... duben 2020, ta samá klinika, jen jiný pavilon ...
Už to jsou dva roky, co jsem se ocitl na klinice poprvé. Docela jsem se tehdy bál, ale naštěstí to dobře dopadlo a po pár týdnech mě propustili. Pan doktor splnil svůj slib - stačilo 16 správně pojmenovaných obrázků a já stál venku před branou. Ta úleva, ta krása smět si zase odlovit kešku, ten skvělý pocit zapsat se do zápisníčku...
... a jsem tu zase. Moje divné sny se vrátily. Ještě horší je, že už zdaleka nejsem jediný, u koho se takové příznaky vyskytly. Ten sen, se kterým jsem si užil své, se prý rychle šíří. Jsou hlášeny případy z okolí Banské Bystrice, Ostravy a naposledy i z Trenčínského kraje. Proslýchá se, že hledají zdroj nákazy. Mám strach, že tentokrát se odsud jen tak nedostanu.
Pan doktor říká, že než mě zase pustí ven, musí si být naprosto jistý, že jsem zdravý. Nejdřív musím přiřadit správná slova k patnácti obrázkům. A až se mně to povede, čeká mě ještě speciální výstupní test. Prý ho pro podobné případy vyvinuli až někde v Německu. Obávám se, že to bez vaší pomoci určitě nezvládnu. Pokud můžete, prosím, pomozte mi….
P. S. Čím dál víc si myslím, že vlastně nikdo pořádně neví, co mně je. Včera při vizitě se na mě přišel podívat i pan primář a pak se dlouho s ostatními doktory o něčem dohadovali. Vůbec jsem jim nerozuměl, vybavuji si jen pár slov, která se často opakovala. Znělo to jako: psilocybe, delirium, mysterium a incognita. A dnes se mně podařilo nakouknout panu doktorovi přes rameno do jeho záznamů. A víte, co tam měl u mého jména napsáno?
„Dg.: UNKNOWN !“
Můžeš ověřit své řešení s certitude.