Co víte o KHB - Přes Chlum [1] Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Série keší "Co víte o KHB" vám při putování za deseti krabičkami s deseti tematickými listingy nabízí možnost ponořit se do problematiky KHB trochu detailněji. A záleží už jen na vás, zda tuto sérii přijmete jako výchovně-vzdělávací ... či jako příjemnou a odpočinkovou procházku ... či jako deset levných bodů. Ať tak nebo tak, vždycky to splní svůj účel.-) A tak se vydejme na cestu slovy KHB: "Směle kupředu!"

NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:

V první řadě velký dík, že Martin.Štoky zpracoval tak báječné listingy a dal je k dispozici i nám ostatním :)

A tak i já si vás dovoluji pozvat na procházku po červeně značené turistické trase, protože pro "havlíčkovskou" sérii nemůže být lepšího umístění ... červené a bílé pruhy turistických značek k tomu přímo vybízejí!

Naše "červená" začíná v Plzni Doubravce na konečné MHD a vede kolem Ejpovického tunelu k rozhledně na vrchu Chlum a odtud do Bukovce a dále pokračuje souběžně s NS Zábělá, kolem vyhlídky Holý vrch, Přírodním parkem Horní Berounka.

K poslední 10. krabičce to máte cca 4,5 km a naleznete ji nedaleko rozcestníku Horní Zábělá - školka. Pak už je jen na vás, jestli seběhnete do Zábělé, nebo budete pokračovat stále po červené až do Chrástu a možná ještě dál :) Anebo jestli si projdete zbývající část NS Zábělá, či ji po chvíli opustíte a vrátíte se do Bukovce po zelené turistické značce a odtud využijete MHD či se napojíte na NS Údolím Berounky a obejdete Chlum zpátky na Doubravku ... a tak bych mohla pokračovat dála dál, možností je opravdu mnoho a další krabičky jsou všude kolem vás

DĚTSTVÍ V BOROVÉ

Havlíčkovo rodiště Borová je malebné městečko pod kostelem svatého Víta v nadmořské výšce 637 m.n.m. Borová své jméno dostala po borových lesích, které byly pro tyto končiny typické. Konečně i ve znaku má lva, který sekerou podetíná borovici. První zmínka o obci je z roku 1289.

Rodný dům Karla Havlíčka zakoupil jeho otec Matěj Havlíček v roce 1817 za 500 zlatých. Dům se ovšem do dnešní doby v původní podobě nedochoval, dvakrát se stal obětí rozsáhlých požárů. Jedna autentická památka na původní dům se však přeci zachovala - vytesaný monogram "MH" do žulového průčelí, jímž se dnes prochází do druhé místnosti domu.

V borovské škole, kam nastoupil Karel Havlíček sotva pětiletý, působil učitel Antonín Línek. Sloužil zde více než 47 let až do roku 1871. Učil celé generace borovských dětí psát, počítat a otvíral jim i jinak cesty do světa poznání. Karel Havlíček se se svým respektem k němu svěřil čtenářům České včely, kterou tehdy redigoval: "Vzpomínám si posud s vřelou vděčností na svého dokonalého učitele na farní škole borovské, který již po mnoho let tamější školu s neúnavnou pilností a s příkladnou pedagogickou schopností spravuje."

Vztah ke svému rodišti zdůraznil Karel Havlíček už jako mladý tím, že si ke svému jménu připojil přídomek Borovský. Jezdíval sem i poté, co se rodina přestěhovala do Německého Brodu - jako chlapec na prázdniny na faru, v roce 1844 při cestě z Ruska a v roce 1855 při návratu z Brixenu, kdy si naposledy prošel místa svého dětství.