Součást závodu BRAZDA 2020

Tato keš vznikla jako součást geocachingového závodu BRAZDA 2020, neboli Brutálního Rožnovského Adrenalinového Závodu Družstev Amatérů. Pokud rádi soutěžíte a máte rádi různá dobrodružství, neváhejte a zúčastněte se příštího ročníku!

Houbová pohádka

Byl jeden les av tom lese rostly houby. Rozbočovač Spousta. Ty houby spolu kamarádily. Hlavně ty malé, právě vykouknuté. Vyprávěly si vtipy, hrály různé hry a prováděly všelijaké taškařice. Člověk by nevěřil, jak i obyčejná houba dokáže lumpačit.

Starý moudrý hřib to věděl. Co on se nazlobil, když se po ránu lesem rozléhalo jejich chichotání tak silně, že ostatním hříbkům nadskakovaly klobouky. Stále nezbedy napomínal, poučoval, ale nadarmo. Nebylo dne, kdy by neprovedly nějakou neplechu. Píchaly se jehličím, házely po sobě hlínu a dokonce pokřikovaly na slimáky hanlivá slova! Veškerá snaha o převýchovu byla marná. Nepomáhalo vůbec nic. Ani výstražné historky starého moudrého hřibu o tom, jak téměř pokaždé taková zlobidla skončí.

Jednoho dne chodil po lese houbař. Měl gumové holínky, pletený svetr, v ruce košík a v kapse kudličku. Zlehka našlapoval a pozorně se rozhlížel kolem. Inu houbař. Starší zkušenější hříbky se krčily v mlází či pod spadaným listím, takže je téměř nebylo vidět. Houbař kolem nich prošel, aniž by si některé všiml. Tak chodil sem a tam, ale ačkoliv celý les houbově voněl, mimo tří prašivek nenašel nic. I zamířil k domovu. Když byl téměř na samém konci lesa, zaslechl prazvláštní smích a chichotání. Ušel pár kroků tím směrem. Chichotání sílilo. Ušel dalších pár kroků a chichotání zesílilo ještě víc. A když udělal poslední krok tím směrem, uslyšel ten prazvláštní smích docela zřetelně. Jak by ne, když se neposední hříbci navzájem lechtaly stébly trávy. Houbař zajásal. Než kukačka sedmkrát zakukala, měl košíček plný rozpustilých hub. Zvesela kráčel domů.
Od té doby žádná houba už nikdy nepromluvila.

CHOROŠ - Troudnatec kopytovitý ("troudnatý")    

je víceletá nejedlá dřevokazná houba z čeledi chorošovitých.

Plodnice má kopytovitý tvar a dosahuje 10-30 cm šířky a 7-15 cm výšky. Víceletá plodnice dosahuje až 50 cm šířky a 25 cm výšky. Povrch je pokrytý tvrdou, 1-3 mm silnou, matnou kůrou, která se barví dle stáří. Mladá kůra je červenohnědá, pak oříškově hnědá, ozdobená tmavšími, zvlněnými pásy. Přes zimu dostane kůra jednotnou šedou barvu a taková už zůstane, jen přirůstající vrstva je oříškově hnědá. Staré houby jsou šedé až tmavošedé, s nepravidelnými soustřednými pásy a rýhami. Spodní strana je zploštělá, šedě až šedohnědě ojíněná, při otlačení tmavne.

Plodnice přežívá až třicet let. Nejsilnější období růstu je mezi začátkem léta a podzimem.

V průběhu roku se mění složení atmosféry uvnitř kmenů stromů a dosahuje hodnot v maximálním případě až 60 % CO₂. Tato koncentrace CO₂ má zvlášť v letním období významný vliv na rozšiřování a růst mycelií hub.

Plodnice je bokem přirostlá ke kmeni nebo větvi buku v horských lesích, kde je nejhojnější. Roste však i v nížině, a to např. na břízách, topolech, javorech, dubech, lípách, ořešáku vlašském a habru.

Fomes fomentarius je všeobecně rozšířen od polárního kruhu až po Středomoří, přičemž ve střední Evropě se vyskytuje hlavně na bucích, kdežto ve Skandinávii a na vřesovištích a rašeliništích střední Evropy je jeho nejoblíbenějším stromem bříza, na jihu pak topol. Nálezy na jehličnanech jsou vzácné.

Troudnatec kopytovitý patří k nekrotrofně parazitickým i saprofytickým houbám. Saprofytická (hniložijná) houba je taková houba, jež získává energii degradací mrtvé organické hmoty rostlinného původu. Protože organickou hmotu dále rozkládá, je nazývána destruentem (rozkladačem). Tato houba má enzymy nutné k štěpení celulózy (celulázy) a ligninu (polyfenoloxidázy). K rozkladu dochází nejčastěji působením extracelulárních enzymů. Škodí na živých dřevinách, ale roste i na jejich odumřelých částech včetně pařezů.

Mycelium troudnatce kopytovitého proniká do dřeva stromů přes různá poranění na kmenech, vedle mechanických (polámané větve) rovněž mrazové trhliny, korní spály apod., což způsobuje hnilobu v hostiteli. V prasklinách se tvoří bílé syrrocium (podhoubí). Bílá hniloba rychle proniká a narušuje pevnost kmenů. Infekce je provázena vznikem mechanických trhlin na kmeni, které signalizují riziko statického selhání.

Troudnatec kopytovitý byl člověku prospěšný z několika důvodů. Už pravěcí lovci houbu užívali k zastavení krvácení. Plodnice troudnatce kopytovitého obsahují kyselinu listovou ze skupiny vitaminů B, jež je nutná pro tvorbu červených krvinek a rovněž ergosterol – provitamin B. Jejich schopnost zastavit krvácení se dlouho přisuzovala tříslovinám, které mají stahující účinky, později se však zjistilo, že obsahují anti-B aglutinin, látku, která shlukuje krevní tělíska v krevní skupině B. V lidovém léčitelství se používal k jednoduché dezinfekci ran.

Vysušené a vyklepané staré plodnice dávaly tzv. troud, který sloužil kdysi člověku k uchovávání a přenášení ohně; to bylo důležité v dobách, kdy člověk získával oheň jen s obtížemi. Později se troud používal při střelbě z mušket. Lidé přišli i na to, že se velké plodnice tohoto choroše dají po macerování v louhu vyklepat v tenké plsťovité pláty. Ty se pak sešívaly a dělaly se z nich vesty, rukávníky nebo čepice.