Koníkov Traditional Geocache

Historický vznik obce je datován přibližně rokem 1715. Tehdy došlo k vymýcení lesů v okolí Koníkova a Odrance za účelem průmyslu. Držitelé novoměstského panství, do něhož spadaly i zdejší lesy, dostali svolení nově vymýcené holiny již neosázet, a umožnili tak zdejším dělníkům, aby paseku Na Koníkově osídlili a půdu si obdělávali ke svým potřebám. Prvními osadníky se tak stali dřevorubci, uhlíři a horníci. Těm v jejich práci často pomáhali koně, což zřejmě stojí za pojmenováním obce.

Z dochovaných historických map vyplývá, že v počátcích vzniku obce zde stálo deset chalup. Vrchnost se rozhodla ukončit rozšiřující se osidlování a zřídit zde řádnou osadu, a tak zde v roce 1735 vznikla nová obec nazvaná Paseky. Jako činžovní osada je Koníkov poprvé uveden v dominikální fasi ze 7. července 1750.

O pár let později v roce 1761 se obec dočkala vlastního pečetidla. Bylo kovové, ve znakovém poli se nacházel běžící koník a nápis na něm byl tohoto znění: PECET · DEDINI · OBCE · KONIKOVA · 1761. Razidlo je uloženo ve fondech Moravského zemského archivu.

V roce 1866 se krajem prohnala pruská vojska, která mířila do války s Rakouskem-Uherskem. Přestože měli Prusové z vrchního velitelství přísně nakázáno chovat se slušně, v Koníkově rozkazy porušili a vyprovokovali ozbrojenou šarvátku. Vtrhli do místní hospody a vyrabovali zásoby kořalky ve sklepě. Hospodský Tlustoš si křivdu na svém majetku nenechal líbit. Rozzuřil se a se sekerou v ruce nepřátelům vyhrožoval, že je zabije. Byl to jediný doložený případ ozbrojeného odporu proti Prusům v regionu. Přesilou byl ale hospodský poražen. Zásluhu na zachování jeho života měla zřejmě jeho žena s dítětem v náručí, která uprosila Prusy, aby ho zcela neutloukli. Zásoby kořalky ale vojáci dočista zplundrovali. Ráno armáda odtáhla směrem na jih. U Tišnova se pak strhla velká a krvavá jezdecká bitva s rakouskými vojsky. Hospodský však po sečtení dluhů a výloh za léčení musel hospodu zavřít. Prusové tak závažně uškodili rozvoji zdejšího podnikání.

Ani tak malé obci, jako je Koníkov, se nevyhla I. světová válka. Muži byli postupně odváděni do armády a mnozí z nich se nevrátili. Koníkovští muži byli odváděni v těchto počtech:

Obyvatelé Koníkova se živili polním hospodářstvím a v dobách války také šitím vojenského oděvu. Zhruba mezi lety 1910 až 1922 se zde provozovalo síťkování, což byla činnost vhodná i pro školní děti. Významné bylo také tkalcovství. Sukno se tkalo na verštatu (tkalcovský stav), a když bylo hotové, vozilo se k faktorovi do Jimramova. S příchodem války tkalcovství ustalo. Do roku 1893 se ve zdejších pazdernách třel len, což byla hlavně ženská práce. Len se prodával jen vytřený, a proto bylo nutno jej zpracovávat. Začátkem 19. století se ve zdejších lesích dolovala železná ruda. Dosud se místu, kde se železná ruda dobývala, říká Rudy, a jsou tam dodnes patrné hluboké jámy. Nejvýznamnějším zdrojem obživy byl však pro místní odjakživa les. Dřevo se zde pálilo v milířích na dřevěné uhlí. Ze dřeva se také vyráběly šindele na prodej. Do lesů se rovněž chodilo pást dobytek, neboť u chalup nebylo žádných luk.

To, jak moc se v průběhu let změnila příroda kolem nás, můžeme pozorovat v historických záznamech o původním stavu lesů. První odborný popis pro oblast Českomoravské vrchoviny vznikl ve 20. století. Lesy v okolí Nového Města byly zařazeny do podoblasti horských poloh. Oproti současnosti se lišily hlavně druhovou skladbou. Hlavními dřevinami byla jedle a buk, zastoupení smrku nebylo velké. V 17. a 18. století měla jedle velké rozšíření, avšak během 19. století rychle poklesla na dnešní nepatrné procento. Dále byl významně zastoupen javor klen, ojediněle jilm horský a mléč, mokřadní plochy zaujímala olše lepkavá. Dub ani borovice se zde téměř nevyskytovaly.

Současné druhové zastoupení lesů ve Žďárských vrších je značně jiné. Zcela dominuje smrk (86,2 %), následuje borovice, nepůvodní modřín a ostatní jehličnany, ale jedle jen 1%. Velmi nízké je i zastoupení buku, dále olše, břízy a ostatní listnaté dřeviny.

