Tato keška je věnována Karlu Havlíčku Borovskému. Vedle kešky je pískovcová socha Karla Havlíčka z roku 1901 od Josefa Strachovského.
Karel Havlíček Borovský byl novinář, spisovatel, satirik a politik. Zastánce českého národa, zakladatel moderní české žurnalistiky a nejvýznamějších českých novin revolučních let 1848-1850. Neúprosný, politicky angažovaný kritik rakouského režimu, osobnost s významným vlivem na české veřejné mínění.
Narodil se 31. října 1821 v Borové u Přibyslavi v rodině zámožného kupce Matěje Havlíčka, kde navštěvoval místní jednotřídku. Coby osmiletý postoupil na hlavní školu v Jihlavě a středoškolské vzdělání získal na klasickém gymnáziu v tehdejším Německém Brodě.
Ve vzdělání pokračoval v Praze a v roce 1840 nastoupil na kněžské studium v Klementinu, navzdory přání rodičů, aby se stal právníkem. Zpoměrů v arcibiskupském semináři byl však velmi zklamaný. Chtěl se stát knězem, šířícím české národní uvědomění mezi prostým lidem, v semináři však bylo vše české hrubě potlačováno. A tak pro svůj pročeský, skoro odbojový postoj zde skončil a doplňoval si vzdělání četbou knih a samostudiem, které formovalo jeho vlastenecké vnímání a touhu stát se českým spisovatelem.
Zklamaný se vrátil i z ročního pobytu v Rusku, kde přišel o ideu všeslovanského sbratření. Tamní realita a nevolnické poměry Havlíčka šokovalky a zcela odporovaly jeho idealizovaným představám o této zemi.
Na doporučení Františka Palackého, přijal v roce 1844 místo v redakci Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela. V revolučním roce 1848 pak založil deník Národní noviny. Angažoval se politicky, stal se členem Národního výboru, vůdčí síly politického hnutí české demokracie, který však byl po porážce červnového povstání rozpuštěn. Krátce působil také jako poslanec v Ústavodárném říšském sněmu. Oženil se a stal se otcem dcery Zdenky.
Úspěšné Národní noviny tvrdě kritizovaly utiskující vládní politiku a odolávaly až do začátku roku 1850, kdy byly zakázány. Havlíček se stěhoval do Kutné Hory, kde našel ochotného tiskaře pro vydávání nového časopisu Slovan. Ostře sledovaný opoziční časopis, kde pokračoval ve svých břitce kritických článcích, se mu dařilo šířit mezi český lid více než rok, než jej dostihla vládní nařízení, vytvořená jemu "na míru".
Ale to se v předvečer nastupujícího "bachovského absolutismu" blíží Havlíčkova deportace do zapadlého městečka Brixen v tehdejším jižním Tyrolsku. Havlíček byl českému národu uklizen daleko z očí. Tak velký strach z něj rakouský režim měl!
V Brixenu trpěl Havlíček odloučením od českého národa, společnost mu při častých návštěvách dělaly jen žena Julie s dcerou. Internace trvala téměř čtyři roky. Až Havlíčkův písemný závazek nepokračovat ve veřejných aktivitách mu umožnil v květnu 1855 návrat domů.
Ale nebyl to šťastný návrat, se svou ženou se už nepotkal. U psychicky zlomeného Havlíčka, který byl navíc pod stálou policejní kontrolou, se prudce a rychle zhoršovala tuberkulóza. Umřel 29. července 1856 na stejnou nemoc jako jeho žena. Ve věku nedožitých pětatřiceti let.
