Významné slovanské hradiště z 8. a 9. století, patrně jedno z nejstarších v Západních Čechách. Vzniklo na místě dávného sídla z doby halštatské.
Zachovaly se terénní valy, ohraničující vnitřní hradiště na západní straně Holého vrchu, méně zřetelný je val položený na východním okraji temene, a který pravděpodobně vymezoval předhradí.
Uvádí se, že v této lokalitě bylo v roce 1836 poprvé v Evropě objeveno takzvané spečení valu, tedy deformace použitého materiálu (písku, kamene) požárem.