Co je zde dnes a jak to tu vypadalo dříve? Zkusme trochu nakouknout pomyslným oknem do minulosti. Kdyby se našel někdo, kdo by měl o místu nějaké další informace a nebo zajímavé fotografie ať mě prosím kontaktuje - doplním je do listingu.
Modřanský cukrovar
KDY: ve čtvrtek 10.6.2021 v 18:00 (zdržíme se do 19:00)
KDE: na výchozích souřadnicích, které jsou pod komínem bývalého cukrovaru
Cukrovar Modřany je zaniklý objekt, který se nacházel na pravém břehu Vltavy v jihozápadní části Modřan. Jedná se o poslední provozovaný pražský cukrovar. Do dnešního dne se dochoval pouze 53 metrový komín z roku 1927, pod kterým se sejdeme.
Cukrovar byl postaven na pozemcích bývalého Panského mlýna, které roku 1861 koupil stavitel Antonín Zloch. Budova Panského mlýnu čp. 52 byla zachována až do roku 1928 a sloužila jako kanceláře, a nebo podle některých pramenů jako služební byty. Ještě téhož roku Zloch prodává rozestavěný cukrovar Ferdinandu Urbánkovi, který objekt dokončuje.
První strojní zařízení dodala a montovala strojírna Daněk a spol. Kolaudace stavby se konala 15. října 1861. Povolení k provozu vydalo hejtmanství ve Zbraslavi ke dni 31. října 1861. Po necelém roce od zahájení provozu se tu denně se zpracovalo asi 40 tun řepy při denní spotřebě 15 až 18 tun uhlí. Dále bylo třeba 220 kg kyseliny sírové a 150 kg spódia (kostního uhlí). Vyrábělo se tu zboží "melis" a "lomby". Melis byl čistší surový cukr ve tvaru homolí o hmotnosti 5 až 25 kg. Zeleného syrobu bylo používáno při plnění větších forem lomby o hmotnosti 30 až 40 kg, které se po ztvrdnutí drtily na surový cukr k prodeji.
Již krátce po založení cukrovaru usilovali první majitelé o stabilizaci svého postavení mezi ostatními závody. Jedním z projevů této snahy bylo použití ochranné známky. Ta byla úředně schválena 26. ledna 1862. Dvouocasý lev v ní symbolizuje české podnikání. Později k němu přibyla šesticípá hvězda, jako symbol židovského finančního kapitálu, a kotva, znamenající, že veškerý export se nakládal do lodí přes Hamburk, i když šel do jugoslávských přístavů. Dole umístěné číslo B 280 znamená, že sídlo finanční správy bylo ve Vídni a písmeno B je odvozeno od německého názvu Čech - Böhmen. V době druhé světové války bylo rozhodnuto symbol hvězdy ze znaku odstranit, ale už k tomu nedošlo, pouze se ochranná známka na čas přestala používat.
Na jaře roku 1881 se majitelé cukrovaru dohodli s vedením Českých obchodních drah na výstavbě vlečky. Trať vedla pouze z Vršovic do Modřan a sloužila v prvé řadě pro dopravu řepy. První náklad, 9 vagonů řepy, přivezla lokomotiva 16. listopadu 1881. Už 1. března následujícího roku však byla trať slavnostně odevzdána veřejnosti příjezdem prvního osobního vlaku.
V roce 1882 došlo k rozsáhlé modernizaci cukrovaru. Uvedením rozšířeného provozu byl pověřen první ředitel Josef Mühl, záhy však přebral vedení Bedřich F. Gross, který měl až do roku 1887 na rozvoj závodu nesmírný vliv.
