Dnes už neexistující budova, ve které sídlila první stálá česká divadelní scéna, stála na rohu Ratvitova (dnes Žerotínova) náměstí a ulice Veveří, kde sídlil hostinec U Markovských. Družstvo české Národního divadla v Brně budovu koupilo v roce 1883 a prostory původního tanečního sálu byly upraveny na provizorní divadlo. Slavnostní otevření v listopadu 1884 bylo pro brněnské české obyvatelstvo zásadní událostí. V divadle se hrála opera , opereta i činohra v české jazyce a velká pozornost byla věnována českým autorům. Členem výboru Družstva coby zřizovatele této scény byl také Leoš Janáček, který zde v roce 1894 dirigoval premiéru své opery Počátek románu. Do dějin se však skromné divadlo zapsalo v roce 1904, kdy zde poprvé zazněla Janáčkova opera Její pastorkyňa.
Během druhé světové války byla budova poškozena, ale i po rekonstrukci se následek válečného bombardování projevoval. V roce 1952 musela být část domu stržena a v roce 1973 byl objekt definitivně zbourán. Na jeho místě vyrostl takzvaný Bílý dům. Divadelní scéna, která měla být jen provizorní, nakonec sloužila brněnskému Národnímu divadlu 68 sezon. Nové divadelní budovy se Brno dočkalo až v roce 1965, kdy bylo vystavěno Janáčkovo divadlo, dnes sídlo souborů Janáčkovy opery a Baletu Národního divadla Brno.
Potud text na informační tabuli v místě, kde původní budova stála. Zřízení českého divadla v Brně bylo počinem mimořádným. Brno bylo blízko Vídni a jeho prorakouskou orientaci tepal už v revolučním roce 1848 Karel Havlíček Borovský: "Nejlepší a nejplatnější věc, která se o Brnu říci může, jest: Brno opičí se po Vídni. Skutečně se Brno snížilo až za předměstí Vídně. Brno nemá nikdy svůj úsudek, ale čeká vždy, až co Vídeň řekne!!" Z návštěvy Brna a setkání s "obyčejnými" lidmi však měl poměrně dobrý pocit: "První věc, která mne nesmírně překvapila, bylo velmi zhusta mluvení české (neb jak tam říkají, moravské), na ulicích, skoro celá pracující třída lidu jest slovanská, a jenom honorace považuje sebe za německou, ačkoli štíty na domech hlásají samá českomoravská jména." Právě proto mělo zřízení českého divadla tak velkou důležitost pro národní uvědomění Brňanů!
Karel Havlíček se ostatně vrátil do Brna ještě třikrát po své smrti - třikrát tu v Národním divadle byla do repertoáru zařazena hra "Karel Havlíček Borovský", a sice v sezonách 1905-1906, 1917-1918 a nakonec v letech 1921-1923 při příležitosti stého výročí narození KHB. Premiéra byla 28.10.1921 a hra byla hrána přesně dva roky. Autorem hry byl český herec, režisér a autor divadelních her Ferdinand František Šamberk (1838-1904), se stálým angažmá v Národním divadle v Praze. Kromě asi desítky frašek sepsal také dvě hry o známých postavách národního obrození, a sice kromě KHB také o J.K.Tylovi. A také je nutné zmínit českého herce, výtvarníka, scénografa a režiséra (nejen) této hry Jaroslava Auerswalda (1870-1931), který většinu své kariéry spojil právě s brněnským Národním divadlem. Je pohřben na Ústředním hřbitově města Brna a s jeho jménem se dodnes můžeme setkat v jedné uličce v Brně-Zábrdovicích.