Julius Pelikán
* 23. 2. 1887 Nové Veselí
† 17. 2. 1969 Olomouc
Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce Julia Pelikána st. a jeho manželky Anny, rozené Sobotkové, v domě čp. 35 v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. Obecnou školu navštěvoval v Novém Veselí, měšťanku pak ve Žďáří nad Sázavou. V letech 1901 až 1905 studoval na Odborné škole kamenické v Hořicích. V roce 1905 odešel na praxi do Německa, kde pobýval do roku 1908 a vystřídal zde řadu působišť. Poté studoval u profesora Josefa Václava Myslbeka na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1909 až 1913. Již během studií obdržel Turkovu cenu, která mu umožnila studijní pobyt v Paříži a Itálii.
Po studiích se usadil v Olomouci. Slibný umělcův rozlet byl přerušen vypuknutím první světové války.
Byl nucen narukovat, a přidělili ho do zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt Dušan Jurkovič nebo malíř Adolf Kašpar. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci. Po skončení války se Julius Pelikán vrací ke své tvorbě.
Za druhé světové války v letech 1942 až 1945 byl manželkou a nejstarším synem Vladimírem vězněn v internačních táborech ve Svatobořicích a na Kounicových kolejích v Brně. Po zkušenostech z válek se staly velké tématické plastiky s námětem odboje. Pozornost věnoval také komorním a dětským námětům a medailérské tvorbě a portrétům. Z materiálů používal nejčastěji kámen a bronz. Pracoval realistickou, monumentální formou. Vytvořil řadu pomníků na Moravě. Věnoval se i tvorbě portrétů v mramoru a drobných plastik, plaket a medailí. Zabýval se restaurováním kamenných plastik.
Julius Pelikán byl v letech 1913 až 1959 členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně.
Díla v Novém Veselí:
-
V parku - Pomník padlých se stojící postavou TG Masaryka. Pod jménem je nápis „PRAVDA VÍTĚZÍ“ a na boku seznam padlých. Nižší část pomníku je reliéfem pololežící ženy, která láme důtky, symbol utrpení. V levém dolním rohu stojí trojice šibenic.
-
Na nedaleké budově školy jsou umístěny busty Boženy Němcové a J.A. Komenského.
-
Na sokolovně pak z r. 1936 alegorické sochy Den (probouzející se děvčátko s kohoutem) a Noc (usínající děvčátko se sovou).
-
Pod kostelem u jižního vchodu stojí socha Svatého Václava (odhalena 1965), pravici opírá o štít s orlicí a v levici drží přilbu.
-
+ 6 děl na místním hrbitově, dominují Pelikánův povzdech z roku 1913 (na počest Bohouška Sterna, bratra sochařovy manželky) a reliéf Sochařství (připravil si pro vlastní hrob). Je tu i portrét sochařovy manželky Boženy, která zahynula v Osvětimi. Sochařova syna Vladimíra připomíná společné dílo jeho dětí - reliéf Ivy Vodrážkové a ležící plastika Víta Pelikána.
V tomto domě se také narodil:
učitel / malíř Alois Pohanka
* 21 . 6 . 1919 Nové Veselí
† Září 2004 Brno
Alois Pohanka absolvoval Učitelský ústav ve Znojmě a Pedagogickou fakultu v Brně a krátkou dobu na dovolené na Moravě. Věnoval se kresbě, malbě i grafce, časté vystavování a stahování jeho prací se realizuje. Za všechny památky památník protifašistických bojovníků ve Fryčovicích. V Novém Veselí jsou podle Pohankových návrhů odlité pamětní desky V. Kálíka a Hasičského sboru, J. Pelikána a J. Sýkory. Pohankova medaileérská tvorba je zastoupena ve sbírkách Technického muzea v Brně.
Doporučuji projít celou náučnou stezku:
Na naše Nové Veselí
http://www.tonasenoveveseli.cz/img/maps.png
Navštivte mé další kešky :)