V neděli 31. října 2021 uplyne 200 let od narození Karla Havlíčka Borovského. Zvu vás o sedm dní dříve k setkání, na kterém si připomeneme tohoto významného českého novináře, spisovatele a básníka u jeho sochy na pražském Žižkově.
Karel Havlíček Borovský je natolik známou osobností, že není nutné tu uvádět jeho životopis a zásluhy. Zájemce si může najít podrobné informace o jeho díle například ve Wikipedii. V listingu eventu bych se s vámi rád podělil o výběr některých jeho epigramů, z nichž mnohé podle mě zůstávají aktuální po téměř dvou stovkách let i pro dnešní dobu.
Neboť svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění,
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.
Česká motlitba
Svatý Jene z Nepomuku
drž nad námi svoji ruku,
ať nám Bůh dá, co dal tobě,
by náš jazyk neshnil v hrobě!
Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad máme,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme.
„Co sám nerad, nečiň jinému!“
žáku pravil kantor kdesi,
třepaje ho za pačesy.
Není nad původnost,
každý po ní touží,
lidé chodí přes most,
to já půjdu louží.
Pražská novina
Na nábřeží podívat se běž,
gotická se na něm staví věž.
Okolo ní českých krajů chlouba,
a ve věži bude – trouba.
Nekřesej do kaše,
křesej do troudu;
a o lásce k vlasti
nekaž velbloudu.
Poctivému hrozí jenom hlad,
zloději zas jenom šibenice;
český literát má trampot více;
jemu hrozí hlad i šibenice.
Zloděj bližního prý nemiluje, –
vždyť on se s ním rozděluje.
Máš-li mnoho, frkáš,
máš-li málo, brkáš,
máš-li jmění jen tak tak,
spokojen nejsi nikterak.
Chceš-li v strachu, v nepokoji žít,
musíš k tomu vtip a rozum mít;
chceš-li dodělat se vezdejšího chleba,
bývej hloupým, kde je toho třeba.
Ve Švejcarech v demokratském kraji,
kde si na republikány hrají,
sed si vedle orla vrabčík smělý dosti,
začimčařiv cosi o rovnosti.
Orel polknul vrabce místo naučení,
že přec nikdy vrabec orlu roven není.
Hodná žena byla,
Pán Bůh jí dej věčnou slávu!
Jenže po celý rok pila
pětkrát za den škodnou kávu.
Řádný manžel byl,
buď mu nebe milostivo!
Jenže jednou denně pil
do desíti džbánků pivo.
Mnohé věci věřím rád,
nemusím je omakat;
jiné, než jim víru dám,
dříve dobře omakám;
mnohé držím přec za šal,
třeba bych je omakal.
„Po obědě, Janku, nesmíš“ – prála máti,
„oblizovat pysky, nýbrž utírati.
Ale po hubičce, můj Janečku milej,
třeba se oblízni, jen se neutírej!“
Vzpomeňte si jen vždy na mne co přítele svého,
když stojíte s rohlíčkem u šálku kafového.
Při té mojí skrovné prosbě oumysl je ten,
byste na mne vzpomínala třikrát každý den.
Lenoš a řvi,
dají mzdu dví!
Pracuj a kuš,
hubu suš!
Řádný člověk, když je mlád,
celý svět by předělal rád,
když pak přijde do středních let,
prostřední chce mít celý svět;
a potom, když je již stár,
chce mít na světě tichost már.
~~~~~~~~
Vzpomínka na dílo Karla Havlíčka Borovského mě provází značnou částí mého života. Dostal jsem ho spolu s Boženou Němcovou jako maturitní otázku z Českého jazyka a dodnes věřím, že má recitace jeho nejznámějšího epigramu zapůsobila na zkušební komisi tak, že jsem odešel se známkou výbornou. I za to mu patří můj dík :-)
~~~~~~~~
A na závěr vtip od mého oblíbeného Pavla Kantorka:
1851: Karel Havlíček Borovský se zamýšlí nad nečekanou nabídkou tvůrčího pobytu v zahraničí.
~~~~~~~~
Event kromě připomenutí Karla Havlíčka Borovského proběhne klasicky. Pohovoříme o keších, zvláště pak o nadcházejícím megaeventu v Havlíčkově Brodě a o challenge "200 keší s KHB". Vyměníme si TB a GC.
A samozřejmě budeme respektovat aktuálně platnou zdravotní regulaci související s covidem.
