Keška je věnována místnímu rodákovi Otto Dietlovi.
Otto se narodil v malé osadě Ober Hammer (dnes zaniklé) kousek od Mnichova. Před válkou Otto pytlačil a také byl příležitostný pašerák. V roce 1943 narukoval na východní frontu jako mechanik do autokolony. Dlouho však na vojně nepobyl. Válka pro něj opravdu nebyla, nacisty prostě neměl rád. Sám si přivodil průstřel pravé ruky a tak se dostal do vojenské nemocnice v Polsku. V roce 1944 dostal dovolenou a vrátil se na Vánoce domů. Rozhodl se, že se na frontu nevrátí.
V lesích nedaleko svého rodného domu si postavil bunkr. Přes den z bunkru pozoroval dalekohledem své okolí. Měl z něj opravdu hezký výhled. Ven vycházel jen v noci. Potravu si opatřoval pytlačením anebo občas tajně zašel do chalupy svých rodičů. Když byl sníh, používal chůdy. Chůdy si vyrobil tak, že je na konci vyřezal do podoby jeleního kopýtka a tím při chůzi po nich nezanechal žádné stopy.
Po válečném zběhovi pátralo četnictvo. Při jedné výpravě za jídlem do Teplé byl prozrazen. V lednu 1945 na něj proběhly dva velké zátahy v síle asi sto mužů. Byla na něj vypsána odměna 50 000 marek, jak uváděly plakáty v obcích v okolí. Konec války se naštěstí blížil.
Jednoho dne poznal na nedaleké silnici uniformy amerických vojáků. Z bunkru vyšel za šera a zamířil do rodné chalupy. Doma byli nesmírně překvapeni, protože si mysleli, že byl chycen a popraven. Druhý den donesl z bunkru zásoby – dva králíky, čtyři slepice, 6 kilo srnčího. Rodina uspořádala velkou hostinu na uvítanou.
Po několika dnech se přihlásil na americké policii jako vojenský dezertér, který se od roku 1944 ukrýval v lesích. Nevěřili mu ani slovo. Prý aby jim bunkr ukázal. Otto souhlasil. Zavedl je hluboko do lesů, na planinu, uprostřed které byl nenápadný kopeček. Kapitán se na kopeček postavil a prohlásil, že žádný bunkr nevidí. Nato mu Otto odpověděl, že na něm stojí. Prostor byl 180 cm vysoký, od vchodu 2 m dlouhý a 1 a ½ metru široký. V bunkru měl kamínka a dřevěné potrubí k němu přivádělo vodu. Kapitán jen valil oči a uznale Ottu poplácal po ramenech.
Tak se Otto stal celebritou. Na bunkr se jezdili dívat z širokého okolí. Článek o Ottovi se dostal i do novin. Otto Dietl dostal potvrzení, že není zajatec, ale antifašista. Od té doby se více stýkal s Američany než s domorodci. Prozradil řadu aktivních nacistů, kteří byli hned zatčeni. Začal shánět všechno, co mohl potřebovat nebo zpeněžit. Opět se věnoval pytlačení. Své úlovky nabízel Američanům. Od Američanů dostával konzervy, sádlo, cigarety a další kontraband. Jídlo vyměňoval za kořalku. Na opuštěných místech v lese si zřizoval skrýše, do kterých ukládal zásoby. Skrýše si uměl dobře zabezpečit proti vykradení. Dokud tu byli Američané, žilo se mu dobře.
Jenomže Američané odešli. Nějakou dobu žil Otto ze svých ukrytých zásob. Zvláště kořalky měl požehnaně. Ta se stala nakonec jeho zkázou.
V padesátých letech ze z Otty stal pobuda a alkoholik. Holil nebožtíky v rakvích, skládal uhlí, topil v kotelnách. Bydlel na kraji Mnichova v č.p. 63 s vdovou Bertou Hornovou, jejíž manžel zahynul v koncentračním táboře. Po smrti družky to s ním šlo z kopce. V zimě 1965 byl nalezen mrtvý v hustém křoví, ve sněhu. Při ohledání místa okolí bylo kolem něho nalezeno několik prázdných lahví od rumu.
Jak na keš?
Na stage1 naleznete dřevěné potrubí. Jedná se o velkou vzácnost, chovejte se k němu opatrně. Není třeba se ho dotýkat! Hledejte hodnotu A.
Na stage2 naleznete pravou (původně měla výdřevu) skrýš nacistického kontrabandu. Hledejte hodnotu B. Okolní výzdoba pochází s druhé světové války. Nechte jí prosím být. Vracejte vše do původního stavu a pečlivě maskujte.
Finále nazeznete na souřadnicích: N 50° 1.183+A' E 12° 38.875+B'
Obrázky nakreslily Tereza Zieczowská a Cristina Korsusová (15 let, Cheb)
Keš je inspirována skutečným příběhem Otto Dietla uveřejněným na webových stránkách Hameliky (Ing. Richard Švandrlík).
Přeji příjemný odlov.