Po roce 1918 postavil na vrchu s rozhledem pan Method Koutník tzv. Metodku. V roce 1919 byl Koníkov ustaven jako samostatná obec. V r. 1923 v Koníkově ustavili spolek divadelních ochotníků.

Metodka dnes
zdroj: web mapio.net

Za II. světové války probíhaly v celé oblasti Žďárských vrchů partyzánské odboje. Rovněž v kraji Koníkova probíhaly přesuny osob v ilegalitě, uprchlých válečných zajatců a partyzánů. Mnozí z nich našli oporu v domě koníkovského hajného Jaroslava Zeleného.

Situace se zvlášť vyhrotila v závěru války. V průběhu roku 1944 začala zvýšená činnost partyzánských oddílů složených ze sovětských a našich výsadkářů. V zimě 1945 partyzánský oddíl Jermak obsadil Odranec. Dne 8. února byla v Koníkově prsovedena protipartyzánská akce. Po přestřelce zemřela devatenáctiletá Rufina Nikolajevna Krasavinová, gardový podporučík zdravotní služby. Partyzáni z oddílu Dr. Miroslav Tyrš štěstím unikli zátahu. V Koníkově bylo zatčeno šest tamních mužů, z nich František Laštovička a František Olejník byli posláni do koncentračního tábora Mauthausen a již se nevrátili. V dubnu stále narůstaly partyzánské akce. Ve dnech 21. a 24. 4. partyzáni z Jermaku zastřelili podle svého přesvědčení původce zátahu v Koníkově. O den později v Jimramově odstřelili jeden mostní pilíř. Dne 26. 4. bylo Brno osvobozeno sovětskou armádou. Nastal hromadný útěk Němců z Brněnska na západ. 5. 5. se začaly organizovat složky českého odporu. 7. 5. začala nacistická armáda ustupovat od Jimramova na Nové Město, proudy prchajících dojáků a civilistů pokračovaly až do 9.5.. Dne 10. 5. přijela rumunská armáda.

Obcí prochází dvě naučné stezky: NS Po stopách posledního vlka a NS Metodka. Ani jedna zatím nemá multinku. :-) V zimě tudy prochází běžkařská trať. Obcí také vede žlutá turistická značka, která spojuje vrcholy Kamenice a Metodka, dále modrá trasa a cyklotrasy 1 a 4342.

Asi 27 současných obyvatel Koníkova pátralo po důvodech, pro které by bylo možno uspořádat historicky první setkání rodáků, které je spíše výsadou větších obcí. Důvod se našel. Bylo jím výročí 255 let od výroby pečetidla obce Koníkova. V roce 2016 se tak konala velká sláva. Obec si z archivu zapůjčila originální pečetidlo a pro každého návštěvníka nechala vyrobit jednu originální pečeť, stejně jako almanach, z něhož čerpá informace tento listing.

Na oslavě samozřejmě nesměli chybět koníci. Ti byli na Koníkově odjakživa klíčovým pomocníkem při tahání dřeva. Při velké kalamitě v letech 1997 - 98 jich tu bylo na třicet ze všech koutů republiky a pomáhali svážet popadané dřevo. Také se vypráví, že zde žili za války zloději koní - schovávali je v podzemí.

na koníkovské oslavě rodáků 2016 nesměli chybět koníci
foto zaslala paní Květa Konárová

V roce 2014 došlo k opravě autobusové zastávky Věcov - Koníkov, do níž vás zavede tato keška. Místní silniční zatáčka doslova přitahuje karamboly, a tak do zastávky v roce 2013 nabouralo auto a část budky se sesunula. Paní Květa Konárová, obyvatelka Koníkova, dostala v roce 2018 nápad zřídit zde útulnou knihobudku, pro niž do začátku sehnala pár knih, které by jinak skončily ve sběru. Zároveň se stala neoficiálním patronem zastávky. Chodí sem pravidelně budku udržovat, několikrát do roka maluje na skla oken různé pohádkové motivy, a vůbec o zastávku dokonale pečuje. Proto je tak hezká.

V roce 2016 zastávka posloužila při slavnosti rodáků jako stánek pro prodej upomínových předmětů. Budka však žije čilým společenským životem již od svého začátku. V 70. letech sem nosily maminky na očkování svá miminka za paní doktorkou, také se tu očkovali psi, občas zde přespávají trempové, zastavují motorkáři, sběrači borůvek zde předávají plné kyblíky, je to oblíbené místo pro rande, předávku školáčků, startovní místo pro lyžaře, a mnoho dalšího. A samozřejmě se tu vyměňují knihy.

Také vy tu můžete strávit příjemný čas, posedět, a třeba si něco přečíst při čekání na autobus. Kešku jistě najdete v mžiku. Pokud by vám však hledání dělalo přesto problémy, můžete zavolat na SOS tísňovou linku 723 599 073.

Autobusová zastávka žije čilým společenským životem.
Při velké oslavě r. 2016 posloužila jako stánek se suvenýry.
foto zaslala paní Květa Konárová

Přeji vám příjemnou zábavu a úspěšný lov.
A buďte na krabičku hodní!