O této sérii kešek

Série Zaniklé vesnice Šumavy obsahuje následující obce:

Ačkoliv se jedná o mysterky, nevyžadují žádnou domácí přípravu a vše se dozvíte na úvodních souřadnicích.

O obci Cudrovice

Historie

Středověk

Před vznikem osady vedla pustinou Zlatá stezka prachatická a od 1. pol. 14. st. stál opodál hrad Hus. Jeho zřícenina se dosud vyjímá na ostrohu v ohybu řeky Blanice. Sama ves se uvádí od roku 1456.

K ochraně vesnic a obchodní stezky původně sloužila na romantickém místě zvaném Na Husi jen strážní věž. V roce 1341 dal král Jan Lucemburský svolení ke stavbě hradu Hus a strážní věž se stala jeho součástí. Když 20. 7. 1359 potvrdil Karel IV. Petru z Janovic celý jeho majetek, tedy hrady Vimperk, Hus, Kunžvart, městečka Vimperk, Husinec, Záblatí a 36 vesnic, stala se jeho součástí i skupina vesnic kolem hradu Husi: Milešice, Krejčovice, Mlynářovice, Plešivec, Řepešín, Zvěřenice, Hlásná Lhota, Křišťanovice, Cudrovice a nelokalizované vsi Sklenářova Lhota a Maršova Ves. Jména vsí Skláře a Sklenářova Lhota z této listiny jsou zároveň i nejstarším písemným dokladem o sklárnách na Šumavě.

Obyvatelům hradu doba příliš nepřála a krušné chvilky prožívali zřejmě i poddaní v jeho dosahu. Prvního známého majitele panství Zikmunda Hullera nechal za podvody král popravit. Nový pán hradu Mikuláš z Husi byl významným husitským vojevůdcem, který se u hradního krbu příliš neohřál a nechal, v letech 1407 – 1409, v okolí řádit loupeživou tlupu Matěje vůdce. Dalšího pána Jana Smila nechal Oldřich II. z Rožmberka tajně uvěznit a nakonec se na hradě zabydlela tlupa zemského škůdce Habarta Lopaty. Osud Husu byl zpečetěn r. 1441. Byl rozbořen a vypálen prachatickou šlechtou. Bezvládí, časté rabování, husitské války a dlouhé obléhání hradu mělo jistě neblahý vliv na chod sklářské hutě a obyvatel Cudrovic, které byly od hradu vzdáleny pouhých 350 m. Protože nemáme doložený další vývoj sklárny, můžeme předpokládat, že v těžkých chvílích byl její provoz zrušen, snad i násilně ukončen. Podobně dokládá konec Sklenářovy Lhoty i Jaroslav Kovář. Píše, že Jan Smil již r. 1420 shromáždil asi 500 ozbrojenců a bojoval s nimi po celém Prácheňsku i na husitských výpravách. Válčil i s Kunatou Kaplířem, pánem na Vimperce a Oldřichem z Rožmberka. Při drancování a pálení na obou stranách vzalo za své i několik vesnic. Z pohromy se nikdy nevzpamatovaly např. Maršova Ves a Sklenářova Lhota. Dřívější obyvatel Sklenářovy Lhoty se jmenoval Anton Sklenář. Šlo nejspíš o přistěhovalce z Německa, kde jméno Anton bylo běžné již ve 14. století. Anton Sklenář zřejmě po vypálení vesnice odešel do vsi Nedbalec, kde byl v té době rychtářem její zakladatel Aleš Netbalec. Zámožný svobodný rychtář se z Nedbalce odstěhoval a zakoupil si r. 1435 dvůr v Horoutech. Anton Sklenář odešel s ním jako jeho známý a poddaný.