Řepa se v modřanském cukrovaru prala už ve strojní pračce. Byl to pokrok oproti menším závodům, kde se řepa dosud drhla ručně. Vypraná řepa se strouhala na velikých struhadlech na kaši. Získanou kaší se plnily pytlíky utkané z jemných provázků po 4 až 5 kg. Jednotlivé pytlíky se proložily vrbovým proutím a navršily do ručního lisu. Vylisovaná šťáva se čeřila za studena kyselinou sírovou. Pak se čeřicí pánev ohřála přímým ohněm a přidávalo se patřičné množství vápna. Když teplota šťávy dosáhla 94 °C, oheň se vyhrabal a pod pánev se nastříkala voda. Odpařování se provádělo na otevřených pánvích. Při dosažení hustoty sacharizace se šťáva z pánve vypouštěla přes plátěné pytlíky, které měly funkci filtrů. Pak se filtrovalo přes spódium. Po filtraci se zahušťování opakovalo, přičemž se prováděly různé čisticí operace, jako přidávání vaječného bílku a později vápenného mléka. Pěna se sbírala nebo šlehala lískovými pruty, aby se srazila. Zahuštěná šťáva se plnila na půdách do kadlubů ve tvaru homole, ochladila a promíchávala dřevěnými noži. Na správném promíchání byla závislá stejnoměrnost krystalizace cukru a potom úspěšné vyklopení homole z kadlubu. Homole melis, které měly barvu surového cukru, byly hlavním produktem modřanského cukrovaru.
V roce 1889 začalo první větší rozšiřování závodu, především rafinerie pro čištění cukru. Na slavné Jubilejní výstavě v roce 1891 cukrovar prezentuje svoje výrobky. Na kontě má 20 tisíc tun rafinovaného cukru. Zaměstnává 60 mužů a 197 žen. Cukrovar měl 35 parních strojů o výkonu 489 kW. Po zřízení rafinerie se vyráběly bílé homole, a to až do roku 1939. Homole po spodním odříznutí vážila v průměru 12,5 kg. Celý výrobní proces na půdách, v sušárně a balírně trval 14 dní.
Druhá velká rekonstrukce proběhla v roce 1906. Výrobní kapacita byla zvýšena na zpracování 800 tun řepy za den. V meziválečném období došlo k další modernizaci závodu a jeho postupné přeměně na potravinářský kombinát. Jednalo se o produkci kávových kostek, limonády, marmelády a šuměnek. Čajové kostky Elča (Elitní čaj - kostka cukru cca 45×45×15 mm s prohlubní, kde byl uložen černý čaj s citronovou či rumovou esencí – bonbonem – pro přípravu 0,5 l čaje) byly patentované v roce 1933. (Domy z druhé etapy projektu U cukrovaru se budou jmenovat Elča a Emča). V sodovkárně byla vyráběna výborná a žádaná sladká limodána „Lojzička“, „Modřanka“ a „Citrus“. Dalším produktem od roku 1934 byly bílé nebo barevné kostky cukru zvané bridge (bridž). Charakteristický byl především jejich tvar. Výroba džemů a marmelád se rozběhla v roce 1936. Suroviny se nakupovaly, například brusinky až z Finska. Aby měl podnik vlastní zdroj ovoce, byly všechny okolní pozemky osázeny peckovinami. Celkem bylo vysazeno 900 stromů. Roku 1936 do Modřan přesídlila bonbonárna "RA RA" s vysoce kvalitními čokoládovými výrobky.
Po skončení druhé světové války byl cukrovar Modřany součástí České společnosti pro průmysl cukerní v Praze. Výroba na kávovně byla ukončena a bonbonárna "RA RA" zrušena. Koncem sedmdesátých let byla další existence cukrovaru Modřany značně nejistá. 1. ledna 1979 však vznikla Výzkumná a vývojová základna cukrovarnického průmyslu, do níž byl začleněn Výzkumný ústav cukrovarnický a cukrovar Modřany jako experimentální závod.
Novodobá historie cukrovaru začíná v roce 1989. Závod se stává součástí státní akciové společnosti Cukrspol Praha-Modřany a v jejím rámci je privatizován. Úpadek cukrovarnického průmyslu a nemožnost dalšího ekonomického rozvoje po devadesátých letech vedla k ukončení provozu na přelomu let 2001 až 2002. V roce 2005 došlo ke stržení všech budov. Na místě vznikne výstavba bytových domů.
Tak zase někdy příště na viděnou.