Rodiče Otmara Riedla i rodiče jeho matky Anny jsou pohřbeni na kroměřížském hřbitově.

Otmar Riedl byl první, kdo z první vlny výsadků organizovaných zvláštní skupinou "D", známou i jako "Skupina ZÚ" (zvláštních úkolů) MNO v Londýně odletěl s kurýrním úkolem z Anglie směr Protektorát Čechy a Morava. Byl první, kdo vyskočil z letadla a první, kdo vinou navigace seskočil úplně někde jinde. Informace o prvním výsadku s krycím názvem Operace Benjamin můžete získat při odlovu kešky GC24FQT, případně si pročíst část válečných vzpomínek Otmara Riedla, jak je zaznamenal holešovský prozaik, romanopisec, redaktor a autor literatury faktu o odbojovém hnutí Miroslav Neumann (*3. 6. 1921 - †24. 11. 2009):

Po ukončení aktivní vojenské služby v roce 1938 jsem se jako absolvent Baťovy školy práce hlásil o práci na obchodním zahraničním úseku ve Zlíně. Byl jsem přijat a poslán s několika mládenci do jednotlivých prodejen naší firmy v Jugoslávii. Po vypuknutí II. světové války a později v průběhu bojů v Jugoslávii jsem s několika dalšími vlastenci uprchl přes Řecko a Turecko do Bejrutu. Zde jsme nastoupili na loď, se kterou jsme o vánočních svátcích přistáli v Marseille. Odtud jsme dojeli do Agde, kde byl pro Čechoslováky zřízen výcvikový tábor. Z nás pak byly sestaveny tři pluky, které se po skončení výcviku a závěrečné slavnostní přehlídce přesunuly na frontu. Ocitli jsme se přímo v centru těžkých bojů, kde perfektně vyzbrojená armáda Wehrmachtu dávala Francouzům "na frak". Vázla dodávka munice i proviantu. Všude panoval zmatek, znásobený útoky Luftwaffe, nacistických pancéřů a zrádné "páté kolony". Navzdory hrdinství a sebeobětování našich vojáků jsme ustupovali až k řece Loiře, kde jsme udrželi svěřený úsek víc než dva dny a umožnili velké části francouzské armády se zachránit na druhém břehu. Avšak nacistická vojska se dostala přes řeku na jiných úsecích a tak jsme byli donuceni ustoupit i my. Naprosto vyčerpaní jsme dorazili do francouzského přístavu Séte a na poslední chvíli se nalodili na egyptskou loď Ab El Farak. Ta nás dopravila do Liverpoolu. Odtud jsme vlakem přejeli do kempu československých vojáků v zámku Cholmondeley. Po zotavení a převlečení do nových anglických uniforem nám tady začal i nový život. Mnoho z nás, hlavně bývalých letců, se hlásilo k letectvu a po krátkém přeškolení se přímo zapojilo do letecké bitvy o Británii. Než jsem se mohl rozmyslet, kam se přihlásím, byl jsem povolán na táborové velitelství, kde na mě čekali pracovníci II. zpravodajského oddělení plukovníka Moravce - kpt. Šuster a mjr. Paleček. Tázali se mne, zda bych se nechtěl vrátit do vlasti a provést tam určený úkol. Když jsem souhlasil, pozvali mne do Londýna, kde jsem absolvoval speciální výcvik. Zde jsem zažil několik těžkých náletů Luftwaffe. Obdivoval jsem se zdejším obyvatelům, kteří dokázali v těchto nelidských podmínkách nejen žít, ale ještě pracovat. Pak jsem byl seznámen se svým posláním. Těsně před odletem jsem byl pozván do kanceláře prezidenta E. Beneše. Ten mne laskavě přijal a diktoval mi své poselství domácímu odboji. Počátkem dubna 1941 mne posadili do letadla a kpt. Šuster mi předal krystaly pro vysílačku a udělil poslední pokyny. Po vysazení na