Osudoví muži Zdeňky Havlíčkové - Karel Petr Kheil Traditional Geocache

Zdenka Havlíčková nebyla spisovatelkou, nebyla umělkyní, nebyla bojovnicí za práva žen, a přece je v národě českém osobností tak význačnou, jak málo která jiná. Stačilo, že byla dcerou Karla Havlíčka a že tragický odchod jejích rodičů vytvořil tragiku jejího života.

Byla jediným potomkem Karla Havlíčka a jeho ženy Julie. Narodila se den před Vánoci roku 1848 a dětství prožila především v péči matky a babičky Josefíny v Kutné Hoře a Německém Brodě. Otce jí v necelých třech letech života odvezli do Brixenu a během let 1855-1856 přišla kvůli tuberkulóze jak o něj, tak o svou matku.

Jako sirotka se jí chopil strýc František Jaroš s rodinou. Ta ji upřímně milovala a zajistila Zdence vzdělání. Uvolněné poměry po roce 1860 přinesly s sebou ohromné nadšení Čechů pro odkaz Havlíčkova mučednictví. Jen se taktně zamlčelo, že nemalý podíl na tomto umučení má i český národ. Možná právě jako podoba tíživého svědomí se do hledáčku dostal zájem o osud Zdenky Havlíčkové. Měla se stát znakem národa a jeho mravní velikosti, znakem nehynoucí památky Karla Havlíčka a jejím pokračováním. Havlíček se obětoval za národ a ten jej měl nyní zastoupit ve výchově sirotka. Vznikla patetická idea, především ze strany manželek čelních představitelů českého politického života, že se o štěstí jejího života postará český národ, protože je to jeho povinnost. Zdenka dostala titul Dcera národa a na zajištění jejího výživného a věna byla vyhlášena loterie. Ta ve finále vynesla přes 30 tisíc zlatých a poručníkem byl ponechán František Jaroš.

Havlíčkův švagr se ovšem postupem času zadlužoval a mnozí se obávali, že ke splacení použije Zdenčiny peníze. Novým poručníkem byl proto určen známý český politik František Brauner a Zdence určil pobývat v rodině univerzitního knihovníka Jana Hanuše. Zde ovšem Zdenka nebyla šťastna a tak si ji František Brauner po třech letech vzal k sobě. Nutno říct, že jejich vzájemný vztah také nebyl zcela ideální. Brauner byl společensky respektovaná osobnost s autoritativním chováním a Zdenka sice dospívající, ale zajisté po otci tvrdohlavá žena. Jistou oporu nepředstavovala ani Braunerova žena Augusta a tak si Zdenka našla upřímnou útěchu v několika společnicích. Brauner sám považoval za povinnost osmnáctileté Zdence nalézt adekvátního manžela. Jenže Zdenčino srdce si mezitím získal Kvido Battaglia. Ovšem vztah Dcery národa s rakouským vojákem a ještě ke všemu polského původu české společenské mínění nesneslo. Po Praze se začaly o Zdence šířit nepravdivé křivdy, klepy a tento vztah byl násilně ukončen. Poté Zdenka odolávala námluvám Václava hraběte z Kounic, až jí byl přiřčen statkář Antonín Svoboda.

Ke sňatku již nedošlo. Začala se projevovat choroba jejích rodičů, až nakonec 20. září roku 1872 Zdenka Havlíčková zemřela ve věku necelých 24 let u své babičky v Německém Brodě. Josefína Havlíčková tak byla nucena po svém manželu, synovi a snaše pochovat i vnučku. Babička Zdenky zemřela až 12 let po své vnučce roku 1884.

NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:

V první řadě chci poděkovat Martin.Štoky za pomoc při tvorbě listingů a za spoustu cenných podkladů, odkazů a dalších materiálů...

No a protože materiálu se mi sešlo opravdu hodně a "havlíčkovských" keší není nikdy dost, přijměte prosím pozvání na krátkou procházku. A kam jinam, než na červeně značenou turistickou trasu.
Od Červeného mostu, mezi obcemi Nepomuk a Klášter, vede naše červená alejí, ve které jsem našla dostatek úkrytů pro tutu minisérii a tak vás nepoženu ani tak daleko, jak jsem původně zamýšlela.
Z počátku může být cesta dosti blátivá. V polovině alej protíná silnice, tak pozor při přecházení. Za silnicí se nám původně značená trasa stala neproniknutelnou džunglí a obchází se v pravo podél pole a tím se nám otvírají úžasné výhledy. Zejména na místní dominantu Zámek na Zelené hoře.

KAREL PETR KHEIL

V březnu roku 1866 přišla Zdeňka do rodiny doktora F. A. Braunera a jeho ženy Augusty. Ve škole se seznámila se spolužačkou Kheilovou, jejíž třiadvacetiletý bratr Karel Petr, učitel na obchodní škole, se stal Zdeňčinou první láskou. Na znamení lásky si Kheil a Havlíčková vyměnili prameny svých vlasů, udržovali svoji lásku v tajnosti, domlouvali se pomocí květomluvy, volili si důvěrníky, v milostné korespondenci dostal Kheil krycí jméno Božena. Zdeňka ho varovala: "Kladu Vám to nyní tím vřeleji na srdce, aby Vám moje láska byla zrovna svatou! Víte, že jsem dcera Havlíčkova -- že jeho jméno jest sice slavné břímě, ale také choulostivé." Karel Petr Kheil přinášel Zdence na znamení lásky kytice zdobené slovanskou trikolórou. Na konci roku 1866 je pohoršen Zdeňčiným ochladnutím a tím, že udržovala známost s dalšími dvěma nápadníky -- hrabětem Kounicem a statkářem Svobodou. Kheil ukončuje dne 29. prosince 1866 známost s poukazem na Havlíčkovu památku: "Zajisté mi nyní přisvědčíte, že mám příčiny, abych Vás litoval, neboť nevěrností svojí ke mně a jednáním svým jména Havlíčkova nehodným, sama jste pokálela jméno své."Tato láska tedy skončila a zůstaly po ní jen četné dopisy.

Dne 16. ledna 1867 byl doktor Brauner soudem požádán, aby složil účty ze Zdeňčina jmění. Soud se pozastavil nad výší obnosu za Zdeňčinu výchovu u Braunerů, přičemž konstatoval: "Dokud ale soud lepší světlosti nenabude, má to za tak nápadné, že 17leté děvče, které veřejnou školu navštívilo a nyní v domácím kruhu občanské rodiny pana poručníka žije, ročně na vychování a výživu, ano od roku 1866 na pouhou výživu obnos 1200 zlatých spotřebovalo a prý ještě spotřebuje, že bez dalších průkazů ani za minulý ani za budoucí čas ono vydání schváliti nemůže."