Co víte o KHB - Podél Lužnice [7] Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Série keší "Co víte o KHB" vám při putování za deseti krabičkami s deseti tematickými listingy nabízí možnost ponořit se do problematiky KHB trochu detailněji. A záleží už jen na vás, zda tuto sérii přijmete jako výchovně-vzdělávací ... či jako příjemnou a odpočinkovou procházku ... či jako deset levných bodů. Ať tak nebo tak, vždycky to splní svůj účel.-) A tak se vydejme na cestu slovy KHB: "Směle kupředu!"

NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:

Dovoluji si vás pozvat na procházku podél Lužnice po červeně značené turistické stezce. Protože pro "havlíčkovskou" sérii nemůže být lepšího umístění ... červené a bílé pruhy turistických značek k tomu vysloveně vyzývají! Po červeně značené turistické stezce v jejím nejkrásnějším úseku, v kaňonovitém údolí mezi Táborem a Příběnicemi. V místech, která jsou tou nejlepší vizitkou prvorepublikových aktivit Klubu českých turistů ... lávka na Harachovce ... pěší tunel ve skály u Bredy ... ochoz pod příběnickým hradem. A za tohle všechno vděčíme Janu Antonínu Vilému Domečkovi (1828 - 1915), spoluzakládajícímu členovi KČT v Táboře.

Když tudyma kráčím ... a jakože trasu mezi Táborem, Příběnicemi a Bechyní absolvuji několikrát do roka ... tak si na tohoto osvíceného turistického vizionáře vždycky vzpomenu. Je tu fakt báječně! Klid ... šumění řeky ... datel klofá do pochodového rytmu ... a veverka čučí, kdo tu utrpením skučí.-) Nikdo tě tu neruší ... signál tu prostě není a gépéeska lítá jako splašená. Údolí klidu a míru ... údolí pohody ... jedno z posledních...

Keše jsou umístěné na cca 7 km dlouhé trase, toho času v poměrně nelichotivém stavu. Polomy, vývraty, lávky a povalové chodníky v havarijním stavu. Stezka je určená pro pěší turisty a nedoporučuje se procházka s kočárky. Na obou koncích stezky jsou instalované tabulky se zákazem vjezdu cyklistů, ale tenhle zákaz je za současné legislativy nevymahatelný. Tak když už sem prostě na tom kole musíte, tak alespoň prosím o toleranci a ohleduplné chování!

Jak jsem už uvedl, tak v údolí Lužnice bývá omezený a nestabilní signál. Doporučuji, abyste si nahráli celou sérii keší off-line, a stejně tak, abyste si u všech keší stáhli fotohinty. Oceníte to, až vám tu bude lítat gépéeska.-)

Také doporučuji pohodlné turistické oblečení a pevnou obuv, až se budete šplhat skalkám vstříc.-) Nepodceňujte terénní ohodnocení keší, prosím!

Série keší nemá bonus, a tak ji můžete absolvovat jak od restaurace Harachovka (od keše č. 1), tak od penzionu Příběnice (od keše č. 10). Záleží jen na vás. Můžete to vzít na zpátečku, nebo jednosměrně a využít hromadnou dopravu. Neradím ... nedoporučuji ... nenapovídám.-) Jen přihodím několik "rozcestníků", abyste se mohli zodpovědně rozhodnout:

- Restaurace Harachovka - penzion Příběnice ... 7,0 km
- Restaurace Harachovka - keš č. 10 ... 6,0 km
- Restaurace Harachovka - Švehlův most (BUS) ... 2,5 km
- Penzion Příběnice - keš č. 1 ... 6,0 km
- Penzion Příběnice - Malšice (BUS) ... 4,5 km

Přeji všem HAPPY GEOCACHING ... a společně s panem Domečkou ... ZDRÁVI DOŠLI!

NOVINÁŘEM V KUTNÉ HOŘE

Karel Havlíček svou novinářskou prací získal respekt i ve Vídni a byl i přes zrušení Národních novin ve své novinářské práci pokračovat. V Praze to možné nebylo, a tak našel útočiště v Kutné Hoře. kde začal vydávat další svůj list - Slovan.

Havlíček hned v prvním čísle Slovanu ze dne 8. května 1850 formuloval své krédo: "Nemohla by zajisté malá hrstka vládychtivých utiskovati ku svému prospěchu celý národ, kdyby tento, jsa náležitě vzdělán, rozuměl všem svým záležitostem a svou vůli náležitě projeviti a provésti uměl. Úkolem svobody tisku jest tedy povýšiti poznenáhlu celý národ, neb alespoň největší část jeho k takovému vzdělání, a jen tenkrát můžeme sobě dělati naději na opravdivou a jistou svobodu."

Hned od počátku byl Slovan tvrdě stíhaný úředními zákroky a konfiskacemi. Brzy také bylo zakázáno jeho šíření do Haliče, Krakova, Bukoviny Uher a samozřejmě nesměl do Prahy, stejně tak jako Havlíček sám. Docházelo až k paradoxním situacím, že v Praze nebyl Slovan k dispozici ani tomu novináři, který měl jeho názory rozporovat. Byl jím Václav Jaromír Picek, jemuž bylo nakonec úředně zakázáno se o Havlíčkovi vůbec zmiňovat, když se ukázalo, jak bezzubé jsou jeho repliky ve srovnání s Havlíčkovými texty.

V této komplikované situaci se Havlíček rozhodl pro důležitý krok. Uvědomoval si, jak krátký je život denního tisku a publikovaných stanovisek v něm. Po obdržení dvou úředních výstrah vydávání Slovanu v srpnu 1851 sám zastavil. Stačil ještě vydat knižní soubory ze svých textů z Národních novin (Duch Národních novin) a ze Slovanu (Epištoly kutnohorské) a část jich ještě distribuovat. Kutnohorskou tečkou v Havlíčkově novinařině bylo zasedání porotního soudu v listopadu 1851, jenž ho díky skvěle vystavěné obhajobě vysvobodil. Ač tím svou novinářskou kariéru prakticky ukončil, o měsíc později byl úředně deportován do vyhnanství v Brixenu.