Nádraží Praha - Dejvice
Vážené kačerstvo,
dovolujeme si Vás pozvat na krátkou procházku po bezprostředním okolí Dejvického nádraží.
Historie Dejvického nádraží sahá daleko do roku 1830. Dne 21. května 1830 byl zprovozněn první úsek Lánské koněspřežné dráhy, která sloužila k dopravě dřeva z křivoklátských lesů. Dráha měla rozchod 1120 mm a první úsek začínal u Bruské či Písecké brány ( poblíž dnešní stanice Praha - Dejvice ) a končil ve stanici Kladno - Vejhybka ( dnešní nádraží Kladno ). Ještě téhož roku byla dráha prodloužena přes Stochov do Lán a roku 1833 do Píně, jihozápadně od Lán. Pro ekonomický neúspěch byl veřejný provoz roku 1834 zastaven a dráha začala rychle chátrat. V roce 1836 si dráhu pronajal podnikatel Schimann. V té době bylo provozuschopných pouze 12 km tratě. Schimann provedl rekonstrukci, po níž dráha byla schopna vozit dříví a uhlí až do přestavby v roce 1863.
Dráhu převzal kníže Karel Egon II. z Fǔrstenberka, největší věřitel, majitel lánských lesů. V roce 1839 ho císař Ferdinad I. Dobrotivý zprostil povinnosti dostavět trať až do Plzně, protože původní plán se ukázal málo reálným. Dráha sloužila zejména k dopravě dříví, stavebního kamene, případně i obilí a později i uhlí do Prahy. S osobní dopravou se původně nepočítalo.
Roku 1846 obdržel Fǔrstenberk padesátileté císařské privilegium pro stavbu odbočné trati k buštěhradským dolům a požádal o povolení přestavět stávající dráhu na parní pohon a na normální rozchod ( 1435 mm ) a napojit ji v Praze na podmokelskou státní dráhu. V důsledku revoluce roku 1848 byl projekt odložen. Kladenské uhelné těžařstvo prosazovalo raději dráhu z Kladna do Kralup. Teprve 20. listopadu 1855 získala koncesi pro provoz pražsko-lánské koněspřežky „Buštěhradská železniční společnost“, v níž byly kapitálově zastoupené těžařské společnosti, a Fürstenberk byl donucen postavit i trať do Kralup. Nádraží se stalo pražským překladištěm kladenského uhlí jehož význam v době průmyslové revoluce postupně vzrůstá. Roku 1863 byla dráha přestavěna na normální rozchod a parní provoz a roku 1866 prodloužena přes tunel ve Stromovce na nádraží Praha - Bubny, kde se trať napojila na trať rakouské společnosti Státní dráhy a přes Negrelliho viadukt mohly vlaky dojíždět na Státní, dnes Masarykovo nádraží. Od této přestavby se trati říkalo Buštěhradská dráha. Zestátněna byla roku 1923.
Stanice byla původně umístěna vně města u křižovatky cest za Píseckou bránou, nedostatečné dopravní spojení této lokality s centrem města vyřešila tehdy zbudovaná Chotkova silnice. Z doby vzniku nádraží, z roku 1833 pochází i původní nádražní budova ( viz waypoint puvodní budova), která v šedesátých letech 19. století byla upravena a dosud stojí za kolejištěm naproti současné budově. V roce 1872 byl postaven vodojem (viz waypoint Historický vodojem ) a konečně roku 1873 byla postavena nová nádražní budova, tak jak ji známe dnes.
Za první republiky nádraží využíval prezident T. G. Masaryk pro cesty do lánského zámku. Roku 1927 byl zde zřízen prezidentský salonek s příjezdovou rampou a samostatným nástupištěm.
Informace k odlovu:
POHYBUJTE SE POUZE PO NÁSTUPIŠTÍCH, NEJVSTUPUJTE DO KOLEJÍ !
Na úvodních souřadnicích se nachází A sloupů, které podpírají střechu 1. nástupiště a B laviček.
Na stage 2 ( 3. nastupiště ) uvidíte návěstidlo, pod kterým je červený štítek s písmenem S a číslem C.
Na stage 3 ( 4. nastupistě ) uvidíte vedle kolejí bílý kamenný kilometrovník s číslem 3,D
Na stage 4 se nacházi Masarykova rampa, která má E schodů.
Na stage 5 ( je potřeba stát na mostě )uvidíte vedle kolejí rychlostník, který upravuje strojvedoucímu maximální povolenou rychlost F0 km/H
Keš hledejte na : N 50° 05.(A-2) (B-1) (C*2) E 014° 23.(D) (E+2) (F-6)
Click to verify coordinates
Děkujeme, že poklady v keši měníte v rámci fair-play, zejména u CWG. Také se nezdráhejte s uložením kinderbordelu ( prosíme kompletní kusy ), neboť víme, že georobotky to prostě vždycky potěsí :-)