Co je zde dnes a jak to tu vypadalo dříve? Zkusme trochu nakouknout pomyslným oknem do minulosti. Kdyby se našel někdo, kdo by měl o místu nějaké další informace a nebo zajímavé fotografie ať mě prosím kontaktuje - doplním je do listingu.
Inwaldova Zlíchovská sklárna
KDY: ve čtvrtek 20.5.2021 v 17:30 (zdržíme se do 18:30)
KDE: na výchozích souřadnicích, které se nyní nachází MeetFactory
Sklárna byla založená roku 1878 rakouským a českým podnikatelem Josefem Inwaldem (28.1.1837 - 19.5.1906). Inwald v té době už vlastnil dvě prosperující sklárny. Jednu v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) a druhou v Německém Šicendorfu (původně samostatná obec, dnes sloučená s Dobronínem, okres Jihlava). Později v roce 1885 byla výroba z Německobrodské sklárny zcela přesunuta do Německého Šicendorfu.
Zlíchovská sklárna patřila svojí rozlohou k největším v Rakousko - Uhersku. Ve svém největším rozmachu měla až 500 zaměstnanců. Ve dvou pecích se 24 pánvemi se vyrábělo jemně broušené křišťálové sklo, sklo lité, lisované, kryty na osvětlovací tělesa nebo luxusní duté sklo. Součástí sklárny byla dílna na leptání skla, malírny, brusírny a rytecké dílny. K přepravě byla využívaná železniční vlečka.
Roku 1893 Josef Inwald koupil opuštěnou sklárnu v Poděbradech (dnes Crystal Bohemia). Tato sklárna se specializovala na výrobu sifonových lahví. Další provoz byl roku 1898 zahájen v Hudcově u Teplic. Jednalo se o výrobu okenních skel. Tento provoz měl ještě další 2 závody, jeden se nacházel ve Velkém Březně a druhý ve Floridsdorfu u Vídně. V roce 1905 kupuje Inwald Rudolfovu huť v Dubí na Teplicku (bývalou válcovnu plechů). Firma rostla a výrazně se soustřeďovala na export. Vyváželo se do všech kontinentů. Inwald významně přispěl k proslulosti českého skla. Jednalo se o tyto výrobky – dekorativní a upomínkové sklo, běžné nápojové sklo včetně půllitrů, zavařovací sklenice, lampy veřejného osvětlení, interiérová svítidla a technické sklo.
Josef Inwald za svůj život získal celou řadu ocenění. Jeho sklárna byla vůbec první, která běžným zákazníkům skrze najaté designéry ukázala, že i oni mohou mít doma dobře vypadající věci. Po jeho smrti (19.5.1906) převzal podnik jeho syn Oskar. Dne 10. června 1902 byl Josef Inweld s manželkou a synem Oskarem povýšen do šlechtického stavu s titulem von Waldtreu. Dále byl za šíření zahraničního obchodu se sklem vyznamenán zlatým záslužným křížem a byl jmenován rytířem španělského řádu Karla III. a držitelem srbského řádu Takovského IV. třídy.
Rudolfova huť, rok 1908
Nejznámějším výrobkem firmy je „nerozbitná“ sklenička Durit, která se vyráběla u Rudolfově huti. Durit byla původně obchodní značka pro materiál, který se objevil už v roce 1914. Tvar dodnes známé skleničky se objevuje až ve 20. letech min. století. Jejím autorem je pan Rudolf Schrötter, dnes bezesporu uznávaný praotec moderního československého lisovaného skla. Sklenička byla pro své užitkové vlastnosti zprvu určená zejména do provozů hromadného stravování, ale nakonec se stala běžnou součástí všech domácností. Byly čiré, modré, zelené i exkluzivní z bílého skla (Durit Opál). Název vznikl pravděpodobně podle hudební terminologie označující tvrdou stupnici slovem Dur. Sklenička byla odolná proti nárazu a dobře snášela vysoké teploty. Mívá pověst nerozbitné sklenice, ale to je mýtus. Ovšem, když už došlo k poškození, sklenička se rozbila doslova na tisíc kousků. Pan Schrötter vymyslel unikátní postup, duritky jsou z přepjatého skla. Sklo je lisované a kalené – ne vodou, ale v oleji. Rudolfova huť používala olej jako jediná na světě. Bohužel je tato výroba velmi náročná a 20% sklenic prasklo už při ponoření do oleje. Přesto byly velmi oblíbené a vyráběly se od 20. let min. století (podle některých pramenů je nejznámější tvar až z r. 1934) až do roku 1996. Po převratu v roce 1948 Rudolfova huť postupně ztrácela zahraniční trhy na Západě. Úpadek provozu se datuje od šedesátých let, kdy sice výroba chrlila statisíce duritek do školních a závodních jídelen, ale firma neinvestovala do mechanizace výroby. A tak se ještě v roce 1996 se duritky lisovaly v Dubí ručně. V nové konkurenci nemohla zastaralá výroba přežít.
Z produkce Rudolfovy hutě nebyl Durit jedinou legendou. Tvořil jen deset procent prodaných výrobků. Mnohem četnější tak bylo skleněné zboží s jinou značkou, lidově nazývanou "ixko" nebo "dvě hokejky". Podíváte-li se na dno starých klasických půllitrů, najdete vylisovaný kruh a v něm „ixko“ se třemi hvězdičkami. Jsou to zkřížené iniciály J. I. zakladatele sklárny Josefa Inwalda.
Dalším slavným výrobkem jsou ikonická svítidla z řady Modul od designéra Miloslava Prokopa. Ten za ně v roce 1928 získal cenu Elektrotechnického svazu československého. Díky své kvalitě se svítidla dostala do celého světa. Objednala si je například i restaurace na letišti ve francouzském Lyonu a k vidění jsou v domácnostech dodnes.
Provoz ve Zlíchovské sklárně byl během hospodářské krize roku 1932 omezen, podnik uzavřen o tři roky později a výroba byla přesunuta do severočeských závodů. Později byl celý podnik znárodněn. Zlíchovské budovy získalo v roce 1945 jako konfiskát ministerstvo zemědělství, které je přidělilo Jednotnému svazu českých zemědělců. Mezi lety 1989–2000 byla při stavbě Městského okruhu většina budov zbořena, zůstala jen budova v severní části, kterou roku 2002 zdevastovala stoletá povodeň. Po částečné adaptaci ji od roku 2005 využívá MeetFactory, o.p.s., neziskové mezinárodní centrum současného umění, založené roku 2001.
na obrázku z roku 1898 je v rámečku označeno co se dodnes zachovalo z původní sklárny
Tak zase někdy příště na viděnou.