Po stopách KHB - Dcera národa v Rakovníku Multi-cache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.

Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.

Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!

DCERA NÁRODA V RAKOVNÍKU

Pamětní deska v Trojanově ulici na domě čp. 49-51 připomíná pobyt Zdeňky Havlíčkové, dcery Karla Havlíčka Borovského v Rakovníku: "V tomto domě bydlel v českém národním životě proslulý JUDr. ALOIS PRAVOSLAV TROJAN poslanec a notář rakovnický. U něho v létech 1868-1870 žila »dcera národa« ZDENKA HAVLÍČKOVÁ“

Zdeňka Havlíčková (*23.12.1848) vyrůstala po smrti matky od svých sedmi let v rodině matčiny sestry Adély, provdané za pokrývače F.L.Jaroše, uvědomělého pražského měšťana, který se po smrti otce stal jejím poručníkem. Roku 1861 byla ve prospěch Zdeňky vyhlášena veřejná národní loterie, která vynesla více než třicet tisíc zlatých. Výtěžek se stal Zdeňčiným věnem a Zdeňka se stala „dcerou národa“. V roce 1863 byl zadlužený Jaroš zbaven poručnictví a Zdeňčiným novým poručníkem se stal vážený český vlastenec dr. F. Brauner.

U Braunerů, kde bydlela od roku 1866, se seznámila s důstojníkem baronem Quido Battagliem, poručíkem rakouského pěšího pluku, který hrdinně bojoval za svobodu Polska a několikrát se s ním objevila na veřejnosti. Milostný románek s rakouským důstojníkem měl za následek, že musela být "uklizena" z domu i z Prahy. Nejprve do Poděbrad k poštmistrovi Hrázkému a krátce poté po dohodě dr. Braunera a dr. Trojana do Rakovníka.

V Rakovníku u Trojanových prožila téměř tři roky. Dr. Trojan byl v Rakovníku od roku 1855 notářem a ve městě byl váženou osobou jako samosprávný, politický a kulturní pracovník. Zdeňka se zde zapojovala do veřejného života, zúčastňovala se společenských podniků ve městě a brzy s Rakovníkem srostla.

Roku 1870 se odstěhovala z Rakovníka k babičce a tetě do Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod). Zdeňka neměla o nápadníky nouzi, o její ruku se ucházel například hrabě Václav Kounic, český vlastenec a politik. Vdát se měla za statkáře Antonína Svobodu, majitele dvora Šnakava u Vysokého Mýta. Ačkoliv už bylo sjednáno datum svatby, ke svatbě nedošlo. Zdeňka těžce onemocněla a 20.9.1872 zemřela stejně jako oba dva její rodiče na tuberkulózu ve věku 24 let. Je pochována na hřbitově v Havlíčkově Brodu.

Projděte se ulicí Zdeňky Havlíčkové a zjistěte, u kterého domu je "autobusová zastávka". Číslo popisné domu je ABCD/II.