ploše Křečhoř u Kolína jsem se měl přesunout do Prahy a prostřednictvím pracovníka vinohradské spořitelny navázat spojení s tamější ilegální organizací. V důsledku špatného počasí a omylem navigátora jsem byl vysazen na neznámém místě. Snažil jsem se zjistit, kde se vlastně nacházím. Teprve až jsem dorazil k opuštěnému seníku jsem z německý psané vyhlášky vyčetl, že se nacházím na území bývalého Rakouska v okrese Landek. Krystaly s batohem jsem ukryl pod můstkem horského potoka a po jeho proudu jsem se vydal hledat nějakou samotu. Jakmile jsem vycházel z lesa, padl jsem přímo do rukou financů, kteří mne zadrželi a v nejbližší vesnici předali četníkům. Na jejich stanici jsem byl podroben výslechu, ale předstíral jsem, že nerozumím německy. Proto poslali pro tlumočníka. Než se dostavil, získal jsem čas, abych si vymyslil legendu, která by odpovídala situaci. Vypovídal jsem v tom smyslu, že jsem byl od počátku války zaměstnán v prodejně firmy Baťa v Jugoslávii. Pracovní i finanční podmínky se tam v poslední době zhoršily tak, že jsem se chtěl vrátit domů. Protože mne nechtěli pustit, utekl jsem a při přecházení hranice zabloudil. Uvedl jsem adresu firmy Baťa ve Zlíně a svých rodičů v Protektorátu. Zřejmě tyto údaje si ověřili a dostal jsem se před soud v Landshutu. Za nedovolené překročení hranice mne odsoudili na tři měsíce. Po odpykání trestu mne eskortovali na hranice do Břeclavi, odkud mne převzali čeští četníci a "šupem" dovezli do mé rodné obce. Tady se mne ujal obecní tajemník ing. Zikmund, který mi vystavil potřebné doklady, včetně potravinových lístků. Vedoucí osobního oddělení fy Baťa ve Zlíně pan Vycoudilík mne poslal do prodejny v Českých Budějovicích, abych zmizel zlínskému gestapu z očí. Cestou tam jsem se zastavil v Praze a navštívil vinohradskou spořitelnu. V její hale jsem se smluveným časopisem v ruce čekal marně celé dopoledne, ale nikdo za mnou nepřišel. Způsobilo to zřejmě zpoždění o tři měsíce, strávené ve vězení. Nastoupil jsem do zaměstnání a mé další pokusy o navázání spojení skončily nezdarem. Pak bylo vyhlášeno 1. stanné právo a po Heydrichově smrti další. V rozhlase a na nárožích, polepených vyhláškami, byly denně oznamovány dlouhé řady jmen popravených pomocníků parašutistů i dalších vlastenců. V nejistotě i obavách před odhalením jsem prožil nekonečné dny. V závěru války se mi konečně podařilo vstoupit do místní ilegální organizace a v jejich řadách se účastnit osvobozeneckých bojů. V květnu 1945 jsem se na Ministerstvu národní obrany setkal s majorem Palečkem, který byl notně překvapen, protože mne v Londýně považovali za mrtvého. Byl velice rád, protože jsem byl ze všech parašutistů, posílaných do vlasti v letech 1941 až 1943 jediný, který to přežil.

Otmar Riedl byl 16. října 1990 jmenován podplukovníkem v záloze. Zemřel v Holešově 10. října 1994 a byl pochován na místním hřbitově.

Zdroje :

• MZA Brno: Výpisy z matrik pro kroměřížské předměstí Bělidla
• PEŘINKA František Vácslav, Dějiny města Kroměříže; Kroměříž: Obecní rada města Kroměříže 1913
• Týdeník Kroměřížska 4.5.1995: Vzpomínka na pplk. v záloze Otmara RIEDLA - Miroslav Neumann Holešov
• WIKIPEDIE: Stránky věnované Otmaru Riedlovi a Operaci Benjamin