Co víte o KHB - Podél Sázavy [3] Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Série keší "Co víte o KHB" vám při putování za deseti krabičkami s deseti tematickými listingy nabízí možnost ponořit se do problematiky KHB trochu detailněji. A záleží už jen na vás, zda tuto sérii přijmete jako výchovně-vzdělávací ... či jako příjemnou a odpočinkovou procházku ... či jako deset levných bodů. Ať tak nebo tak, vždycky to splní svůj účel.-) A tak se vydejme na cestu slovy KHB: "Směle kupředu!"

NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:

Dovoluji si vás pozvat na procházku podél klikatící se Sázavy mezí obcí Pohled a Přibyslaví, celou cestu po červeně značené turistické trase. Protože pro "havlíčkovskou" sérii nemůže být lepšího umístění ... červené a bílé pruhy turistických značek k tomu vysloveně vyzývají! A tím spíš, že od Havlíčkova Brodu až do Hlinska je tahle červená trasa věnovaná právě Karlu Havlíčkovi Borovskému - schválně si tohoto označení všimněte na turistických rozcestnících!

Trasa je z nádraží Pohled až k železniční zastávce Přibyslav dlouhá 7,5 km. Z Pohledu do Stříbrných Hor půjdete po lesních stezkách nebo po loukách ... ze Stříbrných Hor k rozcestníku Pod Kateřinou po zpevněné cestě drážního tělesa původní železniční tratě ... a odtud budete pokračovat po cestách různorodé kvality. Celá trasa je poměrně nenáročná a příjemná i pro rodinnou turistiku s dětskými návštěvníky - pamatujte však zásadu, že v obtížnějších terénech jeden z vás hledá kešku, druhý hlídá dítě! Kočárky nechte doma, ty fakt nedoporučuji ani vysloveným dobrodruhům.-)

Série nemá bonusovou keš, nebudete se muset vracet pro neopsanou indicii.-) Doporučuji postupovat po směru číslování keší, ale jde to i obráceně. Vrátit se sice můžete vlakem, ale vy si to určitě dáte rádi se zpátečkou.-) Doporučuji cestou tam brát jen sudé keše a zpátky liché, abyste se nenudili.-) Budete-li se vracet od poslední (desáté) keše, našlapete poctivých 13,5 km. Zdrávi došli!

POBYT V RUSKU

Na cestu do Ruska v letech 1842-1844 se Karel Havlíček dostal na základě doporučení opatrovníka univerzitní knihovny Pavla Josefa Šafaříka. Ten mu nabídl práci u svého přítele, univerzitního profesora v Moskvě. Nadšený Havlíček okamžitě přijal. Český národ tehdy viděl v Rusku velkou oporu, ne-li rovnou svého vůdce, proti silně postaveným Němcům a Maďarům, kteří žili na úkor slovanských národů v Habsburské monarchii. Existovala obava, že Němci chtějí Slovany asimilovat a bezpečí existuje pouze v přátelství s jinými Slovany.

Havlíček chvátal konečně se do opěvované země ruské podívat. Neodradilo jej ani oddalování výdeje povolení k vycestování, díky němuž alespoň poznal ve Lvově rodinu Karla Vladislava Zapa. Do Moskvy dorazil počátkem února 1843 a byl ohromen. První měsíce viděl carskou říši Slovanů v zářivých barvách, ale následovalo vystřízlivění. Po zkušenostech s chováním panstva k poddaným jako k otrokům, přetvářkou a povrchností církve a společenské elity se jeho názor v záchranu Ruskem razantně změnil. Když ruský pán nechá žít v bídě svého poddaného, jak asi bude vypadat vztah Ruské země k jiným zemím slovanským? Nakonec mezi ním a jeho ruskými živiteli došlo k roztržce a Havlíček v červenci 1844 opustil zemi. Zkušenosti z této cesty následně sepsal, a vznikly tak dodnes známé Obrazy z Rus.

Havlíčka sice v Rusku mnohé zklamalo, obdivoval však výstavnost Moskvy: "Kdyby bylo možné rozsypat ji, kamennou matičku po celé Evropě, ještě by se z ní dostalo každému městu několik krásných stavení." V Rusku se rodily Havlíčkovy literární plány do budoucna. Své spisovatelské ambice tehdy promítal především do oněch "malých nádobek", jak nazýval epigramy, s nimiž se svěřoval svému příteli Tadeáši Klejzarovi.