…“Proč na mě tak koukají, tak podezřívavě. Ví snad něco? Nemyslím si. Byl jsem opatrný.“ Honilo se mu v hlavě a dopil poslední lok piva ze džbánu. Zvedl se a ucítil, jak ho zlato v kapse táhne k zemi jako vězeňská koule. Snažil se nedat nic najevo. Pořád cítil ty pohledy. „Oni toho nenechají. Nic vědět nemůžou, ale proč tedy koukají tak jedovatě.“ Přiblížil se výčepnímu pultu, rozhlédl se po krčmě a otočil se na hospodského.
„Kaštane, nebo jak ti tu všichni říkají, tady máš za ten patok!“ Zvolal a položil na pult zlatou minci. Hospodský zvedl obočí a udiveně se podíval na cizince. „No nevejrej tak na mě a zbytek si nechej!“ dodal cizinec. „Služebníček pane, omlouvám se za to pití, byl bych Vám býval dal něco lepšího.“ Podlézal hospodský. Cizinec mávl rukou, otočil se na podpatku, naposledy přejel pohledem všechny tváře, které nyní koukaly ještě podezřívavěji, a vyšel ven na čerstvý vzduch.
Rukou sáhl do kapsy a vytáhl kožený váček. Pohodil si jej dvakrát v ruce, aby se ujistil, jak moc je těžký, pousmál se a strčil jej zpět do kapsy. „Na tebe nevyzrají.“ Ujišťoval se. Podíval se naproti přes cestu, kde uviděl pomníček a malý přístřešek. Přešel na druhou stranu, sedl si na pařez vedle přístřešku a pohodlně se uvelebil. Pohodlně se opřel, sevřel v ruce kapsu, v níž měl svůj lup. Zavřel oči, přemýšlel nad celým dnem a vítězoslavně se usmíval. „Na tebe si jen tak nepřijdou“ opakoval si dokola. „Ne, nepřijdou“...
