HAVLÍČKOVÁ Zdeňka - 13 Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
HAVLÍČKOVÁ Zdeňka
23. prosince 1848 Praha – 20. září 1872 Německý Brod
Dcera Karla Havlíčka Borovského. V roce 1856 se stala úplným sirotkem; byla nazývána „dcera národa“.
Obletovaná Zdeňka prožila několik lásek, z nichž nejhlubší ji vázala k hraběti Václavu Kounicovi, nejvášnivější k baronu Quidonu Battagliovi a nejrozumnější k statkáři Antonínu Svobodovi. Dvacetiletý rakouský důstojník polského původu, Quido Battaglia (1846–1915), byl osmnáctileté Zdeňce představen 4. února 1867. Byla to láska na první pohled. Baron byl polský vlastenec ve službách rakouské armády. A ačkoli se učil česky a sám sebe prohlašoval za čechofila, českou společnost nepřesvědčil; zůstávala silně protipolská.
Ani jeden se nemohl radovat ze souhlasu rodičů či zákonných zástupců. Rozhodli se tedy svou lásku zveřejnit sami: tři dny po sobě se – Zdeňka zavěšena do důstojníka – před polednem objevili na korze Na Příkopech. Reakce české vlastenecké veřejnosti byla hysterická; uctívaná a hýčkaná dívka byla rázem zavržena. Když paní Braunerová odvezla Zdeňku z Prahy, začalo se mluvit o dívčině útěku s důstojníkem a jejím těhotenství. V dubnu 1867 se oba zamilovaní rozešli.
V letech 1868-70 žila v rodině Aloise Pravoslava Trojana v Trojanově ulici v Rakovníku v nedobrovolném vyhnanství kvůli svému „vlastenecky“ nepřijatelnému vztahu. Časem si zde zvykla, účastnila se i zdejšího společenského života. Zdeňka se snažila znovu stát hodnou svého jména („…každý člověk je křehký tvor, všem chybám velmi přístupný, avšak né stejně se chyby posuzují“, napsala paní Augustě Braunerové). Navštěvovala s Aloisem Trojanem Prahu (studenti ji však na plese ignorovali, nikdo s ní netančil), podnikla výlet do Drážďan, pomáhala paní Trojanové s domácími pracemi, jimž propadla, zdokonalovala se v šití na stroji.
Hrabě Václav Kounic se choval soucitně, laskavě, naléhal na sňatek. Zdeňka odmítla, rozhodla se provdat za statkáře z Vysokého Mýta Antonína Svobodu (1840–1914). Rakovník opustila v červenci 1870 a zamířila do Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod). V květnu 1871 se definitivně rozešla s Kounicem, nicméně vyslovila přání, aby jeho dopisy uložili k ní do hrobu. Dopisy Václava Kounice a prsten, který jí věnoval, jí do rakve nedali; skončily dílem v Literárním archivu památníku národního písemnictví v Praze a dílem v havlíčkobrodském muzeu.
Additional Hints
(Decrypt)
ivfv an fgebzr arqnyrxb avmxrub cnermh, sbgbuvag