Ranný novověk

Začátkem 16. st. se objevuje německý název Cudrlendslag a v r. 1595 pak Cuderschlag. Na mapě rožmberského dominia z r. 1590 je pod hradem Husem vyznačeno víc sklářských hutí. Podle všeho huť ve Sklenářově Lhotě zřejmě tou dobou znovu pracovala. Během třicetileté války místní obyvatelé pravděpodobně zahynuli a od 2. pol. 17. st. se zde usazovali převážně Němci. Jméno obce se změnilo na Zuderschlag. V soupisu poddaných se uvádějí Cudrovice od r. 1660 pod velkostatkem Vimperk. Později se obec Cudrovice rozkládala na katastrálním území 6,94 km2 a spadala pod nedaleké Mlynářovice.

19. století

Jednolodní půlkruhově uzavřený kostel Zvěstování Panny Marie tu založil až v roce 1850 Jan Matiáš Paule, děkan z rakouské Weitry a zřejmě i místní rodák. Z Rakous zřejmě pocházel i korpus kazatelny, sousoší Piety a tabernákl. Nové oltáře zhotovil roku 1865 Johann Biebl z Prachatic a zajeté varhany byly odkoupeny z kostela v Chrobolech. Zdejší obec spolu se 2 místními manželskými páry pak věnovaly kostelu 4 zvony od budějovického mistra Pernera. Na samostatnou farnost povýšili Cudrovice z lokálie v roce 1894. Dvoutřídní škola fungovala v čp. 17 od roku 1871 a v roce 1918 ji navštěvovalo 98 žáků.

Do r. 1945

V roce 1910 žilo v ryze německých Cudrovicích 140 lidí ve 24 domech, přičemž v čp. 15 býval hostinec prachatického měšťanského pivovaru a v čp. 14 hájovna.

Po r. 1945

Poválečný odsun zanechal obec prázdnou, ale začas se domy znovu zalidnily. Škola již však obnovena nebyla a v roce 1953 obec splynula s Mlynářovicemi v témže roce zanikl národní výbor.  Dle pamětníků prý ještě celý rok 1950 sloužil v kostele pro pár věřících pravidelné bohoslužby P. Emil Hübsch. V roce 1952 odsud zmizel díl varhan a v roce 1955 brigádníci z nedalekých Blažejovic rozsekali a spálili oltář s kazatelnou. Ke zničení kostela došlo 5. 6. 1959. Hřbitov byl srovnán se zemí v r. 1970.  Ačkoliv Cudrovice neležely v hraničním pásmu ani ve vojenském prostoru, roku 1956 bezdůvodně zanikly. Zbytky kostela i ostatních staveb byly odstraněny do 10 let.

Po r. 1989

Z lesního rumiště bylo počátkem 90. let vyneseno několik náhrobních kamenů, které byly roku 1993 vztyčeny na symbolicky obnoveném cudrovickém hřbitově. O deset let později přibyl pamětní kříž na místě, kde stával zdejší kostel

Současnost

Zajímavosti

Sklenářova Lhota patřila tehdy panství hradu Hus. S velkou pravděpodobností ji můžeme ztotožnit s Cudrovicemi. Shodu s osadou Cudrovice připouští i František Roubík, který vychází podle pořadí vesnic jmenovaných v uvedené listině Karla IV. Ves Cudrovice stávala kousek za Blanickým mlýnem. Český původ osady potvrzuje pozdější název Czudrowitze z písemné zmínky z r. 1456. Tehdy zde pracovala Antnerova Huť, vzdálená přibližně 600 m od hradu Hus. V blízkosti skelné hutě procházela obchodní stezka a samotné Cudrovice se často stávaly útočištěm soumarů. Můžeme tedy předpokládat, že hlavním výrobním artiklem sklárny byly v té době pateříky. Doloženy jsou odtud nálezy sklonoviny, korálky do růženců, zlomky sklářských pánví a keramiky datované do 15 st.

O obci Cedrovice se dočtete podrobněji:

https://www.photostruk.cz 

K vlastní kešce

Okolo vedou dvě turistické stezky. Jsou označeny

Protože se jedná o sérii, nezapomeňte si v kešce opsat slovo, které vám pomůže v určení umístění finální kešky.

Nápověda

Jsem hodně stará třešeň