1946. Honza, mladý Čech z Karlové Studánky a Rosa - mladá Němka z Videl jdou v měsíčním svitu úzkou lesní pěšinkou. Něžně se objímají ale je stejně cítit, jak jsou oba napjatí. Rosa roztřeseným hlasem vypráví o stále větší hrůze, která ji naplňuje - má strach z českých sousedů, z neznámého, z budoucna... Právě včera v noci zmizeli další němečtí sousedé. Proto si Rosa troufá opouštět dům jen pod rouškou tmy. Proto ji právě po tvářích tečou slzy...
- I my musíme utíkat, Honzo - říká smutným hlasem
Kluk mlčí. Neví, co na to říct... Nepředstavuje si budoucnost bez Rosy, bez její polibků, bez dětí, která spolu plánovali. Má pocit, že každý krok je pro něj těžší a těžší... Konečně vidí cíl - třpytící se vodu. Je to jejich vodopád. Místo, kde si kdysi slíbili věčnou lásku.
- Pamatuješ, lásko, co jsem Ti kdysi řekla? Kde ty, tam já... - Rosa ale ví, že její další život v Československu není možný. Ví, že musí odjet, jako většina její německých sousedů. Nepředstavuje si ale život bez Honzy, daleko, v neznámé zemi...
Najednou si uvědomí, co je to za noc... Valpuržina noc - noc plná magie, tajemných rituálů.
-Ne, Honzo - řekne najednou pomalu - neopustím Tě, zůstanu s tebou navždy - jeji zrak padne na rostoucí kolem jedovaté houby a než Honza stačí reagovat, spolkne velký kus.
- Zůstanu tady navždy - tiše zopakuje, zavře oči a upadne do věčného spánku.
A protože Valpuržina noc je plná magie, zůstala Rosa u vodopádu dodnes v podobě snězené houby, která jí vzala život, o čem i Vy se můžete přesvědčit.
Někteří říkají, že v onu magickou noc, jednou za celý rok, můžete uvidět  samotnou Rosu bloudit u vodopádu, jak vzpomíná slova plná lásky padající z rtů jejího Honzy...