Osudové ženy KHB - Josefa Dvořáková Havlíčková Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

JOSEFA DVOŘÁKOVÁ HAVLÍČKOVÁ 1791 - 1884

Život Karla Havlíčka byl do velké míry ovlivněn ženami. První ženou, která na něj velice působila, byla jeho matka, Josefa Havlíčková. Havlíček matku velmi miloval, o čemž svědčí dopisy dochované z dob jeho studií, v kterých ji informoval o svých činnostech nebo žádal o nějaké potřebné věci. Havlíček psal i otci, ale dopisy adresované matce byly častější.

Byla dcerou sládka z Horní Cerekve. Měla 7 dětí, jenom 4 odrostly. Pohřbila během života čtyři děti, muže, snachu Julii a vnučku Zdeňku. Nešťastný úraz hlavy jí v posledních čtyřech letech ulehčil tragický úděl matky, která přežila své děti - zapomněla na Karlovu smrt a vrátila se v paměti do minulosti, kdy Karel žil na Rusi. Až do své smrti očekávala jeho návrat.