To, co letos zažívá celý svět, v trochu jiné formě prožívá malá část populace v České republice každoročně. Tato skupina prazvláštních lidí se virem Covid-VK-01 poprvé nakazila už koncem roku 2007 na podivné akci, která se jmenovala Hranický GeoSilvestr. Je dokonce znám pacient č. 1, který nakazil několik dalších účastníků této oslavy, ale z důvodu zachování anonymity a kvůli GDPR jej nebudeme jmenovat.
Nakažená, původně osmičlenná skupina, se postupně rozrůstala a epidemie tohoto úplně nového typu coronaviru dosáhla maxima počátkem června 2008, kdy byla zjištěna nákaza přibližně u 180 osob. S nasazením všech sil celého češkého zdravotnictví naštěstí nedošlo k žádným ztrátám na životech a v průběhu léta virus prakticky vymizel.
Jenomže, jak už to tak s viry bývá (chřipka budiž důkazem) - tento nový coronavirus nezmizel, pouze u svého hostitele zmutoval, změnil některé své vlastnosti a na počátku roku 2009 se znovu objevil, tentokrát v podobě Covid-VK-02. A tak to od té doby jde stále dokola a vše se s železnou pravidelností opakuje. Pouze nakažená skupina lidí se vždy částečně obmění, někdo se vyléčí úplně, někdo je dva, tři roky zdráv a poté se opět nakazí nebo naopak přibudou zcela nové případy. Virus každým rokem změní některé své vlastnosti, občas i lokalitu výskytu, ve své podstatě ale zůstává stále stejný.
Od jiných typů coronaviru se tento Covid-VK liší především v tom, že nákaza postupuje ve dvou vlnách, přičemž ta primární se objevuje vždy zkraje ledna a ta druhá na přelomu března a dubna. Každá tato vlna má taky zcela odlišné příznaky. Zatímco nakažení v primární vlně, se v první fázi nemoci zavírají doma a něco usilovně tvoří na svých PC hračkách, v dílnách a garážích, aby v druhé fázi nemoci vyrazili do terénu a své výtvory schovali před ostatními v hlubokých hvozdech a na vysokých kopcích Valašska.
Naopak nakažení v sekundární vlně, v ranné fázi nemoci nevykazují žádnou extrémní aktivitu, jakmile se však virus v jejich těle rozmnoží a zasáhne nervovou soustavu, začínají se sdružovat do malých, 3-5 členných skupin, které pak v závěru nemoci, vždy počátkem června, vyrážejí na Valašsko a usilovně hledají to, co před nimi ukryla skupina nakažená v první vlně.
V závěrečné fázi nemoci obě skupiny přibližně týden nevychází z domu, přičemž v této době veškeré příznaky nemoci postupně odeznívají, chování všech jedinců se vrací do normálu a klinické testy vykazují negativní výsledky.
Trvalo několik let, než se vědeckým kapacitám podařilo prokázat spojitost mezi oběma skupinami nakažených. Až tým okolo biochemika Zeměmluva objevil v odebraných vzorcích protein, který obě skupiny propojuje. Tento protein, pojmenovaný GC.com, se vyskytuje převážně v mozkomíšním moku a podle toho, zda se pacient nakazil v primární nebo sekundární vlně, rozhoduje o vnějších příznacích rozvíjející se nemoci.
V lednu 2020 se vědcům podařilo u sledované skupiny objevit další mutaci tohoto zvláštního viru, která byla pojmenována Covid-VK-13. Na přelomu února a března se ale do Česka rozšířila epidemie jiného coronaviru - Covidu-19 a stalo se něco neočekávaného. Jedinci, kteří ještě počátkem března vykazovali nákazu virem Covid-VK-13, byli náhle bez příznaků, trvající nákazu potvrzovaly pouze krevní testy. Jak ale ustupovala epidemie Covidu-19, začaly se u nakažených opět projevovat příznaky Covidu-VK-13 a nemoc u nich propukla stejně intenzivně jako v minulých letech, jen přibližně s dvoutýdenním zpožděním.
Vědci budou tuto záhadu nyní pečlivě zkoumat, letošní jaro před ně postavilo novou výzvu - zjistit a klinicky otestovat, zda by bylo možné pomocí Covidu-19 úplně zlikvidovat Covid-VK.
Keš najdete:
V pozadí na fotce je lokalita, v níž se v roce 2020 vyskytlo největší ohnisko nákazy virem Covid-VK-13. Keš hledejte přesně v místě, odkud byla tato fotka pořízena. Je ve vzdálenosti do 120 m od úvodních souřadnic. Třeba vám pomůže i fotonápověda.
Upozornění:
Tato keš a pravděpodobně i celá série bude na jaře 2021 archivována, proto s odlovem neváhejte.